Papež František předsedal kající liturgii ve Svatopetrské bazilice, na jejímž konci zasvětil Neposkvrněnému Srdci Panny Marie lidstvo, a zejména pak národy Ruska a Ukrajiny: „Není to kouzelné zaříkávání, ale duchovní úkon dětí, které se utíkají k Matce“, zdůraznil František, který se předtím sám vyzpovídal a udělil rozhřešení několika věřícím.
„Matko Boží a naše, slavnostně svěřujeme a zasvěcujeme sebe, církev a celé lidstvo, zvláště Rusko a Ukrajinu, tvému Neposkvrněnému Srdci. Přijmi tento náš čin, který konáme s důvěrou a láskou; dej, ať přestane válka a ať je na světě mír... Uhas nenávist, zmírni pomstu, nauč nás odpuštění."
František stojí sám před Pannou Marií a vzývá ukončení válečných hrůz. Ve Vatikánské bazilice, na posvátných místech pěti kontinentů, prostřednictvím médií, na náměstích, jak na těch ukrajinských, bombardovaných, od Kyjeva po Oděsu, tak na Svatopetrském náměstí, kde byly připraveny tisíce míst k sezení, zaznívá prosba Jorge Maria Bergoglia k Boží Matce.
Papež pomalu kráčí k soše Panny Marie, která je umístěna uprostřed baziliky. Cesta je krátká, ale krok těžký, jako byla Františkova chůze onoho 27. března před dvěma lety, kdy v opuštěné náruči Svatopetrské kolonády papež jakoby nesl na svých ramenou rány lidstva zasaženého smrtí a koronavirovou nákazou. František se na chvíli odmlčel, než pronesl text, který byl v posledních dnech rozšířen v pětatřiceti jazycích. Poté zazněla sborová modlitba, která vychází z velké mariánské tradice, a k níž se připojili věřící po celém světě.