Kardinál Semeraro: reforma kurie s Praedicate Evangelium nekončí

Kardinál prefekt Kongregace pro blahořečení a svatořečení, sekretář Rady kardinálů monsignor Mellino a kanonista Ghirlanda představili novinářům 21. března ve vatikánském tiskovém středisku novinky a podrobnosti nové papežovy apoštolské konstituce, která byla promulgována 19. března: od role laiků přes boj proti zneužívání až po spojení s tradicí.

"Curia semper reformanda". Starobylý axiom o neustálé cestě reformy církve se dobře hodí k procesu reorganizace římské kurie, který byl zpečetěn, ale neuzavřel se vyhlášením apoštolské konstituce Praedicate Evangelium 19. března. Při prezentaci dokumentu, který vstupuje v platnost od 5. června a který je výsledkem téměř desetiletého rozvažování, konzultací a hodnocení papeže spolu s Radou kardinálů a s různými církevními institucemi, kardinál Marcello Semeraro, v současné době prefekt Kongregace pro blahořečení a svatořečení, ale předtím sedm let sekretář Rady kardinálů, vysvětlil, že nová konstituce neuzavírá pouze jednu cestu, ale otevírá nové cesty do budoucna. Kromě již zavedených novinek (laičtí prefekti, nová dikasteria nebo sloučená dikasteria) by se tedy mohly objevit i další: "Pokud bude třeba dalších změn, papež je provede," řekl kardinál a připomněl, že se tak stalo v případě Pavla VI. a Jana Pavla II., autorů dvou konstitucí: Regimini Ecclesiae universae (1967) a Pastor Bonus (1988).

Dlouhodobá práce

Právě tento princip "postupnosti" papež František v programovém dokumentu Evangelii gaudium shrnul do výroku: "Čas je nadřazen prostoru," zdůraznil Semeraro. "To umožňuje pracovat dlouhodobě, bez posedlosti okamžitými výsledky. Napomáhá to trpělivě snášet obtížné a nepříznivé situace nebo změny plánů, které si vynucuje dynamika reality."

Praedicate Evangelium dává Radě "znovu rozkvést"

Dalším důležitým principem, který byl při tvorbě dokumentu sledován, je princip tradice, tedy "věrnost historii a kontinuita s minulostí". "Bylo by zavádějící (a také fantaskní) uvažovat o reformě, která by zrušila celý kuriální systém," upřesnil kardinál. Praedicate Evangelium "oživuje" naděje a očekávání Druhého vatikánského koncilu. "A to je krásná věc", která vyhání na půdu staré strašáky týkající se samotného pojmu reforma: "Z používání tohoto termínu byl strach kvůli minulým kontroverzím".

Prostor pro laiky

Nová apoštolská konstituce má zároveň oproti minulosti některé velmi inovativní prvky. Jedním z nich je skutečnost, že laici a ženy v kurii mohou převzít vedení jednotlivých dikasterií nebo jiných orgánů. Ve skutečnosti se tak již stalo jmenováním laika Paola Ruffiniho prefektem Dikasteria pro komunikaci: "Rozhodnutí, které papež neimprovizoval, naopak, bylo speciálně prozkoumáno za přispění autorit působících v této oblasti". K této volbě navíc "nesměle" vyzýval II. vatikánský koncil, který formuloval a prosazoval "teologii laiků". V tomto světle je třeba vzít v úvahu i rozhodnutí v nové konstituci opustit termín "kongregace", pocházející z dob Sixta V., který předpokládal, že pouze kardinálové jsou oprávněni předsedat "kongregacím". "To už neplatí. Termín 'dikasterium' naznačuje, že tento úřad mohou v zásadě zastávat všichni pokřtění: kněží, zasvěcené osoby i laici."

Rovnost mezi všemi pokřtěnými

Zajímavé je, že jezuita Gianfranco Ghirlanda, kanonista a emeritní profesor Gregoriánské univerzity, ve svém projevu zdůraznil, že každý věřící jmenovaný do čela dikasteria "nemá autoritu kvůli hierarchické hodnosti, kterou je pověřen", ale kvůli "pravomoci", kterou dostává od papeže. "Pokud jsou prefekt a sekretář dikasteria biskupové, nesmí to vést k nedorozumění, že jejich autorita vychází z hierarchické hodnosti, kterou obdrželi, jako by jednali na základě své vlastní pravomoci. Pověření k výkonu úřadu je stejné, ať už je přijato biskupem, knězem, zasvěceným mužem nebo ženou, nebo laikem či laičkou."
Další potvrzení toho, že "moc řízení v církvi nepochází ze svátosti kněžského svěcení, ale z kanonického poslání". Proto "se znovu potvrzuje základní rovnost všech pokřtěných, i když v rámci diferenciace a komplementarity", řekl Ghirlanda. Tím se "zakládá synodalita".

