Narození Mesiáše v Betlémě bylo tématem další z papežských katechezí ke Svatému roku. Papež František se v nich zamýšlí nad Ježíšovým příběhem, protože On je naší nadějí. „Prosme Pána, aby nám umožnil vidět ve slabosti mimořádnou moc Božího Dítěte, které přichází se svým plánem plným naděje pro celé lidstvo, aby obnovilo svět a proměnilo náš život,“ řekl papež.
Papež stále trpí bronchitidou. Proto i tentokrát požádal P. Pierluigiho Girolliho ze Státního sekretariátu, aby přečetl katechezi připravenou na dnešní den.
Boží Syn vstupuje do dějin a stává se naším společníkem na cestě. Bezprostředně po svém početí putuje v matčině lůně do domu Zachariáše a Alžběty a poté putuje s Josefem do Betléma na sčítání lidu. „Dlouho očekávaný Mesiáš, Syn Nejvyššího Boha, se nechá zapsat, tedy spočítat a zapsat, jako běžný občan. Podřizuje se nařízení císaře, císaře Augusta, který se považuje za pána celé země.“ - zdůrazňuje na začátku papežská katecheze.
Papež František cituje knihu Benedikta XVI. o Ježíši Nazaretském a poznamenává, že Mesiáš se rodí v historicky přesném čase a místě, „univerzalita se zde setkává s konkrétní realitou“. To ukazuje pokoru Boha, který vstupuje do dějin a nenarušuje struktury světa, ale chce je zevnitř nově osvítit a přetvořit. Jak připomíná Svatý otec, slovo Betlém znamená dům chleba. A Ježíš se bude nazývat chlebem, který sestoupí z nebe, aby nasytil hlad světa.
Papež František také poukázal na kontrast mezi zvěstováním a skutečným narozením Ježíše. Archanděl Gabriel zvěstoval narození mesiášského Krále, který se vyznačuje velikostí. Ve skutečnosti se však narodí způsobem, který je pro krále zcela neobvyklý - nikoli v královském paláci, ale ve stáji. Bůh začíná svou cestu v pokoře. „Místem setkání s Mesiášem jsou jesle. Stalo se totiž, že po tak dlouhém čekání 'pro Spasitele světa, pro něhož bylo všechno stvořeno, zde není místo (viz Kol 1,16)’“ - cituje papežská katecheze slova Benedikta XVI. Z knihy o Ježíšově dětství.
Svatý otec dále poukázal na to, že prvními svědky této události byli pastýři, lidé nízké kultury, žijící na okraji společnosti. „Bůh si je vybral právě jako adresáty největší zprávy, která kdy v dějinách zazněla.” Když pastýři objevili Mesiáše na tak skromném místě, jako je stáj a jesle, otevřeli svá srdce úžasu, obdivu a radostnému hlásání. „Bratři a sestry,“ uzavřel papež, “vyprošujme si i my milost, abychom stejně jako pastýři uměli žasnout nad Bohem a klanět se mu a uměli si vážit toho, co nám svěřil: našich talentů, charismat, povolání a lidí, které nám postavil po boku”.
Na závěr italského pozdravu připomněl papež František svátek svatých Cyrila a Metoděje, který v římském kalendáři připadá na 14. února:
„Pozítří budeme slavit svátek sv. Cyrila a Metoděje, prvních šiřitelů víry mezi slovanskými národy. Kéž vám jejich svědectví pomůže, abyste i vy byli apoštoly evangelia a kvasem obnovy v osobním, rodinném i společenském životě.”
Zdroj: vatican.va