Kardinál Tagle o tom, proč Svatý stolec obnovuje prozatímní dohodu s pekingskou vládou

Kardinál Luis Antonio Tagle v rozhovoru s ředitelem agentury Fides Giannim Valentem uvedl, že cílem dohody je zajistit, aby čínští katoličtí biskupové mohli vykonávat svou službu v plném společenství s papežem a chránit svátostný život katolické církve v Číně.

„Důvodem je ochrana platné apoštolské posloupnosti a svátostné povahy katolické církve v Číně a touha uklidnit, potěšit a povzbudit čínské katolíky, “ řekl. Kardinál Luis Antonio Gokim Tagle, který je prefektem vatikánského Dikasteria pro evangelizaci, používá klidný tón a váží slova, aby zopakoval, co vede Svatý stolec k tomu, aby společně s pekingskou vládou prodloužil o další dva roky platnost prozatímní dohody o jmenování čínských biskupů podepsané v září 2018 a poprvé obnovené již v říjnu před dvěma lety.

Jedná se podle něj o specifickou záležitost, která se dotýká neuralgického bodu v životě katolické komunity v Číně. V této zemi vedly historické události k bolestným zraněním uvnitř církve, která vrhla stín podezření na samotný svátostný život. Šlo tedy o věci, které se dotýkaly intimní povahy církve a jejího spásného poslání. Touto dohodou se snažíme zajistit, aby čínští katoličtí biskupové mohli vykonávat své biskupské povinnosti v plném společenství s papežem.

Svatý stolec, poznamenal kardinál Tagle, vždy připomínal, že tato dohoda má omezený charakter, protože se dotýká pro církev zásadní otázky, a také proto nemůže být redukována na rámcový prvek nějaké diplomatické strategie. Jakákoli úvaha, která tuto zvláštní fyziognomii dohody ignoruje nebo zamlžuje, vede k jejímu falešnému vykládání.

Filipínský kardinál s vděčností připomíná sensus fidei mnoha čínských katolíků, jejichž svědectví nevyklíčilo v dobře obdělávaných a chráněných zahradách, ale na hrubé a nerovné půdě. Uznává, že některé rány potřebují čas a Boží útěchu, aby se zahojily. Připomíná, že biskupové nejsou 'papežovi úředníci' ani 'státní činitelé', ale 'nástupci apoštolů'.

Záměrem Svatého stolce, zdůrazňuje, je pouze upřednostnit výběr dobrých čínských katolických biskupů, kteří jsou hodni služby a jsou k ní vhodní. Podpora výběru důstojných a vhodných biskupů je však také v zájmu národních vlád a úřadů, včetně těch čínských. Jedním z přání Svatého stolce pak vždy bylo podporovat smíření, aby se zacelily rány a rozpory, které se v církvi otevřely v důsledku utrpení, jimiž prošla.

Nakonec se prefekt vatikánského Dikasteria pro evangelizaci svěřuje, jak a proč mu i poslední slova, která slyšel od svého čínského dědečka, „konkrétního a pragmatického katolíka“, dnes pomáhají zvažovat, co může být užitečnější v dialogu s pekingskou vládou: „Když jsem se dědečkovi svěřil se svou touhou vstoupit do semináře, řekl mi: „Nepředstavoval jsem si, že můj vnuk bude knězem... Nerozumím tomu světu kněží!“ Cítil jsem se trochu zahanbeně, a proto dodal: „Nerozumím tomu, ale přesto chci, abys byl dobrým knězem“. Když nyní uvažuji o dialogu s čínskou vládou o církevních záležitostech, myslím, že někdy je lepší hledat jednoduché a přímé argumenty, abychom vyšli vstříc konkrétnímu a pragmatickému přístupu našich partnerů. Nemůžeme od nich očekávat, že do hloubky pochopí tajemství církve oživené Duchem svatým. Bylo pro mě také těžké vysvětlit dědečkovi zdroj mého kněžského povolání... Ale stále pro mě bylo důležité brát v úvahu jeho prosté přání, abych byl dobrým knězem“, uzavírá kardinál Tagle.