Lectio magistralis vrchního penitenciáře, kard. Maura Piacenzy, při zahájení každoročního kurzu, věnovaného oboru svědomí (forum internum).
„Svátost smíření, svátost uzdravení, je také výjimečnou svátostí radosti (...) Mluvíme jistě o nadpřirozené radosti, kterou v žádném případě nemůžeme zaměňovat s ukončením nebo odstraněním psychologického pocitu viny,“ připomněl kardinál Mauro Piacenza, vrchní penitenciář, při zahájení 32. kurzu pro zpovědníky, který vyvrcholí v pátek papežskou audiencí a účastí na kajícné liturgii, spojené se zasvěcením Ruska a Ukrajiny Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
Kardinál Piacenza vyzdvihl, že „každé svátostné rozhřešení prožité ve víře je jak pro kajícníka, tak pro zpovědníka zkušeností božské moci Krista Spasitele, který se stále dotýká zraněného, nemocného, umírajícího nebo mrtvého lidstva, uzdravuje je a vrací k životu“. A jestliže „smíření je svátost radosti, v níž je kajícník vzkříšen a zpovědník se raduje z úžasného Božího díla; jestliže vzkvétá v duchovním vedení, schopném budovat duše, církev a svět; pak z toho vyplývá, že autentická nová evangelizace, kterou stále více pociťujeme jako potřebnou, začíná ve zpovědnici, a nikoli z konferencí, schůzí, či různých výstředních iniciativ. Začíná od znovuobjevení významu hříchu, od pokorného a realistického uznání vlastní omezenosti a od následného postoje pokorné prosby o odpuštění, aby bylo možné obnovit se v Kristu“.
Svátost smíření, zdůraznil kardinál Piacenza, „má být prioritou každého kněze, každého plánování farního a pastoračního života, dokonce i každého diecézního pastoračního plánu. Osobně jsem přesvědčen, že kněz, který stráví i celý týden, aniž by někoho vyzpovídal, ztrácí něco ze svého kněžství a riskuje, že selže v mimořádném úkolu, který mu byl svěřen vkládáním rukou a přičleněním ke Kristu“. Proto je důležité „nabídnout se k dispozici v místech, kde se častěji zpovídá, anebo být tvrdošíjně věrný již uvedeným zpovědním časům a místům, trávit tam čas modlitbou a studiem a prosit Pána, aby v srdcích věřících vzbudil touhu po svátostném smíření“.
Zejména v ohledu na mládež si „máme být vědomi mimořádnosti toho, co jako církev nabízíme mladým lidem a všem ostatním ve svátosti smíření“, vyzdvihl vrchní penitenciář. Ve světě násilí a nároků, konkurenčních vztahů a přetvářky vůči druhým, ve světě šikany a konfliktů nabízí církev slovo odpuštění, zcela jiný pohled na člověka a jeho vztahy s druhými lidmi a s Bohem, což je v dnešní době zcela „nedostatkové zboží“! Máme si toho být vědomi a poskytovat tuto službu s přesvědčením, bez holedbání, ale také bez komplexu méněcennosti, a tak pokorně zajistit, že i prostřednictvím slavení svátosti smíření a duchovního doprovázení skutečně předkládáme alternativní vizi světa, lidštější, protože je pravdivější a božská,“ řekl mimo jiné kard. Piacenza.