Katecheze papeže Františka z generální audience

Během generální audience ve středu 21. září 2022 se František vrátil ke své nedávné cestě do Kazachstánu.

Katecheze papeže Františka po apoštolské cestě do Kazachstánu

Drazí bratři a sestry, dobré ráno!

Minulý týden jsem byl od úterý do čtvrtka v Kazachstánu, rozlehlé zemi ve Střední Asii, kde se konal sedmý Kongres představitelů světových a tradičních náboženství. Opětovně děkuji prezidentovi republiky a ostatním orgánům Kazachstánu za srdečné přijetí a za velkorysé úsilí, které vynaložili při jeho organizaci. Rovněž biskupům a všem spolupracovníkům co nejupřímněji děkuji za velkou práci, kterou vykonali, a zejména za radost, kterou mi udělali, když jsem se s nimi mohl setkat a vidět je všechny pohromadě.

  Jak jsem již řekl, hlavním důvodem cesty byla účast na Kongresu představitelů světových a tradičních náboženství. Tuto iniciativu již dvacet let realizují úřady země, která se světu představuje jako místo setkávání a dialogu, v tomto případě na náboženské úrovni, a tedy jako protagonista podpory míru a lidského bratrství. Jednalo se o sedmý ročník tohoto kongresu. Země, která má 30 let nezávislosti, již uspořádala sedm takových kongresů – každé tři roky. Znamená to stavět náboženství do středu úsilí o budování světa, kde si navzájem nasloucháme a respektujeme se v rozmanitosti. A to není relativismus, ne: je to naslouchání a respektování. A zásluhu na tom má kazašská vláda, která se osvobodila od jha ateistického režimu a předkládá tento návrh týkající se náboženství a politiky, aniž by je směšovala nebo oddělovala, a jasně odsuzuje fundamentalismus a extremismus. Je to vyvážená pozice jednoty.

  Kongres projednal a schválil závěrečné prohlášení, které navazuje na prohlášení o lidském bratrství podepsané v únoru 2019 v Abú Zabí. Rád bych tento krok vpřed interpretoval jako plod cesty, která sahá daleko do minulosti: mám samozřejmě na mysli historické mezináboženské setkání za mír, které svolal svatý Jan Pavel II. v Assisi v roce 1986, tolik kritizované lidmi, kterým chyběla prozíravost; mám na mysli prozíravý pohled svatého Jana XXIII. a svatého Pavla VI. a také velké osobnosti jiných náboženství – zmíním jen Mahátmu Gándhího. Ale jak bychom mohli nevzpomenout na tolik mučedníků, mužů a žen všech věků, jazyků a národů, kteří zaplatili životem za svou věrnost Bohu, míru a bratrství? Víme, že slavnostní chvíle jsou důležité, ale pak je to každodenní nasazení, je to konkrétní svědectví, které buduje lepší svět pro všechny.

  Kromě kongresu mi tato cesta poskytla příležitost setkat se s kazašskými úřady a církví, která tam žije. Po návštěvě prezidenta republiky, kterému znovu děkuji za jeho laskavost, jsme se vydali do nové Koncertní síně, kde jsem měl možnost hovořit s guvernéry, zástupci občanské společnosti a diplomatického sboru. Zdůraznil jsem, že Kazachstán je zemí setkávání: fakticky v něm žije přibližně sto padesát etnických skupin - 150 etnických skupin – a mluví se více než osmdesáti jazyky. Toto povolání, které je dáno jejími zeměpisnými charakteristikami a historií – povolání být zemí setkávání, kultur a jazyků – bylo přijato a přijato jako cesta, která si zaslouží podporu a povzbuzení. Stejně jako jsem doufal, že bude pokračovat budování stále vyspělejší demokracie, která bude schopna účinně reagovat na potřeby celé společnosti. Je to náročný úkol, který vyžaduje čas, ale již nyní je třeba uznat, že Kazachstán učinil velmi pozitivní rozhodnutí, například řekl "ne" jaderným zbraním a přijal dobrou energetickou a environmentální politiku. To bylo odvážné. Ve chvíli, kdy nás tato tragická válka přivádí k tomu, že někteří zvažují jaderné zbraně – tohle šílenství –, tato země již řekla jaderným zbraním své "ne".

  Co se týče církve, potěšilo mě, že jsem se setkal se společenstvím šťastných, radostných a nadšených lidí. Katolíků je v této rozlehlé zemi málo. Ale tento stav, je-li prožíván s vírou, může přinést evangelijní plody: především blahoslavenství maličkosti, být kvasem, solí a světlem, spoléhat se pouze na Pána, a ne na nějakou formu lidské důležitosti. Početní nevýraznost navíc vybízí k rozvíjení vztahů s křesťany jiných vyznání a také k bratrství se všemi. Tedy malé stádo, ano, ale otevřené, ne uzavřené, ne bránící se, ale otevřené a důvěřující působení Ducha svatého, který volně vane, kam chce a jak chce. Připomněli jsme si také tu temnou část, mučedníky: mučedníky tohoto svatého Božího lidu, protože trpěli desítky let ateistického útlaku až do osvobození před 30 lety, muže a ženy, kteří tolik trpěli pro víru během dlouhého období pronásledování. Vražděni, mučeni, vězněni pro víru.

  S tímto malým, ale radostným stádcem jsme slavili eucharistii, opět v Nur Sultanu, na nádvoří výstavy Expo 2017, obklopeni supermoderní architekturou. Byl to svátek svatého Kříže. A to nás nutí k zamyšlení: ve světě, kde se prolíná pokrok s úpadkem, zůstává Kristův kříž kotvou spásy: znamením naděje, která nezklame, protože je založena na lásce Boha milosrdného a věrného. Jemu patří náš dík za tuto cestu a naše modlitba, aby přinesla bohaté ovoce pro budoucnost Kazachstánu a pro život putující církve v této zemi.

Děkuji.

Přeložil Petr Vacík