Klíče k jeho pontifikátu

Jak si Benedikta XVI. zapamatovat? Jako Mozarta teologie, osobnost římské kurie, posledního evropského papeže globální církve či zastánce „latinské mše“? Asi to vše, ale především byl „dělníkem na vinici Páně“, jak se označil na balkoně svatopetrského chrámu v den papežské volby, ale také papežem, který nakonec rezignoval na svůj úřad.

Takové shrnutí poskytl švýcarský teolog Grégory Solari pro francouzský katolický deník La Croix. Benedikta XVI. připomíná hlavně jako papeže, který dokázal uplatnit „mimořádnou vnitřní svobodu“ tím, že odstoupil ze svého úřadu, když se už necítil být schopen jej zastávat.

V textech, které o odkazu osmiletého pontifikátu papeže Benedikta XVI. (2005–2013) vyšly, se opakuje pět klíčových bodů: od odkazu Druhého vatikánského koncilu přes jeho knihy (a encykliky), ekumenický a mezináboženský dialog až po disciplinární opatření proti sexuálnímu zneužívání. V tomto tématu a na dalších stranách přiblížíme některé z těchto „klíčů“ zejména očima těch, kdo byli poblíž.

Odkaz koncilu

Joseph Ratzinger, který se Druhého vatikánského koncilu účastnil jako teologický poradce, neskrýval už koncem 60. let a později své znepokojení nad určitým vývojem v katolické církvi a viděl v něm důsledky nesprávné interpretace koncilu. Tuto pozici zastával i jako papež, jak připomíná deník La Croix. Ve slavném projevu ke kurii 22. prosince 2005 vysvětlil, že potíže církve pramení z rozporu mezi různým čtením koncilu. Podle Benedikta XVI. nepřinesl Druhý vatikánský koncil „koperníkovský obrat“ ve smyslu rozchodu s učením předchozích papežů a církevních sněmů. Koncilní texty lze podle něj chápat pouze v kontextu celé církevní tradice. A tam, kde byl koncil takto přijat, „se rozvinul nový život a dozrály nové plody“, připomíná francouzský deník Benediktovy výroky.

Encykliky, knihy a katecheze

Benedikt XVI. během svého pontifikátu podepsal tři encykliky. První Deus caritas est (Bůh je láska), v níž se potkává filozofie s teologií, zkoumá lásku ve třech jejích rozměrech: erós, filia a agapé. Společnost vždy potřebuje praxi lásky a soucitu, říká v ní papež. Encyklika Spe salvi (Spaseni v naději) je věnována naději, kterou nabízí Kristus a která je jistou odpovědí na jinak zklamávaná lidská očekávání. A třetí Caritas in veritate (Láska v pravdě), která byla vydána v době celosvětové hospodářské krize, pojednává o autentické charitě. „Papež zde navazuje na svou první encykliku Bůh je láska a rozvíjí její pojmy: lásku a pravdu... Dotýká se problémů současného světa. Ukazuje na fenomén materialismu a egoismu a zdůrazňuje jeho nebezpečnost nejen pro svět práce, ale i pro život společnosti vůbec. Poukazuje na důsledky takového pohledu: ponížení člověka a jeho degradace na pouhý materiál v oblasti bioetických otázek,“ komentoval ji tehdejší kardinál Miloslav Vlk v roce 2009 před zářijovou papežskou návštěvou u nás (viz www.kardinal.cz).

Papež také pokračoval ve své teologické práci a vedle řady knih vydal tři svazky věnované Ježíši Nazaretskému pod dvojím autorským jménem Joseph Ratzinger/Benedikt XVI. Tyto texty nejsou pro magisterium závazné: „Každý mi tedy může svobodně odporovat,“ stojí v úvodu.

Zvláštní stopu zanechal v katechezi. Náboženský pedagog P. Tomáš Cyril Havel jako inspirativní a trvale platné vyzdvihuje Ratzingerovu přednášku „Krize katecheze a její překonání“ ve Francii (vyšla roku 1983). Katechezi, tedy sdílení víry, pokládá pozdější papež za podstatný úkol církve. A křesťanská víra je možná jen v živém vztahu s církví. Dále P. Havel připomíná zásadní Ratzingerův podíl na Katechismu katolické církve (1992), který zůstane i díky němu „posledním plodem Druhého vatikánského koncilu“, což na protější straně přibližuje rakouský kardinál Christoph Schönborn. A třetí výraznou katechetickou stopu zanechal Benedikt XVI. v inspirativních katechezích při generálních audiencích. Bylo jich 348.

Opatření proti zneužívání v církvi

Počátkem roku 2000 odhalily USA a Irsko sexuální zločiny, kterých se katoličtí kněží dopustili v letech 1960–1980 na tisících dětí. Hierarchie byla obviněna, že často chránila pachatele tím, že je překládala na jiná místa s cílem zachovat dobré jméno církve. Vatikán nebyl ušetřen kritiky.

Kardinál Ratzinger coby tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry zpřísnil disciplinární opatření proti pedofilním kněžím. Když byl pak zvolen papežem, vydal nařízení o nulové toleranci, setkal se s oběťmi sexuálně zneužívanými kněžími a neváhal volat biskupy k odpovědnosti. „Největší pronásledování církve nepřichází zvenčí, ale zevnitř. Viděli jsme to skutečně děsivým způsobem,“ prohlásil v květnu 2010.

On sám vnímal své působení na Petrově stolci jako papeže mezi dvěma dobami. Níže přinášíme úryvek z knihy Poslední rozhovory, která vyšla po jeho odstoupení. Za velké téma svého pontifikátu v ní označuje obnovení živé víry, svěřuje se s mnoha dramatickými okamžiky své služby a dodává, že věděl, že jeho pontifikát nebude dlouhý. Jak svědčí nyní jeho osobní sekretář, arcibiskup Georg Gänswein, papež Benedikt XVI. mu sdělil své rozhodnutí abdikovat už v září 2012. Veřejnosti ho oznámil v únoru 2013. A jak v knižním rozhovoru zdůrazňuje, svého rozhodnutí nelitoval.