Katolický islamolog: Al-Tajíbovo objetí s papežem je povzbuzením

Papežova cesta do Bahrajnu byla z muslimského hlediska v mnoha ohledech „historickou událostí“. Katolický teolog a odborník na islám Timo Güzelmansur vidí ve Františkově druhé návštěvě Arabského poloostrova několik aspektů, které budou určovat budoucí směr křesťansko-islámského dialogu.

Hovoří teolog Timo Güzelmansur, ředitel CIBEDO, odborného úřadu Německé biskupské konference, který podporuje mezináboženský dialog mezi křesťanstvím a islámem.

Jak důležitá byla papežova cesta do Bahrajnu z hlediska křesťansko-islámského dialogu?

Tato cesta byla velmi důležitá a byla dalším milníkem pro křesťansko-islámský dialog, a to z různých hledisek. Ve stále polarizovanějším světě papežova přítomnost v Bahrajnu ukázala, že křesťané a muslimové nemusí vystupovat jako protivníci, ale mohou být partnery pro spravedlivější svět. Papež se při různých příležitostech odvolával na dokument z Abú Zabí, a tedy na lidská práva, náboženskou svobodu a podle mého názoru také na nejdůležitější aspekt dokumentu, totiž na koncept občanství: aby všichni lidé žijící v dané zemi mohli požívat stejných práv a povinností a aby bylo možné jejich skutečné společenské uznání a účast na společenském životě.

Bylo něco, co vás na této cestě zvlášť zaujalo?

Ano, rád bych vyzdvihl tři momenty. Papež oslovil ekumenického patriarchu Bartoloměje i šejka al-Azharu Ahmeda al-Tajíba stejnou jednoduchou formou: "Drahý bratře". To je pozoruhodné. Na druhé straně al-Tajíb velmi otevřeně hovořil o rozdílech mezi sunnity a šíity a vyslovil se pro vnitřní islámský ekumenismus. I to je vzhledem k místu tohoto výroku skutečně pozoruhodné. V Bahrajnu tvoří většinu obyvatelstva šíité a vládnoucí rod je sunnitský. V roce 2011 byly protesty v Bahrajnu brutálně potlačeny s pomocí Saúdské Arábie v rámci tzv. arabského jara. Mnoho lidí šíitského vyznání bylo zatčeno a mnoho šíitských mešit bylo zničeno. A konečně mě pozitivně překvapilo, že na setkání s papežem, které uspořádali muslimové, se poprvé četlo kromě Koránu také z Bible. Myslím, že to je novinka, která se odehrála poprvé.

Papež František během své návštěvy také vyzval ke zlepšení společenského postavení žen. Jak se takový požadavek v islámském světě projevuje?

Myslím, že taková prohlášení jsou přijímána velmi pozorně a mají skutečně dopad i za hranicemi Bahrajnu. Již několik měsíců nejen ženy, ale i mnoho lidí v Íránu demonstruje v ulicích pod heslem "žena, život, svoboda". Jde tedy o velmi aktuální a politicky závažnou otázku. Některé vládnoucí rody pravděpodobně tyto papežovy výroky nerady slyší. Pro mnoho lidí jsou však tato slova povzbuzením a výrazem solidarity. Dobře se jim poslouchá, a to nejen v islámském světě.

Jaký je podle vás přínos mezináboženského setkání, jaké jsme zažili v Bahrajnu?

Myslím, že poselství, které z takových setkání vzejde, zní: "Pojďme jako náboženští lidé řešit mnohé konflikty a globální výzvy společně jako partneři. Postavme se za mír a skutečnou solidaritu. Spojme se se všemi lidmi dobré vůle, abychom budovali spravedlivou společnost." V této souvislosti bychom neměli podceňovat sílu obrazů. Když se tedy v muslimské zemi koná konference a v médiích se šíří záběry z ní, jak spolu mírumilovně hovoří vyznavači různých náboženství a kultur, když muslimský šejk z al-Azharu objímá katolického papeže a oba se oslovují jako bratři, a když se o tom informuje, ukazuje se, že je možné nejen mírové soužití, ale i mírové sbližování. A každý může udělat něco pro to, aby se to stalo skutečností na co nejvíce místech.