Když se naslouchání stane srdcem informací

Ve svém poselství ke Dni sdělovacích prostředků, které bylo zveřejněno tento týden, František vyzývá média, aby do centra pozornosti stavěla člověka, a ne stranické zájmy. Papež zdůrazňuje význam naslouchání pro podporu dobré komunikace na všech úrovních. Tato potřeba je ještě naléhavější v době pandemie, kdy roste potřeba lidí být vyslyšen.

"Máme dvě uši a jen jedny ústa, protože musíme více naslouchat a méně mluvit." Tento slavný výrok připisovaný historikovi Plutarchovi a filozofovi Zenonovi z Cizia souvisí s Františkovým poselstvím k letošnímu Dni sdělovacích prostředků, které bylo zveřejněno v pondělí – v den památky svatého Františka Saleského – a které se zaměřuje právě na naslouchání. To je téma, které papež opakovaně označil za ústřední (nejen) pro informační profesionály, ale které se nyní stává ještě naléhavějším v době poznamenané pandemií, kdy sociální odcizení a izolace jen zvýšily potřebu naslouchat sobě i druhým. Stručně řečeno, "bezmezná touha být vyslyšen", kterou před několika lety vyslovil psychiatr Eugenio Borgna, vzrostla. Naslouchání vyžaduje ticho. Nemůžete skutečně naslouchat, pokud hluk překrývá hlas osoby, která k vám mluví. Bylo to 21. dubna 2020, uprostřed doby lockdownu, kdy papež při ranní mši v Santa Martě řekl: "V této době je tolik ticha. Můžeme také slyšet ticho. Kéž nás toto ticho, které je v našich zvyklostech trochu nové, naučí naslouchat a dá nám růst ve schopnosti naslouchat." Schopnost, "umění", jak by řekl Goethe, které je stále potřeba.

V úvodu citovaná věta, stará více než dva tisíce let, zdůrazňuje, jak tato potřeba vytvořit prostor pro trpělivé, někdy namáhavé naslouchání druhým vždy provázela cestu lidstva. Nejprve naslouchejte, pak mluvte. O to více to platí pro naslouchání druhému. Šema' Izrael, " Slyš, Izraeli": začátek prvního přikázání Tóry, poznamenává František ve svém poselství, "se v Bibli neustále opakuje, a to až do té míry, že svatý Pavel řekne, že "víra pochází z naslouchání" (Řím 10,17). Iniciativa je ve skutečnosti na straně Boha, který k nám mluví, a my mu nasloucháme." Naslouchání tedy přirozeně a nevyhnutelně přináší téma setkání. Jedná se o zásadní otázku v životě člověka, který se v době stále se rozšiřujících sociálních médií, digitální dezintermediace a nástupu umělé inteligence obohatil o obzvláště složité významy a vývoj.

Co tedy mohou masmédia, respektive provozovatelé informačních služeb, udělat pro to, aby reagovali na tuto "výzvu" naslouchání v tak proměnlivém kontextu, který podléhá rychlým a často bouřlivým změnám směru? "Kompas", který František nabízí pro orientaci, je v podstatě jednoduchý: člověk (slovo, které je v dokumentu zmíněno šestkrát). Jestliže v loňském poselství nabádal novináře, aby se šli podívat na příběhy lidí tam, kde jsou, aby si "ošoupali podrážky bot", letos zdůrazňuje, že "k tomu, abychom mohli nabídnout solidní, vyvážené a úplné informace, je třeba jim dlouze naslouchat". Papež navrhuje jakousi terapii nasloucháním, která by měla léčit i ty informační neduhy, které sám často odsuzoval. Naslouchání není odposlouchávání, tedy "zneužívání druhých k vlastnímu prospěchu", varuje v tomto poselství. A s novinářskou citlivostí poznamenává, že "k vylíčení události nebo popisu skutečnosti v reportáži je nezbytné umět naslouchat, být ochoten dokonce změnit názor, upravit svou původní hypotézu".

O pozitivní zkušenosti není nouze. Nechybějí pozitivní zkušenosti, od rozhlasových pořadů, které naslouchají nepohodlí mladých, přes místní noviny (zásadní je místní zkušenost), které fungují jako megafon pro lidi bez hlasu, až po "sociální experimenty" v oblasti digitální komunikace, kde kreativita nachází neprobádané prostory. Neméně významné je – jak v rozhovoru pro vatikánská média zdůraznil generální ředitel Evropské vysílací unie Noel Curran – obnovení významu veřejné služby, která je ze své podstaty a ze zákona povolána naslouchat potřebám lidí a komunit. Šéf EBU je přesvědčen, že během pandemie se veřejnoprávní média "stala portálem pro obyvatelstvo". Papež žádá média, stejně jako každého z nás (protože všichni jsme komunikátoři), aby do středu pozornosti opět postavili člověka. A vsadit na vztah, který vždy začíná nakloněním ucha srdce, aby nás učinil blízkými těm, které potkáváme na křižovatkách naší existence.

(vac)