Kardinál Ranjith o papežově daru pro srílanské rodiny

Kardinál Malcolm Ranjith, arcibiskup z Kolomba, v rozhovoru pro Vatican News vyjadřuje vděčnost papeži Františkovi za to, že z vlastní vůle věnoval 100 tisíc eur na podporu přibližně čtyř set rodin, které byly postiženy velikonočními atentáty na kostely v roce 2019, jež si vyžádaly 269 obětí.

Kardinál Malcolm Ranjith ze Srí Lanky je vděčný papeži Františkovi za to, že z vlastní iniciativy poslal 100 000 eur na pomoc rodinám obětí a pozůstalých po obětech teroristických útoků o velikonoční neděli v roce 2019. V rozhovoru pro Vatican News se v čase, kdy pokračující hospodářská, politická a finanční krize v zemi dosahuje nových rozměrů, kolombský arcibiskup zamýšlí nad štědrostí Svatého otce, která je určena přibližně 400 rodinám v cílových katolických a evangelických kostelech, kde si sebevražední atentátníci vyžádali 269 obětí. Kardinál také hovoří o tom, zda se podařilo vyřešit obavy o bezpečnost místní církve, a nabízí Vatican News svůj pohled na to, co je třeba udělat, aby se Srí Lanka vymanila z politické, ekonomické a sociální krize.

Vaše Eminence, mohl byste nám říci o příspěvku ve výši 100 000 eur, který papež František poskytl rodinám obětí a pozůstalých po obětech teroristických útoků na Srí Lance o velikonoční neděli roku 2019?

„Když jsem letos v únoru přijel do Říma a setkal se s Jeho Svatostí, ptal se mě na blaho těchto lidí, jak se jim daří, a vyjádřil o ně obavy. Z vlastní iniciativy se mě tehdy zeptal, zda by nám mohl finančně pomoci, a já jsem řekl, žeb bychom mu za to byli vděční. Zeptal se mě, kolik potřebuji, na což jsem reagoval slovy: „Cokoli dáte, bude vítáno“. Pak mi sdělil, že dostal od někoho dar ve výši 100 000 eur a že mi dá 50 000 eur. Požádal mě o číslo účtu našich diecézních fondů, které jsem mu dal, a když jsem se v dubnu vrátil a zkontroloval účet, zjistil jsem, že na náš účet připsal 100 000 €. Dal nám tedy celou částku. Zjistil jsem, že byl našim lidem nesmírně nápomocný, a jsme mu za to velmi vděční, za zájem a za stálou pozornost, kterou věnuje potřebám těchto lidí“.

A jak bude tato podpora rozdělena mezi rodiny obětí? Dovedu si představit, že je to velmi ceněná podpora, zejména vzhledem k ekonomické krizi, které nyní národ čelí.

„Vzhledem k současné ekonomické krizi i tito lidé velmi potřebují pomoc. Rozhodli jsme se tedy, že tyto peníze poskytneme nyní a spravedlivě je rozdělíme podle potřeb a různých problémů, kterým tyto rodiny čelí, a vypracovali jsme jakýsi program. Celou částku jsme přidělili 400 rodinám z kostela svatého Šebestiána v Katuwapitiya ve městě Negombo a z kostela svatého Antonína v Kochchikade. Určitou částku jsme dali také rodinám z evangelického kostela v Batticaloa a poslali jsme ji do místní kanceláře Charity, aby mohla být těmto lidem rozdělena. Kromě toho jsme vyčlenili několik významnějších částek pro ty, kteří jsou upoutáni na lůžko a potřebují stálou lékařskou péči a musí platit za ošetřování a další věci.  Takže vzhledem k tomu jsme jim dali větší částku.  Papežovu podporu jsme rozdělili během slavnostního ceremoniálu minulý víkend, na který jsme pozvali apoštolského nuncia“.

A je místní církev stále zapojena do procesu obnovy a vyrovnávání se s těmito útoky?

