Kde se zen může potkat s křesťanstvím

I když český překlad názvu knihy amerického trapisty, učence a spisovatele Thomase Mertona Mystici a zenoví mistři odpovídá originálu, je už po letmém prolistování zřejmé, že autorův záběr je mnohem širší.

Vedle originálních úvah o vztahu, rozdílech i napětí mezi křesťanstvím a zenem, a tedy i západní a asijskou civilizací tu najdeme zajímavý historický nástin jezuitských misií v Číně a Japonsku a teologické reflexe raného mnišství, anglického křesťanského mysticismu, kajících poutí do Svaté země či Říma, smysl křížových výprav, ocenění panenského života žen v myšlenkách sv. Ambrože a sv. Cypriána, nárys dějin protestantského a ruského mnišství a mysticismu, úvahy o důležitosti křesťanské kontemplace a dialogu a v neposlední řadě také výklady základních zenových pojmů a kategorií, které by mohly působit neškolenému čtenáři určité potíže.

Thomase Mertona uvedl papež František mezi čtyřmi Američany (spolu s Abrahamem Lincolnem, Martinem Lutherem Kingem a Dorothy Dayovou), kteří ho ovlivnili na jeho životní cestě. Řekl o něm: „Merton byl především člověk modlitby, myslitel, jenž vzdoroval jistotám tohoto času a otevřel lidem a církvi nové horizonty. Byl také mužem dialogu a iniciátorem míru mezi lidmi a náboženstvími.“ A právě tahle kvalita jeho života – hledače pravdy, mnicha a kněze, který našel smysl svého života ve studiu a spisovatelské práci – se otiskuje i v této knize, mimochodem skvěle přeložené Jiřím Ogrockým.

Text vedle sebe staví, porovnává a objasňuje pilíře zenového učení, s nímž se při svých misijních cestách museli vyrovnávat učení evropští jezuité, kteří jako první překročili hranici do neznámého, ale kulturně, nábožensky a umělecky bohatého světa.

Mertonova kniha není učebnice. Snaží se kontextuálním čtením velkých náboženských textů buddhismu, taoismu či konfucianismu porozumět tomu, jak blízko, nebo jak daleko k sobě mají náboženství, v jejichž kontextu žijí stovky milionů lidí. Kromě přirozených rozpaků nad tím, jak obtížné je přetlumočit jazyk, pojmy a řeč zenových textů pro západního křesťansky orientovaného člověka, si všímá také toho, co oba náboženské celky spojuje a co mezi nimi vytváří dokonce i jisté paralely: např. úloha askeze, zasvěcený život či etika.

Merton nehledá nějaké univerzální náboženství, naopak. Kriticky pohlíží na různé pokusy náboženského synkretismu a eklekticismu mezi křesťanstvím a zenem, které kolem sebe vidíme i my, lidé 21. století. Jde mu – v tradici koncilního učení a v širším ohledu k ekumenismu – o poctivé porozumění jednoho náboženství druhému. Z něj může vzejít také určitá syntéza, která „využije vše, co je dobré a povznášející ve všech tradicích minulosti“, aby pomohla překonat velké náboženské a společenské krize. Ty dnes, jak vidíme, nabírají čím dál tím častěji globální charakter.

Pro čtenáře, kterého zajímají aspekty monastického života, budou pak opravdovou potěchou kapitoly tvořící jádro knihy.

Merton vždy hledal s otevřeným srdcem, s věrností k tradici, na kterou vsadil také svým zasvěceným životem, s potřebou ponořit se do pramenů, do originálních textů, i poznávat cizí kultury, náboženství – a zvláště živé lidi, kteří za to, co dělají, ručí svým vlastním životem. Otevřenost, potřeba rozumět a nikoho a nic nesoudit jsou hlavními znaky Mertonova života, který se uzavřel právě před čtyřiapadesáti lety – 10. prosince 1968.

Thomas Merton: Mystici a zenoví mistři (Barrister & Principal 2022)