Kardinál Parolin: Papež jmenuje šanghajského biskupa pro dobro diecéze a dialogu

Papež František dnes jmenoval biskupem Šanghaje mons. Josepha Šen Pina (Shen Bina v oficiální čínské transkripci) a přeložil ho z diecéze Chaj-men v provincii Ťiang-su. K tomuto rozhodnutí a možnému vývoji dialogu mezi Svatým stolcem a úřady Čínské lidové republiky poskytl kardinál státní sekretář Pietro Parolin vatikánským médiím následující rozhovor:

V rozhovoru pro vatikánská média kardinál státní sekretář vysvětluje důvody jmenování „váženého pastýře“ Mons. Šen Pina a znovu vyjadřuje touhu katolické církve po dialogu a naději na otevření stálého styčného úřadu Svatého stolce v Číně

Vaše Eminence, Svatý stolec oznámil rozhodnutí Svatého otce jmenovat šanghajského biskupa Josepha Šen Pina nějaký čas poté, co tam byl tento biskup již de facto přeložen z diecéze Chaj-men. Proč se tak stalo a co toto gesto papeže Františka obnáší?

Pro vysvětlení toho, co se stalo, se zdá být užitečné připomenout si precedenty a okolnosti celé kauzy. Jak si jistě vzpomínáte, prozatímní dohoda o jmenování biskupů v Číně byla 22. října 2022 prodloužena o další dva roky. Přibližně o měsíc později musel Svatý stolec vyjádřit své překvapení a politování nad zprávou o instalaci J. E. mons. Jana Pcheng Wej-čao, biskupa z Jü-ťiang, jako pomocného biskupa diecéze Ťiang-su, která nebyla uznána Svatým stolcem, a aniž by byl Svatý stolec konzultován nebo informován. Co se týče Šanghaje, Svatý stolec byl naopak informován o opatření čínských úřadů k přeložení biskupa Josepha Šen Pina, biskupa z Chai-men, ale opět nebyl do tohoto kroku zapojen. Rozhodnutí vzít si čas, než se k případu veřejně vyjádří, se tedy ze strany Svatého stolce vysvětluje potřebou pečlivě zhodnotit jak pastorační situaci šanghajské diecéze, kterou Svatý stolec uznává a která byla příliš dlouho bez biskupa, tak vhodnost přeložení biskupa Šen Pina, respektovaného pastýře.

Oba zmíněné přesuny byly provedeny bez účasti Svatého stolce. Zdá se, že tento způsob jednání nerespektuje ducha dialogu a spolupráce, který byl mezi Vatikánem a čínskou stranou v průběhu let navázán a který našel ve zmíněné dohodě svůj opěrný bod. Svatý otec František se však rozhodl kanonickou nesrovnalost vzniklou v Šanghaji napravit s ohledem na vyšší dobro diecéze a plodný výkon biskupovy pastýřské služby. Záměr Svatého otce je v zásadě pastorační a umožní biskupovi Šen Pinovi pracovat s větším klidem na podpoře evangelizace a posilování církevního společenství. Zároveň doufáme, že bude schopen po dohodě s úřady upřednostnit spravedlivé a moudré řešení některých dalších otázek, které se v diecézi již delší dobu řeší, jako je například postavení dvou pomocných biskupů, J. E. mons. Tadeáše Ma Ta-čchina, jemuž je dosud bráněno ve výkonu služby, a J. E. mons. Josefa Sing Wen-c'iho, který se stáhl.

Můžete nám s ohledem na důvěrnost textu sdělit, co v tomto ohledu prozatímní dohoda stanoví, nebo alespoň zda jsou takové případy upraveny?

Jak je známo, Prozatímní dohoda o jmenování biskupů v Číně byla mezi stranami uzavřena 22. září 2018 s dvouletou platností a poté byla dvakrát obnovena, poprvé v roce 2020 a podruhé v roce 2022. Její text je důvěrný, protože dosud nebyl definitivně schválen a týká se základní zásady o konsensu při rozhodování o otázkách, týkajících se biskupů. Pokud se vyskytnou situace, které se zdají být nové a nepředvídatelné, půjde o to pokusit se je vyřešit v dobré víře a s nadhledem, znovu si přečíst, co je v Dohodě napsáno, a inspirovat se zásadami, které vedly k jejímu vypracování. Snažíme se proto tento bod vyjasnit v otevřeném dialogu a uctivé konfrontaci s čínskou stranou. S důvěrou v moudrost a dobrou vůli všech doufáme, že dospějeme k pozitivním závěrům, které budou užitečné pro pokračování cesty a překonání všech obtíží.

Myslíte si, že se jednostranné přesuny biskupů budou v Číně opakovat? A proč je důležité, aby jmenování biskupů v Číně probíhalo konsensuálně?

