Maria je poutnicí naděje v tom smyslu, že se stává „dcerou svého Syna“, jeho prvním učedníkem, píše papež František v katechezi připravené pro dnešní generální audienci a zveřejněné Svatým stolcem navzdory trvající hospitalizaci Svatého otce. Jejím tématem je dvanáctiletý Ježíš v chrámu.
Evangelní vyprávění o dvanáctiletém Ježíši, který bez vědomí rodičů zůstal v chrámu a nechal se od nich hledat tři dny, pomáhá uvažovat o nesnadné cestě Ježíšovy matky, která byla postupně stále hlouběji uváděna do tajemství svého Syna, připomíná papež František. Mariina pouť začíná návštěvou Alžběty ve svém těhotenství, pokračuje putováním do Betléma kvůli sčítání lidu, potom po čtyřiceti dnech do Jeruzalémského chrámu s dítětem, pak se dává na útěk do Egypta a později se vrací do Nazareta, a její pouť trvá dále, když následuje svého Syna až do jeho smrti na Kalvárii i posléze, když setrvává s učedníky v Jeruzalémě. Jak shrnuje papež František, Maria “je poutnicí naděje v tom smyslu, že se stává ‚dcerou svého Syna‘, jeho první učednicí“.
„Maria porodila Ježíše, naději lidstva: živila ho, vychovávala, následovala ho a jako první se nechala formovat Božím slovem. Právě v tomto Slově - jak řekl Benedikt XVI - se Maria „cítí jako doma, s přirozeností vychází a zase se vrací zpět. Mluví a myslí podle Božího slova (...). Tímto způsobem se také zjevuje, že její myšlenky jsou v souladu s Božími myšlenkami, že její vůle jde ruku v ruce s Boží vůlí. Ona, která je vnitřně prodchnuta Božím slovem, se může stát Matkou Vtěleného Slova“ (Deus Caritas est, 41).
Toto jedinečné spojení s Božím Slovem ji však neušetří náročné námahy „učednictví“, dodává papež František. „Zkušenost ztráty dvanáctiletého Ježíše během každoroční pouti do Jeruzaléma Marii vyděsí natolik, že se při napomínání svého Syna stává také Josefovou mluvčí: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali!” (Lk 2,48). Maria a Josef prožívají bolest rodičů, kteří ztratili své dítě. Když se však po třech dnech vracejí do chrámu, „zjišťují, že Ten, který byl v jejich očích ještě před chvílí dítětem, jež je třeba chránit, najednou jako by dospěl a byl již schopen účastnit se diskusí o Písmu a debatovat s učiteli Zákona“.
„Na výtku své matky Ježíš odpovídá s neuvěřitelnou prostotou: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“. Maria a Josef nechápou: tajemství Boha, který se stal dítětem, přesahuje jejich schopnost porozumět. Rodiče chtějí nejdražšího Syna chránit pod křídly své lásky. Ježíš však chce žít své povolání jako Syn Otce, který slouží Jemu a žije ponořen do Jeho Slova,“ vysvětluje papež František. Dodává, že Mariina slova připomínají Josefovo otcovství ve vztahu k Ježíši, zatímco Ježíšova první slova poukazují, že toto otcovství pochází z otcovství jeho nebeského Otce, jehož nezpochybnitelný primát uznává.
„Drazí bratři a sestry, stejně jako Maria a Josef, plní naděje, vydejme se i my po stopách Pána, který se nenechává uzavřít do našich schémat, a nechává se nalézt ani ne tak na určitém místě, nýbrž láskyplné odpovědi na něžné Boží otcovství, v láskyplné odpovědi, kterou je synovský život,“ - uzavírá Svatý otec.
Zdroj: vatican.va