Katolická církev v Mongolsku. Základní přehled

Papež František dnes odlétá na svou 43. zahraniční apoštolskou cestu, která ho ve dnech 1. až 4. září zavede až do dalekého Mongolska, přinášíme několik zajímavých informací o katolické církvi v této asijské zemi.

Křesťanství se do Mongolska poprvé dostalo prostřednictvím nestoriánských křesťanů starosyrské tradice v 7.-10. století. V průběhu následujících staletí však byla přítomnost křesťanství přerušovaná.

Římský katolicismus byl zaveden ve 13. století v době Mongolské říše. Podle svědectví italského františkánského mnicha Giovanniho di Pian del Carpine, který byl v roce 1245 vyslán papežem Inocencem IV. na chánův dvůr, bylo starobylé císařské hlavní město Karakorum kosmopolitním a multináboženským centrem, kde byli přítomni nestoriáni.

Prvním katolickým misionářem, který směl vstoupit na toto území, byl francouzský dominikánský kněz Barthélémy de Crèmone, který do Karakorumu dorazil v roce 1253 během diplomatické mise francouzského krále. Křesťanství zaniklo s koncem mongolské nadvlády na Dálném východě a znovu se objevilo, když v polovině 19. století začala v Číně působit misionářská činnost.

V roce 1922 papež Pius XI. zřídil misii "sui iuris" (misie ve vlastním právu") ve Vnějším Mongolsku. Toto území zahrnovalo dnešní Mongolskou republiku a bylo částečně převzato z území apoštolského vikariátu Středního Mongolska v Číně (v současnosti diecéze Chongli-Xiwanzi).

Po vzniku prosovětské Mongolské lidové republiky (r. 1924) byla veškerá přítomnost křesťanů zcela zlikvidována. Po pádu komunistického režimu a přechodu Mongolska k demokracii na počátku 90. let 20. století byla zavedena náboženská svoboda, která umožnila návrat katolických misionářů do země.

V roce 1992 nově vzniklá Mongolská republika, která se zrodila z demokratické revoluce v roce 1990, navázala diplomatické vztahy se Svatým stolcem a byla vytvořena misie sui iuris v Ulánbátaru, která byla svěřena misionářům Neposkvrněného Srdce Panny Marie (CICM, známí jako Misionáři Scheut).

Misii od počátku vedl zesnulý filipínský misionář CICM Wenceslao Padilla (zemřel v roce 2018), kterého papež sv. Jan Pavel II. jmenoval v roce 2002 apoštolským vikářem a v roce 2003 apoštolským prefektem v Ulánbátaru.

Když v roce 1992 přijeli do mongolského hlavního města první tři misionáři komunity Scheut, nebydlel v Mongolsku ani jeden katolík a práce na "implantatio Ecclesiae" (zakládání církve) musela začínat od nuly a čelit jazykovým a kulturním bariérám.

Jejich apoštolská činnost, stejně jako činnost dalších řeholních kongregací, byla finančně podporována korejskou církví a přinesla výsledky, o čemž svědčí pomalý, ale stálý růst počtu konvertitů ke katolicismu v této většinově buddhistické zemi a zájem o kněžství a zasvěcený život, který projevuje stále větší počet mladých katolických Mongolů.

V roce 1995 bylo v Mongolsku pouze 14 katolíků. Podle nejnovějších údajů z roku 2023 je v současnosti v osmi farnostech přibližně 1 500 katolíků z celkového počtu přibližně 3,5 milionu obyvatel. Slouží jim jeden biskup, 25 kněží (z toho dva Mongolové), šest seminaristů, 30 řeholnic, pět řeholníků bez kněžského svěcení, 35 katechetů, přičemž všichni patří k přibližně 30 různým národnostem.

Jak vysvětluje současný apoštolský prefekt Ulánbátaru, italský kardinál Giorgio Marengo, dějiny církve v Mongolsku v těchto třech desetiletích lze rozdělit přibližně do tří etap. První období, od roku 1992 do roku 2002 (kdy byla misie povýšena papežem sv. Janem Pavlem II. na apoštolský vikariát), se vyznačovalo malým, ale významným pokrokem, především v oblasti lidského rozvoje. Ve druhém desetiletí vznikla první místní křesťanská společenství a ve třetím desetiletí byl v roce 2016 vysvěcen první mongolský kněz, P. Joseph Enkhee-Baatar.

Misijní činnost církve v Mongolsku se nadále zaměřuje na sociální, zdravotní a vzdělávací oblasti. V roce 2020 zde vznikl Katolický technický institut, dvě základní školy a dvě mateřské školy, lékařská klinika, která nabízí léčbu a léky nemajetným, centrum pro zdravotně postižené a dva ústavy hostící opuštěné a chudé seniory.

Každá farnost také zahájila charitativní projekty. Práce církve je oceňována místními úřady a přispívá k upevnění vztahů mezi Ulánbátarem a Svatým stolcem. Jejich dobré vztahy potvrdila dohoda podepsaná mongolským velvyslancem u Svatého stolce a arcibiskupem Paulem Richardem Gallagherem, vatikánským sekretářem pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi, o zintenzivnění spolupráce v oblasti kultury zpřístupněním Vatikánského tajného archivu mongolským vědcům.

Vztahy katolické církve s ostatními náboženstvími jsou také dobré, zejména s buddhistickými autoritami. První oficiální návštěva delegace mongolských buddhistických představitelů ve Vatikánu se uskutečnila 28. května 2022 a doprovázel je kardinál Giorgio Marengo. Podle organizace Pomoc církvi v nouzi tvoří buddhisté něco málo přes polovinu obyvatelstva, z toho 3 % tvoří muslimové, 3 % šamani a 2 % protestanti.

Hlavní pastorační výzvou pro mongolskou církev je pomoci místním věřícím prohloubit jejich víru a učinit ji relevantnější pro jejich každodenní život. Druhou výzvou je podpora společenství a bratrství mezi misionáři různých kongregací s ostatními křesťanskými společenstvími v zemi, většinou protestantskými. V neposlední řadě je pro církev v Mongolsku výzvou hlásat evangelium mongolské společnosti, kde se 40 procent obyvatel hlásí k ateismu.

Zdroj: Vatican News (anglická sekce)