Především bych chtěl říci, že přesuny biskupů z jedné diecéze do druhé nejsou kanonickou anomálií, ale opatřením, které je takříkajíc součástí „fyziologie“ církevní správy na celém světě, když to samozřejmě vyžadují pastorační potřeby a v podstatě i dobro duší. Dokonce i v Číně, pokud se v uvolněné diecézi nenajde vhodný kandidát, je užitečné hledat ho v širším okruhu. V tomto smyslu není Svatý stolec proti přeložení biskupů v rámci Číny. Problém by nastal, pokud by se postupovalo nekonsenzuálním způsobem. Podle mého názoru správná aplikace dohody umožňuje se takovým potížím vyhnout. Je proto důležité, řekl bych dokonce nezbytné, aby všechna jmenování biskupů v Číně, včetně přesunů, probíhala na základě konsensu, jak bylo dohodnuto, a při zachování ducha dialogu mezi stranami. Společně musíme předcházet disharmonickým situacím, které vyvolávají neshody a nedorozumění i uvnitř katolických společenství, a řádné provádění dohody je spolu s upřímným dialogem jedním z prostředků, jak toho dosáhnout.

Jaká další témata by bylo pro obě strany důležité společně řešit a proč?

Je mnoho témat, která je třeba naléhavě řešit, protože v čínské církvi existuje mnoho složitých situací a otevřených otázek. Zmíním jen tři: biskupská konference; komunikace čínských biskupů s papežem; evangelizace. Především si Svatý stolec přeje, aby se zvýšila odpovědnost biskupů za vedení církve v Číně, a proto je nutné, aby byla co nejdříve uznána biskupská konference se statutem odpovídajícím její církevní povaze a pastoračnímu poslání. V této souvislosti je nutné zavést pravidelnou komunikaci čínských biskupů s římským biskupem, která je nezbytná pro účinné společenství, s vědomím, že to vše patří ke struktuře a učení katolické církve, o kterých čínské úřady vždy prohlašovaly, že je nechtějí měnit. Je totiž třeba říci, že přílišné podezírání zpomaluje a brzdí evangelizační práci: čínští katolíci, dokonce i ti, kteří jsou definováni jako „podzemní“, si zaslouží důvěru, protože upřímně chtějí být loajálními občany a být respektováni ve svém svědomí a ve své víře. Aby se evangelium mohlo šířit s plností své milosti a lásky, přinášet dobré ovoce v Číně a pro Čínu a aby se Ježíš Kristus „stal Číňanem s Číňany“, je třeba překonat nedůvěru vůči katolictví, které není náboženstvím, jež by mělo být považováno za cizí, natož za odporující kultuře tohoto velkého národa. Bude pro nás velkou radostí, až se to stane skutečností, a vyznávám, že se za tento úmysl osobně každý den modlím.

Jak vidíte budoucnost dialogu mezi Svatým stolcem a představiteli Čínské lidové republiky?

Především bych chtěl říci, že pokud jsem souhlasil s poskytnutím tohoto rozhovoru, je to proto, že katoličtí věřící, a to nejen ti v Číně, mají právo být řádně informováni. Popravdě řečeno jsem totiž v tomto ohledu obdržel mnoho žádostí od různých církevních společenství a lidí, kteří se o toto téma upřímně zajímají.  Doufám proto, že má slova budou v tomto ohledu užitečná a pomohou objasnit a urovnat obtíže. Jsem si vědom toho, že překážky na cestě podkopávají důvěru a odnímají pozitivní energii. Navzdory tomu se mi důvody pro dialog zdají ještě silnější. Dialog mezi Vatikánem a čínskou stranou skutečně zůstává otevřený a domnívám se, že je do jisté míry povinnou cestou. To, že existují problémy, je nevyhnutelné, ale pokud tento dialog poroste v pravdě a vzájemném respektu, může být přínosný pro církev i pro čínskou společnost. Jestliže má být plynulejší a přinášet ovoce, zdá se mi, že by bylo nanejvýš užitečné otevřít stálou styčnou kancelář Svatého stolce v Číně. Dovolte mi dodat, že podle mého názoru by taková přítomnost nejen podpořila dialog s občanskými představiteli, ale také by přispěla k plnému smíření uvnitř čínské církve a její cestě k žádoucí normalitě.

Služba, inspirovaná evangeliem, a nikoli ekonomicko-politickými zájmy, kterou církev právě proto, že je katolická, poskytuje národům a jejich lidskému, duchovnímu a materiálnímu pokroku, je na očích všem poctivým pozorovatelům. Jak zdůraznil již papež Benedikt XV. v listě Maximum illud z 30. listopadu 1919: „Boží církev je katolická a není cizí žádnému národu ani lidu“. I já chci zdůraznit, že katolická církev má Číně stále co dát a že Čína má co dát katolické církvi.

Závěrem bych chtěl říci, že jsme podepsali dohodu, kterou lze označit za historickou, ale kterou je třeba uplatňovat v plném rozsahu a co nejsprávněji. Dnes, v rozhodujícím okamžiku uplatňování, potřebujeme dobrou vůli, konsensus a spolupráci, které nám umožnily uzavřít tuto prozíravou úmluvu! Svatý stolec je odhodlán přispět svým dílem k tomu, aby tato cesta pokračovala.