Jmenování a rozlišování

Mohou být tedy laici jmenováni prefekty jakéhokoli dikasteria, včetně státního sekretariátu, protože konstituce hovoří o státním sekretáři, který nemusí být nutně kardinálem? "Existují dikasteria, v nichž je vhodné, aby byli laici," zdůraznil kanonista a uvedl příklad Dikasteria pro laiky, rodinu a život, které zahrnuje sektory, jimiž laici "žijí" a v nichž "mají zkušenosti". "Neexistuje žádná stanovená překážka," řekl Ghirlanda. Zároveň v případě tribunálů "konstituce neruší Kodex kanonického práva, který stanoví, že ve věcech týkajících se kleriků rozhodují klerici... Církev zůstává hierarchickou strukturou. To, že by funkci obdržel kněz nebo biskup není vyloučeno, záleží na různých situacích".
Mons. Marco Mellino, sekretář Rady kardinálů od roku 2020, ke stejnému tématu upřesnil, že "laická osoba je či není jmenována kvůli konkrétní kompetenci daného dikasteria". Je proto nutné provést ad hoc hodnocení: "Není to něco, co by bylo automatické".

Fluktuace, nikoliv vytváření center moci

Co se týče kompetencí, někteří novináři poznamenali, že pětiletý časový plán stanovený pro úředníky dikasterií - po jehož uplynutí se musí vrátit do diecéze nebo být nanejvýš znovu jmenováni na dalších pět let - by mohl být z hlediska rozvoje odborných dovedností reduktivní. Otec Ghirlanda odpověděl: "Je pravda, že zkušenost se získává praxí, ale pokud člověk za těch pět let neudělá žádný pokrok nebo je vidět, že jen tak přešlapuje na místě, nemá cenu jeho funkční období obnovovat. Na druhou stranu, pokud během těchto pěti let přinesl ovoce, může být potvrzen. A to nejen jednou, ale tak dlouho, dokud je považováno za platné." Jistě, řekl jezuita, "lidé, kteří zůstávají příliš dlouho ve vedoucích funkcích, mohou vytvořit centra moci. A to v církvi nikdy není vhodné. Změna přináší nové nápady, nové dovednosti, otevřenost.”

Boj proti zneužívání

Tisková konference se zaměřila také na problematiku boje proti zneužívání, který je nyní posílen začleněním Papežské komise pro ochranu nezletilých do Dikasteria pro nauku víry: "Komise má za úkol těmto zločinům předcházet, disciplinární sekce dikasteria má za úkol vést proti nim trestní řízení," vysvětlil jezuita. Dodal, že toto sjednocení je znamením toho, "jak velkou měrou se církev snaží zabránit tomu, aby se kněží, řeholníci nebo laici, kteří vykonávají církevní funkce, nadále dopouštěli tak závažných trestných činů". Je důležité, aby se veřejnost dozvěděla o "rostoucím a významném úsilí, které církev v posledních letech vyvíjí v oblasti ochrany nezletilých", řekl jezuita a vyjádřil politování nad tím, že média "kladou přílišný důraz" na skandály, místo aby se "zdravěji zamyslela nad tím, jak bojovat proti sexuálnímu zneužívání nejen v církvi, ale i ve společnosti".

Úloha biskupských konferencí

Nakonec byla zmíněna otázka magisteriální pravomoci biskupských konferencí, která vychází z principu "decentralizace", ale také z většího významu, který je přikládán jednotlivým biskupstvím. Každá biskupská konference tak může rozhodovat samostatně. "To, co stanoví biskupská konference, nemůže být v rozporu s univerzálním magisteriem, jinak by se ocitla mimo církevní společenství," řekl Ghirlanda. Nová konstituce se spíše zaměřuje "na rovinu církevního společenství mezi biskupy, nehledě na to, že se jedná o legislativní akt nebo doktrinální výklad". "Je důležité, aby se vytvořilo hlubší společenství mezi biskupy a biskupskou konferencí," zopakoval Semeraro s tím, že byl svědkem zasedání biskupské konference, "kde byly jasně vidět dvě strany. To se v církvi nesmí stát."