Katecheze papeže Františka: Svatí Cyril a Metoděj, inkulturace víry a evangelizace kultury

Papež František během dnešní pravidelné generální audience na Svatopetrském náměstí pokračoval v katechezích o lidech, kteří ztělesňovali apoštolskou horlivost. Ve své promluvě se zamýšlel nad odkazem sv. Cyrila a Metoděje, spolupatronů Evropy. Přinášíme plné znění této promluvy.

Drazí bratři a sestry, dobré ráno!

Dnes vám budu vyprávět o dvou bratrech, kteří jsou na Východě velmi známí, do té míry, že bývají nazýváni "apoštolové Slovanů”. Řeč je o svatých Cyrilu a Metodějovi. Narodili se v Řecku v 9. století ve šlechtické rodině, zřekli se však politické kariéry a zasvětili se mnišskému životu. Jejich sen o životě v ústraní ovšem netrval dlouho. Byli vysláni jako misionáři na Velkou Moravu, která v té době zahrnovala mnoho národů, již částečně evangelizovaných, mezi nimiž ale přežívalo mnoho pohanských zvyků a tradic. Jejich kníže požádal o učitele, který by jim objasňoval křesťanskou víru v jejich jazyce.

Prvním úkolem Cyrila a Metoděje proto bylo důkladně se seznámit s kulturou těchto národů. Jako refrén se nám stále vrací, že víru je třeba inkulturovat a kulturu evangelizovat. Inkulturace víry, evangelizace kultury, to platí vždycky! Cyril se ptá, zda mají abecedu; odpovídají, že nikoliv. A on odvětí: “Copak lze napsat řeč na vodě?". K hlásání evangelia a k modlitbě je skutečně zapotřebí vhodného, příhodného, zvláštního nástroje. Vymyslel tedy hlaholici. Přeložil Bibli a liturgické texty. Lidé cítí, že křesťanská víra už není "cizí", že se inkulturovala, stává se jejich vírou, vyslovovanou v jejich mateřském jazyce. Jen si to představte: dva řečtí mniši dávají abecedu Slovanům. Právě tato otevřenost srdce mezi nimi zakořenila evangelium. Ti dva mniši se nebáli, byli odvážní.

Brzy se však rozpoutaly spory s některými zastánci latinské liturgie, kteří se cítí být připraveni o monopol hlásání mezi Slovany - zase jeden boj uvnitř církve, vždycky je to podobné! Jejich námitka je sice náboženská, ale jen zdánlivě: Boha lze chválit - říkají - jen ve třech jazycích napsaných na kříži, hebrejsky, řecky a latinsky. Jejich mentalita byla uzavřená, aby uhájili svou autonomii. Cyril však odpovídá rázně: Bůh chce, aby ho každý národ chválil ve svém jazyce. Spolu se svým bratrem Metodějem se obrátil na papeže a ten schválil jejich liturgické texty ve slovanském jazyce, nechal je položit na oltář kostela Panny Marie Větší (Santa Maria Maggiore) a zazpíval spolu s nimi chvály Páně podle těchto knih. Cyril zemřel o několik dní později, jeho ostatky jsou dodnes uctívány zde v Římě, v bazilice svatého Klementa. Metoděj pak byl vysvěcen na biskupa a poslán zpět na území Slovanů. Musel tam mnoho vytrpět, byl dokonce uvězněn, avšak, bratři a sestry, my víme, že Boží Slovo není spoutáno a šíří se mezi těmito národy.

Při pohledu na svědectví těchto dvou, kteří byli z vůle svatého Jana Pavla II. zařazeni mezi spolupatrony Evropy a o nichž napsal encykliku Slavorum apostoli, vidíme tři důležité aspekty.

Především je tu jednota: Řekové, papež, Slované: v té době existovalo v Evropě nerozdělené křesťanství, které spolupracovalo na evangelizaci.

Druhým důležitým aspektem je inkulturace, o níž, jak jsem už zdůraznil, je třeba evangelizovat kulturu! Inkulturace ukazuje, že evangelizace a kultura spolu úzce souvisejí. Evangelium nelze hlásat abstraktně, v jakési destilované podobě. Nikoli! Evangelium musí být inkulturováno a je také výrazem kultury.

A posledním aspektem je svoboda. Při hlásání evangelia potřebujeme svobodu, ale svoboda vždy potřebuje odvahu. Člověk je tím svobodnější, čím je odvážnější a nenechává se spoutat množstvím toho, co svobodu bere.

Bratři a sestry, prosme svaté Cyrila a Metoděje, apoštoly Slovanů, aby byli pro druhé nástroji "svobody v lásce". Buďte tvořiví, vytrvalí a pokorní v modlitbě a službě.