Když nemoc není vidět

Duševní onemocnění není jako zlomená ruka. Není vidět, často však bývá mnohem vážnější. A ke všemu patří ke společenským tabu. Bohužel i mezi věřícími lidmi.

„Moje babička mi říká, že na depresi nevěří. Myslí si, že je to jen špatná nálada a nedostatek víry v Boží vedení,“ sděluje mi Pavel, který má za sebou nejen pět let studia filozofie, ale také léčby této nemoci.

Psychiatričtí pacienti jsou často v pozici přehlížených, podobně jako v období komunismu tělesně postižení lidé. Většinová společnost k nim přistupuje stylem „sejdou z očí, sejdou z mysli“. Ovšem jen do chvíle, než je bolestná zkušenost s duševní nemocí doběhne – ať už osobně nebo u někoho blízkého. Pokud ovšem nejsou jako Pavlova babička.

Duševní onemocnění není přitom nic ojedinělého nebo vzácného. Psychiatři i kliničtí psychologové už několik měsíců opakují, že covid-19 spustil nejen pandemii respirační nemoci, ale jejich ambulance se ocitly v situaci pandemie jiného druhu: psychických poruch, nemocí a dalších následků sociální izolace a strachu. Počet jejich pacientů po pandemii vzrostl až o osmdesát procent. Dvacet procent dospívajících podle údajů Světové zdravotnické organizace zažívá trápení, které souvisí s nějakou psychiatrickou poruchou nebo diagnózou. Každých sedm hodin a jedenáct minut se někdo v České republice pokusí o sebevraždu. Velmi často kvůli neléčené depresi či jiným psychickým obtížím.

Dokumentární série

Přiblížit svět psychiatrie se rozhodlo devět režisérů devíti dokumentárních filmů v rámci cyklu Péče o duši, který natáčela poslední tři roky Česká televize. Ve středu 12. října ve 21.55 na ČT 2 startuje tato série snímkem Jiřího Podlipného Příběhy duše a práce. V půlhodinovém dokumentu průvodkyně Pavla Kasalová, básník Ondřej Hložek a herec Miroslav Hanuš popíšou, jak a kdy se u nich naplno projevila deprese a co jim pomohlo vrátit se do života a začít znovu pracovat.

„Pandemie zcela změnila přístup k tématu o duševních onemocněních. Odhalila naši křehkost a ukázala, že hranice mezi zdravím a nemocí je tenoučká,“ popisuje kreativní producentka zmíněného cyklu Alena Müllerová svou zkušenost z přípravy dokumentů. Jejich společným jmenovatelem je některé duševní onemocnění a schopnost naučit se s ním žít. Cyklus představí, jaké to je trpět psychózou, depresí či závislostí. Ukáže na život s takovým onemocněním, co znamená nejen pro pacienty, ale také pro jejich okolí – například jaké to je být v roli maminky, kamaráda nebo kolegy.

Marie v hlavě

Jednou z hrdinek série je i Marie. Dívka, která má za sebou jedenáct hospitalizací v psychiatrických nemocnicích. Po celém těle má spoustu jizev, které si způsobila řeznými ranami. „Sebepoškozování, tedy nutkání ublížit svému tělu, patří k potížím, které se zvláště mezi mladými lidmi v době pandemie rozšířilo jako lavina,“ uvádí MUDr. Martin Anders, přednosta kliniky psychiatrie na 1. lékařské fakultě UK. „Podceňuje se to, ale odkázanost lidí na informační technologie v době pandemie řadu problémů akcelerovala,“ zdůvodňuje docent Anders.

Marie jde s kůží na trh, podobně jako další aktéři jednotlivých filmů. Ukazují nejen svou tvář, ale nechají diváky nahlédnout i do bolavých zákoutí své duše. Díl, ve kterém tato dívka vystupuje, dostal název Marie v hlavě. Na první pohled by nikdo neřekl, že tato vysokoškolačka může mít od dětství tak vážné psychické potíže. V rozhovoru pro KT otevřeně promluvila i o svém duchovním životě, který ve filmu jen zmiňuje. Víru nalezla v době, kdy se přestěhovala na internát k sestrám dominikánkám v Praze. „Uvěřila jsem tam v Boha, prošla přípravou, přijala křest i biřmování. Víra se stala součástí mého života,“ popisuje Marie. Pomáhala jí i v boji s nemocí: „Přinášela mi naději a uklidnění, že věci jsou tak, jak mají být. Měla jsem období, kdy jsem s vírou žila opravdu intenzivně – a patří k těm nejkrásnějším v mém životě. Byla jsem víc v klidu a věděla, že věci jsou nebo mohou být v pořádku. Uvědomila jsem si také, že poškozovat se je hřích, což mě vedlo k tomu, to nedělat, i když to bylo těžké,“ svěřuje se.

Jak být nablízku?

Těm, kteří jsou nablízku lidem s psychickými potížemi, Marie doporučuje zejména nedávat rady. „Stačí s tím člověkem být. Ano, někdy je to strašně těžké nestavět se do nadřazené role: já jsem ten, který ti pomůže. Mnohem hodnotnější a užitečnější je nabídka: můžeme to zvládat spolu,“ vyzdvihuje.

Také tvůrci dokumentární série říkají, že pro tyto nemocné jsou blízcí lidé velmi důležití, mají-li snahu pochopit a porozumět. Když nemocní zažívají přijetí, účast a zájem, pak mají chuť a sílu se o svých těžkostech bavit. „Prostá účast, tedy ochota být nablízku, je důležitější než rady a úsilí o to, někoho vytáhnout z bahna jeho problémů,“ připomíná Marie.

Reforma psychiatrie

Už od roku 2016 probíhá v České republice reforma psychiatrické péče. Akceleruje ji i současná situace, kdy se čekací doby u lékařů v ambulancích stále prodlužují. Momentálně je v některých regionech nutné čekat na vyšetření i půl roku. Jen dvě procenta absolventů lékařských fakult přitom podle Martina Anderse volí jako svou budoucí kariéru psychiatrii. Zejména pak schází dětští psychiatři.

Když bolí duše je název pořadu, který nedávno připravila pro své diváky TV Noe. Jak říkají jeho tvůrci, setkal se s velkým zájmem, po němž následovaly i reprízy. Divákům je volně k dispozici ve videoarchivu televize na www.tvnoe.cz. Zhlédnout lze díly, které se věnují náboženství a psychice člověka, poruchám osobnosti a psychoterapii, psychózám, závislostem či tématu vyrovnávání se se smrtí.