„Tato otázka má dvě strany. Jedna je samozřejmě ta, že existují různé potřeby: ekonomické, fyzické, zdravotní a psychologické. O tyto potřeby se tedy nadále staráme, jak jen můžeme. Po útocích se z celého světa vyhrnul příval dobročinných příspěvků. Vytvořili jsme tedy speciální fond a část těchto peněz je stále k dispozici a budeme se o tyto lidi starat i v budoucnu. Na druhou stranu tu máme otázku spravedlnosti, tedy poznání pravdy, která za těmito útoky stojí. To je pro oběti mnohem závažnější otázka, protože chtějí vědět, kdo za útoky stojí a proč se jim to stalo. Při explozích zemřelo 269 lidí a pak při dalším výbuchu zahynuli tři policisté, kteří šli zatknout některé zúčastněné osoby, takže celkový počet je 272. Musíme tedy hledat odpověď na tyto otázky týkající se celého útoku: kdo za ním skutečně stál a proč byl proveden. Dokud na to nedostaneme jasné odpovědi, naši lidé nebudou spokojeni“.

Moje další otázka se týká toho, do jaké míry byly vyřešeny obavy o bezpečnost místní církve? Na základě toho, co jste právě řekl, se zdá, že je tu ještě mnoho práce…

Ano, problémy naší země jsou samozřejmě mnohem větší, a to kvůli špatné politice a špatnému řízení ekonomiky. Srí Lanka se dostala do propasti. Nacházíme se uprostřed finanční krize, vážné finanční krize, kdy je mnoho lidí nezaměstnaných nebo nedostatečně zaměstnaných. V důsledku toho nemají žádný příjem pro své rodiny.  To má dopad na celou populaci. Kromě toho jsou tu i další otázky: všechna průmyslová odvětví se zhroutila, máme obrovské dluhy, které musíme splácet jiným zemím za zbytečné projekty, které prosazovaly předchozí vlády spíše pro osobní obohacení než pro všeobecný rozvoj. Tyto projekty způsobily v zemi obrovský dluhový problém a my nevíme, jak se z něj dostat. Národní důchod a výrobní kapacita klesly, takže nejsme schopni zaplatit základní potřeby lidí, jako je elektřina, uhlí pro provoz generátorů elektřiny a nafta a benzin, které potřebují zemědělci, rybáři a další lidé pro své podnikání. To vše se zhroutilo a příjmy rodin byly těžce postiženy. Kvůli tomu máme vážnou finanční krizi a všichni budeme mít vážné potíže“.

S odkazem na tuto hospodářskou a politickou krizi. Co je podle vás, Vaše Eminence, potřeba udělat, abychom jí unikli nebo se z ní dostali?

Na Srí Lance také došlo k vážné erozi demokracie, která byla způsobena třemi faktory.  Prvním z nich je postupné zhoršování stavu právního státu a zasahování politických představitelů do soudnictví, v důsledku čehož se spravedlnost stala pro naše občany bezpředmětnou. Chceme tedy, aby se to napravilo. Za druhé, míra korupce v našem politickém systému je velmi vysoká a jen několik lidí, nebo spíše několik rodin, neomezeně vydělává, zatímco mnoho rodin žije v hrozné chudobě. Takže tato korupce musí přestat a musí se nastavit účinný způsob její kontroly. Za třetí, porušování lidských práv je na vzestupu, a čím více lidé protestují, tím více jsou vlády utlačovatelské. Existuje tedy mnoho nezodpovězených otázek. To vše vyžaduje transformaci naší společnosti. Chceme, aby mezinárodní společenství vyvíjelo tlak na naši vládu, aby zajistila nápravu těchto chyb, a žádáme, aby nám byla poskytnuta taková pomoc, aby již nedocházelo ke korupci.  Pomoc by měla být naší zemi poskytnuta, ale za jasně stanovených podmínek, aby byla zachována demokracie, právní stát, poctivost a zajištěna lidská práva“.