Klíč k Benediktově pontifikátu: "Bůh je láska"

Tváří v tvář skandálům a církevnímu kariérismu Benedikt XVI. pokračoval ve výzvách k obrácení, pokání a pokoře a předkládal obraz církve osvobozené od materiálních a politických privilegií, aby byla skutečně otevřená světu.

Od roku 1417 je to poprvé, kdy smrt (bývalého) papeže nepředstavuje konec pontifikátu. Smrt Benedikta XVI., rodným jménem Josepha Ratzingera, byla dnes ve Vatikánu, téměř deset let po jeho překvapivém zřeknutí se úřadu 11. února 2013, oznámena přečtením krátkého prohlášení v latině před přítomnými kardinály. Za dvě tisíciletí dějin církve se nestalo, že by papež opustil svůj úřad proto, že by se cítil fyzicky neschopný nést tíhu papežského úřadu. Navíc v odpovědi novináři Peteru Seewaldovi v knižním rozhovoru "Světlo světa", který vyšel o tři roky dříve, poněkud předjímal: "Když papež dojde k jasnému poznání, že už není fyzicky, duševně a duchovně schopen vykonávat svěřený úkol, má právo a za určitých okolností dokonce povinnost odstoupit." Navzdory tomu, že epilog jeho úřadování byl dřívější než konec jeho života, což představuje historický precedens nesmírného významu, bylo by neuctivé vzpomínat na Benedikta XVI. jen kvůli tomu.

Teologický 'Teenager' na koncilu

Joseph Ratzinger se narodil v roce 1927 jako syn četníka v prosté a velmi katolické rodině v Bavorsku. V roce 1951 byl spolu se svým bratrem Georgem vysvěcen na kněze, o dva roky později se stal doktorem teologie a v roce 1957 získal oprávnění vyučovat jako profesor dogmatické teologie. Vyučoval ve Freisingu, Bonnu, Münsteru, Tübingenu a nakonec v Regensburgu. Spolu s ním odchází poslední z papežů, kteří se osobně podíleli na práci Druhého vatikánského koncilu. Jako velmi mladý a již uznávaný teolog Ratzinger pozorně sledoval toto shromáždění jako expert kolínského kardinála Fringse, který měl blízko k reformnímu křídlu. Patřil k těm, kteří ostře kritizovali přípravné návrhy připravené římskou kurií, později smetené ze stolu rozhodnutím biskupů. Podle mladého teologa Ratzingera by texty "měly dávat odpovědi na nejnaléhavější otázky a měly by tak činit, pokud možno, nikoli posuzováním a odsuzováním, ale používáním jazyka matky". Ratzinger vychvaluje nadcházející liturgickou reformu a důvody její prozřetelnosti. Říká, že pro znovuobjevení pravé podstaty liturgie bylo nutné "prolomit zeď latiny”.

Strážce víry s Wojtylou

Budoucí Benedikt XVI. byl však také přímým svědkem pokoncilní krize, diskusí na univerzitách a teologických fakultách. Byl svědkem zpochybňování základních pravd víry a divokého experimentování v liturgické oblasti. Již v roce 1966, rok po skončení koncilu, prohlásil, že vidí příchod "křesťanství se slevou". 

Pavel VI. ho v roce 1977 jmenoval mnichovským arcibiskupem ve věku 50 let a o několik týdnů později ho jmenoval kardinálem. V listopadu 1981 ho Jan Pavel II. pověřil vedením Kongregace pro nauku víry. Byl to začátek pevného partnerství mezi polským papežem a bavorským teologem, kterému bylo souzeno zaniknout až se smrtí Wojtyly, jenž až do konce odmítal Ratzingerovu rezignaci a nechtěl ho pustit. V těchto letech bylo bývalé Svaté oficium v mnoha věcech skrupulózní: brzdilo teologii osvobození, která používá marxistickou analýzu, a zaujímalo stanovisko vůči vznikajícím závažným etickým problémům. Nejvýznamnějším dílem je jistě nový Katechismus katolické církve, který vznikal šest let a světlo světa spatřil v roce 1992.

