Kardinál Tomášek uměl přijímat i jiné názory

Vítězem letošní literární ankety KT Dobrá kniha je monografie o kardinálu Františku Tomáškovi Hrdinou se člověk nerodí, ale stává (KNA) z pera historika JAROSLAVA ŠEBKA.

Tvá kniha vyšla na podzim. Máš už zajímavé reakce od čtenářů? Jsi překvapen jejím vítězstvím?

Především bych chtěl s pokorou poděkovat všem, kdo mi dali v anketě hlas, velmi si toho vážím. Skutečně jsem nečekal, že moje kniha v tak velké konkurenci, kdy minulý rok vyšla celá řada vynikajících titulů, může mít takový ohlas. Dostával jsem mnoho reakcí i od lidí, kteří mi sdělovali, co sami s Františkem Tomáškem zažili. Teď jsme dokonce právě o kardinálu Tomáškovi natočili jeden díl podcastu Přepište dějiny. A chci také poděkovat Karmelitánskému nakladatelství za skvělou redakční práci, jež knize velmi pomohla.

Proč si myslíš, že kniha tolik zabodovala?

Spíš by to byla otázka pro čtenáře než pro autora, ale z některých reakcí bylo vidět, že kardinál Tomášek lidi zaujal svým nejednoznačným příběhem. Byl to člověk, který dokázal reagovat na měnící se situaci a pod vlivem okolností dozrával ve výraznou osobnost. Což možná může oslovovat i dnes, v době, která je tak dynamická a proměnlivá.

Zajímavým místem v Tomáškově životopise je bod jeho obratu, kdy se z pastýře církve stává i obhájcem občanských svobod.

To je jedna z linek Tomáškova životopisu, v níž sleduji i řadu podnětů z jeho okolí v době počínající normalizace, kdy situace církve nebyla právě nejlehčí. Nejprve se ocitá v pozici generála bez vojska, jenže postupně díky vztahům s různými lidmi vnitřně roste a začíná věnovat pozornost i dalším tématům než jenom těm ryze církevním. Mluví třeba o nedílnosti svobody, o tom, že není možné hovořit pouze o náboženských či církevních právech, a nevšímat si těch všeobecně lidských. Tak jeho postoje získávají značný přesah do společnosti, který se pak projeví třeba na Velehradě. Tam se ukáže, že tento generál bez vojska má naopak za sebou velkou armádu příznivců.

Kdo mu v tomto růstu pomohl, kromě papeže Jana Pavla II.?

Onen posun nastal ještě o něco dřív než po volbě polského papeže, protože Tomášek nacházel velkou oporu v řadách nejen kněží, ale i laiků, kteří mu otevírali obzory, aby dokázal vnímat širší souvislosti svého působení. Z kněží to byl hlavně Josef Zvěřina, který mu velmi pomohl najít pozitivní vztah k občanskému disentu. Oceňuji, že v tak vysokém věku dokázal Tomášek přijímat od druhých lidí jiné názory. V tom je podle mě také nesporný význam jeho osobnosti pro dnešek.

Nacházíme se v Jubilejním roce s mottem „poutníků naděje“. Někde jsi řekl, že kardinál Tomášek byl mužem naděje. Jak jsi to myslel?

V nelehké situaci nejrůznějších normalizačních tlaků, kdy se lidé raději uzavírali do sebe a hledali únik v ryze soukromém kruhu nebo na pověstných chalupách, Tomášek hovořil jasným hlasem, že se i v této situaci lze obrátit k Bohu, k duchovním hodnotám a že lze vyjít ven ze sebe prostřednictvím pozitivních vztahů k druhým. Právě tento rámec vytvářel atmosféru naděje, jež nepramení jen z momentální politické situace, ale čerpá z duchovní oblasti. I my v současné době potřebujeme mít takovou naději. Svět kolem nás je totiž víc a víc nevyzpytatelný a my potřebujeme zažít, že je tady stále prostor naděje. Myslím tedy, že Jubilejní rok má dobře zvolené motto.

Jak dlouho jsi na knize pracoval? Objevil jsi během té doby něco, co jsi předtím netušil?

Určitě se objevila spousta nových věcí. Na knize jsem začal pracovat již v prosinci 2019, takže jsem s ní strávil skoro pět let. Do toho přišla doba covidu a všech těch izolací, kdy jsem velkou část dnů prožil s počítačem a právě nad Františkem Tomáškem. V té době jsem také bedlivě studoval materiály Archivu bezpečnostních složek, kde jsem našel mnoho zajímavých informací i detailů o tom, jaké způsoby nátlaku a dehonestace používaly komunistické státní a bezpečnostní orgány – a jak na to církev musela reagovat. Našel jsem tam příběhy hrdinství, ale i příběhy podlehnutí režimním tlakům. Všechny patří do celkového příběhu církve té doby i do Tomáškova života.

Zastavme se ještě u dobových fotografií, jež knihu doprovázejí. Některé jsi získal z archivu KT, ale co ty další?

Chtěl bych touto cestou moc poděkovat Marii Bláhové, dlouholeté pracovnici pražského arcibiskupství, která mi pomohla objevit řadu do té doby veřejně neznámých snímků, jež jsou také v hojné míře v knize publikovány. A chtěl bych jí poděkovat i za to, jakou věrnou službu vykonala nejen pro Františka Tomáška, ale pro celou církev. Moc si jí za to vážím.

Jaroslav Šebek: Hrdinou se člověk nerodí, ale stává. Kardinál František Tomášek, církev a stát (1965–1992) (KNA 2024)