Když se modlím a nic se „neděje“

Lidé jsou často frustrovaní, když se zdá, že se v jejich modlitbě nic „neděje“. Je to přirozená reakce.

Většina z nás by ráda měla věci „hotové“. Většina z nás by ráda poté, co jsme v modlitbě strávili hodinu, ale třeba i pár minut, hned viděla výsledky. Občas nás dokonce touha po výsledcích může vést k tomu, že modlitbu uspěcháme – jako by to byl jen další úkol, který je potřeba splnit. Bylo by to podobné jako trávit čas s přítelem a neustále se ptát: „Co z toho mám?“ Jenže v modlitbě jde přece víc o vztah než o výsledky.

Jedním ze způsobů, jak zpomalit, je spočinout na jediném slově. Vezměte si oblíbený úryvek z Písma nebo čtení pro daný den a místo toho, abyste se snažili strávit celý text, Bohu dovolte, aby vás přitáhl k jednomu slovu. A důvěřujte, že když vás upoutá konkrétní slovo, působí v něm Bůh.

Vezměme si jako příklad žalm 139. Začíná takto: „Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš.“ Řekněme, že vás zaujme slovo „znáš“. Teď na něm jen tiše spočívejte a sledujte, kam to může vést. Možná jste se nikdy nezamysleli nad tím, že vás Bůh zná – zná vaše touhy, vaše obavy, vaše naděje. Možná vás napadne, že byste Bohu chtěli začít více vyprávět o svém životě, abyste mohli lépe cítit, jak vás Bůh zná. Nebo třeba s tím slovem chcete jen sedět a vychutnávat si ho. Spočinutí se někdy děje způsobem, který přesahuje všechna slova.

Jako protilátku vůči modlitbě „zaměřené na výsledky“ někdy zkuste spočinutí na jediném slově. A dovolte tak Bohu, aby on spočinul ve vás.

Spočinout v Bohu

Před několika lety jsem se svěřil svému duchovnímu vůdci, že jsem v poslední době zklamaný ze svého modlitebního života. Proč? Protože jsem měl dojem, že se v něm nic moc neděje. „Už jenom odpočívám v Boží přítomnosti,“ řekl jsem. Usmál se a prohlásil, že možná kvůli mému rušnému životu si Bůh vybírá právě takový způsob, jak se mnou být.

Od té doby se mi „odpočívání v Bohu“ stalo jedním z hlavních způsobů modlitby. Je to podobné, jako když se starší manželský pár cítí dobře jeden druhému po boku a v tichu. Slova nejsou vždy nutná. A stejně tak není důležité, aby ve vztahu byl neustále „ohňostroj“. Jistěže mám rád chvíle, kdy v modlitbě nacházím nový pohled, prožívám emotivní reakci na Ježíšovy výroky nebo si dokážu představit sám sebe ve výjevu z evangelia. Stejně tak mě ale baví být prostě s Bohem. V poslední době přicházím na to, že to může být stejně příjemné jako chvíle, kdy se mi zdá, že se v modlitbě něco „děje“.

Každý čas strávený v Boží přítomnosti má samozřejmě sílu proměňovat, protože Bůh nepřestává vyživovat naše srdce, tišit minulá zranění a posilovat nás pro všechno, co nás čeká.

V Markově evangeliu Ježíš vyzývá učedníky, aby šli a „trochu si odpočinuli“ (srov. 6,31). Měl v tu chvíli sice na mysli fyzický odpočinek od všeho ruchu a činností, kterým se věnovali, zároveň to ale znamená klidné spočinutí se samotným Ježíšem.

Proč tedy nevyslyšet Ježíšovo pozvání, se kterým se dnes na vás obrací, ať jste kdekoli. Můžete poodejít ze svého rušného života a „trochu si odpočinout“ v jeho přítomnosti? Čeká tam na vás.

Z knihy Jamese Martina Modlitba pro začátečníky i mírně pokročilé (KNA 2022)