Kardinál Tisserant – významná osobnost, která zasluhuje bližší poznání

Papežský výbor pro historické vědy zorganizoval setkání věnované kardinálu Eugènovi Tisserantovi – orientalistovi, pastýři a “spravedlivému mezi národy”. Kardinál Tisserant (1884-1972), od jehož smrti uplynulo půl století, byl všestranným mužem s intenzivní intelektuální, pastorační a diplomatickou činností, jehož angažovanost v pomoci Židům před nacisticko-fašistickým pronásledováním ocenil Jad Vašem.

“Ne pas perdre du temps. Neplýtvejte časem”. Tímto heslem se řídil Eugène Tisserant, jak připomněl papež Pavel VI. v promluvě u příležitosti kardinálových 80. narozenin. Papež Montini, jehož kard. Tisserant v roce 1964 doprovázel na apoštolských cestách do Svaté země a Indie, ho považoval za pracovitého učence, který se podle okolností měnil ve spisovatele, učitele, vojáka, hospodáře či cestovatele, ovšem vždy byl příkladným knězem a horlivým biskupem, jehož život naplňovala nejrozmanitější činnost, horečnatá, avšak uspořádaná a vedoucí ke konkrétním výsledkům.

Zaujetí pro starověké jazyky, studium a úkoly v římské kurii

Eugène Tisserant se narodil 24. března 1884 ve francouzském Nancy. Již během studia v semináři projevoval zvláštní zájem o starověké jazyky a sám se naučil hebrejsky, poté studoval klasickou syrštinu a východní patrologii. Navštěvoval také École biblique et archéologique française v Jeruzalémě, ale v roce 1905 musel nastoupit vojenskou službu. Přesto pokračoval ve studiu a zdokonalil se nejen v hebrejštině a syrštině, ale také v arabštině, etiopštině a asyrštině. V Římě získal katedru na výuku posledně jmenovaného jazyka. Na kněze byl vysvěcen 4. srpna 1907. V italském hlavním městě také přednášel hebrejštinu a chaldejštinu, po obnovení typografických znaků připravil revizi celé orientální části Vatikánské tiskárny a připojil se k úzkému okruhu zájemců o křesťanský Východ. V pouhých 24 letech se stal konzervátorem orientálních rukopisů ve Vatikánské knihovně. Hodně cestoval po Blízkém a Středním východě, kde měl možnost poznat náboženskou, kulturní, sociální a politickou rozmanitost a složitost těchto zeměpisných oblastí. Pius XI. ho 15. června 1936 jmenoval kardinálem, byl sekretářem Posvátné kongregace pro východní církev a v tomto postavení se zasazoval zejména o zajištění příznivých životních podmínek a rozvoj východních katolických společenství. Roku 1946 se stal biskupem diecéze Porto a Santa Rufina a o jedenáct let později mu Pius XII. svěřil funkci archiváře a knihovníka Svaté římské církve, kterou zastával přibližně čtvrt století. Zúčastnil se konkláve v letech 1939, 1958 a 1963 - posledních dvou jako děkan kardinálského kolegia - a II. vatikánského koncilu a během svého života sloužil šesti papežům, od Pia X. po Pavla VI. Zemřel 21. února 1972 ve věku 87 let.

Pastýř otevřený Prozřetelnosti

K jeho dlouhé církevní kariéře přispělo jeho široké kulturní zázemí, erudice, diplomacie, ale také jeho osobní vlohy. Byl netrpělivý, nadměrně kritický, někdy vznětlivý a velmi náročný. Jeho nejintimnější rysy však vyplývají z jeho korespondence. Jako člen Kněžské společnosti sv. Františka Saleského, jejíž členové podávali svým představeným každý měsíc podrobné zprávy o pokroku a obtížích na duchovní cestě, Tisserant vyjevil veškerou svou pokoru a pevné odhodlání sloužit Bohu a církvi spolu se snahou, aby jeho každodenní modlitba nebyla jen chladnou formalitou. V jeho pozdějších spisech se setkáváme s pokornou otevřeností vůči Prozřetelnosti. Obnovil Vatikánskou knihovnu, podporoval svobodné bádání o Bibli. Studium vždy zaujímalo v jeho životě důležité místo, a to natolik, že často věnoval část své dovolené návštěvě nejprestižnějších evropských knihoven. Tisserantovi velmi záleželo na katolících východního obřadu a jako biskup v Portu a Santa Rufině proměnil diecézi ve vzor náboženské vitality díky častým pastoračním návštěvám, vzdělávání a kázni duchovních i podpoře laických sdružení.

Kardinál Tisserant jako “Spravedlivý mezi národy”

Během druhé světové války se francouzský kardinál snažil pomáhat Židům ohroženým rasovým pronásledováním, a proto byl 27. července 2020 posmrtně uznán památníkem holocaustu Jad Vašem v Jeruzalémě za “Spravedlivého mezi národy”. “Kardinál Tisserant pomohl několika lidem tím, že je ukryl, zaměstnal ve Vatikánské knihovně nebo jim zprostředkoval získání víz”, vysvětlil jeho životopisec, historik Etienne Fouilloux. Tisserantovi se podařilo zachránit několik Židů také díky spolupráci mons. Andrého Bouquina, rektora římského kláštera francouzské komunity s kostelem (san Luigi dei Francesi, sv. Ludvíka Francouzského) a správce kláštera v blízkosti kostela, který byl rovněž uznán za “Spravedlivého mezi národy”. V odůvodnění uznání památník Jad Vašem připomíná některé z lidí, kteří využili kardinálovu podporu. Mezi nimi byl i Guido Mendes, ředitel židovské nemocnice v Římě, rabín Nathan Cassuto, profesoři Giorgio Levi Della Vida a Áron Friedman. Kardinál Tisserant rovněž ve svém domě ukryl dvě židovské rodiny.

(jag)