Každý dobrý skutek vyžaduje odvahu

U příležitosti konce první světové války se 11. listopad po celém světě slaví jako Den válečných veteránů. Ve vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého v Praze na Hradčanech proběhla ve čtvrtek 10. listopadu ekumenická bohoslužba k uctění památky těch, kteří bojovali na frontách dvou světových válek i novodobých válečných veteránů. Při bohoslužbě se četl úryvek z deníkových zápisků vojenského kaplana Guye Mayfielda, které jsou unikátním svědectvím o osudech britských, českých i dalších pilotů RAF v letech 1940 a 1941: "Jak žít, když je ti dvacet, a koncem léta budeš mrtvý?"

Deníkové zápisky vojenského kaplana vyšly začátkem listopadu 2022 v knize Život a smrt v bitvě o Británii v edici Osudy Karmelitánského nakladatelství. Šéfredaktor Pavel Mareš předal na konci ekumenické bohoslužby výtisk knihy ministryni obrany Janě Černochové, náčelníku Generálního štábu Armády České republiky, generálmajoru Karlu Řehkovi a českému válečnému veteránu z druhé světové války, generálporučíku Miloslavu Masopustovi.

Že jde o knihu opravdu jedinečnou, potvrzuje níže uvedená recenze Jana Hofírka:

Bitva o Anglii bezesporu patří k nejvýznamnějším milníkům 2. světové války. Hitlerův plán připravit si drtivými leteckými údery příznivé podmínky pro vylodění se minul účinkem. Ostrovní říše odolala, přičemž kromě samotného vojenského vítězství mělo neméně důležitý význam i to druhé, totiž psychologické – ukázalo se, že Göringova vychvalovaná Luftwaffe není neporazitelná...

Anglie v tomto zápasu o bytí a nebytí nezůstala sama. V Royal Air Force bojovali příslušníci mnoha jiných národů a můžeme být hrdí na to, že nezanedbatelnou část z nich tvořili Čechoslováci. Působení našich letců je velmi dobře zdokumentováno, a to jednak díky badatelskému úsilí historiků a také (a možná především) memoárům přímých účastníků bitvy. Asi každý zná knihy Nebeští jezdci, Zlomená křídla, Bombardér T 2990 se odmlčel aj. Mohlo by se tedy zdát, že řečeno a napsáno již bylo vše.

Kniha Život a smrt v bitvě o Británii dokazuje, že tomu tak zdaleka není! Její autor, sloužící v RAF jako vojenský kaplan, přináší o tehdejších událostech velmi cenné svědectví ze svého specifického úhlu pohledu, který by se dal definovat jako nábožensko-duchovní. Ve výše uvedených vzpomínkových knihách je toto téma zmiňováno spíše okrajově, zatímco Guy Mayfield se mu věnuje takříkajíc „naplno“, což činí z jeho deníkových záznamů z oné dramatické doby záležitost vskutku unikátní.

Ano – co se vlastně odehrávalo v duších mladých mužů, kteří nasedali do svých letadel s vědomím, že se již nemusí vrátit? Dá se dokonce říct, že každý z nich si mohl s téměř matematickou přesností vypočítat, kdy se naplní „jeho čas“ – vždyť válečné „štěstí“ nemůže trvat dlouho, když každý den umírá tolik spolubojovníků... Smrt přitom měla mnoho hrůzných podob, nejčastěji šlo o uhoření v sestřeleném stroji či utonutí po pádu do vln La Manche. Jestliže navzdory všemu vždy znovu startovali do bojových akcí, museli pro to zajisté mít závažné důvody. Jaké?

Guy Mayfield si tuto otázku kladl velmi často, sám však s politováním konstatuje, že jednoznačná odpověď neexistuje. Přesto se mu podařilo díky kamarádskému přístupu a přímé, nekomplikované povaze nahlédnout do nitra jeho „svěřenců“ mnohem hlouběji, než na začátku své duchovní mise předpokládal. Kniha je plná nádherných příkladů neokázalého vlastenectví, živé křesťanské víry a odpovědného plnění bojových povinností. A nic na tom nemění fakt, že toto vše je často ukryto za vnější fasádou tvrdých a otrlých válečníků, nepřístupných běžným lidským citům...

Karmelitánské nakladatelství v čtenářsky oceňované edici Osudy (Životopisy a svědectví křesťanských osobností) vydalo již celou řadu výjimečných titulů. Kniha Život a smrt v bitvě o Británii se podle všeho stane dalším bestsellerem, neboť přináší neidealizovanou a naturalisticky syrovou, zároveň však nesmírně dojímavou zprávu o „obyčejných“ hrdinech, bránících civilizaci před nacistickým barbarstvím.             

Knihu Život a smrt v bitvě o Británii můžete zakoupit na stránkách e-shop.cirkev.cz.

úvod Kateřina Zýmová, recenze: Jan Hofírek