"Pokorný dělník na vinici"

Po Wojtylově smrti konkláve v roce 2005 za necelých 24 hodin povolalo na jeho místo již staršího muže - bylo mu 78 let - všeobecně váženého a respektovaného i jeho odpůrci. Z lodžie baziliky svatého Petra se Benedikt XVI. představuje jako "pokorný dělník na vinici Páně". Je mu cizí jakýkoli protagonismus, říká, že "nemá žádný program", ale chce "spolu s celou církví naslouchat slovu a vůli Hospodinově".

Osvětim i Regensburg

Zpočátku se ostýchá, ale cestování se nezříká: jeho pontifikát bude putovní jako byl i pontifikát jeho předchůdce. Jedním z nejdojemnějších momentů byla návštěva Osvětimi v květnu 2006, kdy německý papež řekl: "Na místě, jako je toto, selhávají slova, zbývá jen ohromené ticho - ticho, které je vnitřním voláním k Bohu: Proč jsi to všechno mohl tolerovat?". Rok 2006 je také rokem regensburské aféry, kdy je instrumentalizována starobylá věta o Mohamedovi, kterou papež cituje, aniž by ji učinil vlastní, na univerzitě, kde působil jako učitel, a vyvolává protesty v islámském světě. Od té doby papež znásobí své projevy pozornosti vůči muslimům. Benedikta XVI. čekají obtížné cesty, je konfrontován s rychlou sekularizací odkřesťanštěných společností a s nespokojeností uvnitř církve. Své narozeniny slaví v Bílém domě společně s Georgem Bushem mladším a o několik dní později, 20. dubna 2008, se modlí na Ground Zero a objímá příbuzné obětí 11. září.

Encyklika o Boží lásce

Ačkoli byl jako prefekt bývalého Svatého oficia často označován za "pancéřového kardinála", jako papež neustále hovoří o "radosti z křesťanství" a svou první encykliku "Deus caritas est" věnuje Boží lásce. "Na počátku křesťanství," píše, "není etické rozhodnutí nebo velká myšlenka, ale setkání s událostí, s Osobou. Najde si také čas na napsání knihy o Ježíši Nazaretském, jedinečného díla, které vyjde ve třech svazcích. Mezi rozhodnutí, která je třeba připomenout, patří Motu proprio liberalizující předkoncilní Římský misál a zřízení ordinariátu, který umožní anglikánským komunitám návrat do společenství s Římem. V lednu 2009 se papež rozhodl zrušit exkomunikaci čtyř biskupů, kteří byli nezákonně vysvěceni monsignorem Marcelem Lefebvrem, mezi nimiž byl i Richard Williamson, popírač plynových komor. V židovském světě propuká spor, papež bere pero a papír a píše biskupům celého světa, že přebírá veškerou odpovědnost. 

Reakce na skandály

Posledních několik let je poznamenáno opětovným propuknutím pedofilního skandálu a únikem dokumentů z papežského stolu zvaným Vatileaks. Benedikt XVI. je odhodlaný a tvrdý v řešení problému "špíny" uvnitř církve. Zavádí velmi přísná pravidla proti zneužívání dětí, žádá kurii a biskupy, aby změnili svou mentalitu. Jde tak daleko, že říká, že nejvážnější pronásledování církve nepochází od jejích vnějších nepřátel, ale od hříchu v ní samotné. Další důležitou reformou je reforma finanční: papež Ratzinger zavádí ve Vatikánu předpisy proti praní špinavých peněz.

"Církev osvobozená od peněz a moci"

Tváří v tvář skandálům a církevnímu kariérismu starší německý papež nadále vyzývá k obrácení, pokání a pokoře. Při své poslední cestě do Německa v září 2011 vyzval církev, aby byla méně světská: "Historické příklady ukazují, že misijní svědectví 'demondanizované' církve vyznívá jasněji. Církev osvobozená od materiálních a politických břemen a privilegií se může lépe a skutečně křesťansky věnovat celému světu, může být světu skutečně otevřená...".