Kardinál Parolin: Jan Pavel II. žil průzračně, před Božíma očima

20. výročí úmrtí Jana Pavla II. připomněla v Bazilice svatého Petra slavnostní bohoslužba, kterou za přítomnosti stovek kněží a mnoha osobností římské kurie sloužil kardinál státní sekretář Pietro Parolin. Mezi koncelebranty byl rovněž emeritní pražský arcibiskup, kardinál Dominik Duka. Liturgie se zúčastnila italská premiérka Giorgia Meloni a představitelé polské vlády. Přivítání pronesl dlouholetý sekretář Jana Pavla II. a emeritní krakovský arcibiskup, kardinál Stanislaw Dziwisz.

Svatý Jan Pavel II. „považoval tajemství Vtělení za středobod univerzálních dějin“ natolik, že v první homilii svého pontifikátu zvolal: „Otevřete dokořán brány Kristu! Jedině Kristus ví, co je v člověku“. A toto pevné přesvědčení mu umožnilo oslovit nejen katolické věřící, ale také národy a vládce, „aby si byli vědomi své odpovědnosti za obranu spravedlnosti, důstojnosti člověka a míru,” řekl kardinál Pietro Parolin při odpolední oslavě 2. dubna ve Svatopetrské bazilice.

Vatikánský státní sekretář vzpomínal na Svatý týden před dvaceti lety. Od Křížové cesty na Velký pátek, kterou provázel obraz “papeže objímajícího kříž ve své kapli“, až po jeho vystoupení v okně papežské pracovny, „velikonoční požehnání beze slov“, okamžiky napětí předcházející „setkání našeho drahého papeže s Pánem, k němuž došlo večer, o vigilii Neděle Božího milosrdenství“. A pak “nepředstavitelný příliv zástupů”, které přišly do Říma “na poslední pozemské rozloučení svého velkého Pastýře“ a které reprezentovaly „ještě větší zástupy, jež se k němu připojily v modlitbě, v jeho dlouhé nemoci, v solidaritě s trpícím světem, když se s důvěrou svěřoval do náruče milosrdného Otce“.

Kardinál Parolin připomněl poslední básnickou skladbu Jana Pavla II. z roku 2003, Římský triptych, a zdůraznil, jak tento papež rozjímal a četl „celou skutečnost od stvoření až po soud ve světle Božího pohledu, jako Boží vizi“. A není pochyb, pokračuje, „že celý jeho život a poslání se odvíjely v naprosté nepřetržité průzračnosti před Božíma očima. Protože neměl co skrývat, nebál se lidských pohledů”. V tom jistě spočívá jeden ze základů mimořádné odvahy a stálosti svědectví víry Jana Pavla II. před lidmi, a to v každé situaci, po celý jeho život a po celou výjimečnou dobu jeho pontifikátu. Nikdy se nesnažil zalíbit lidem, ale Bohu. Žil před jeho očima.

Papež Wojtyla, připomíná státní sekretář, zakusil také mimořádnou Boží ochranu a pomoc, včetně záchrany života po útoku na Svatopetrském náměstí. Jak poznamenal ve své závěti: „Boží Prozřetelnost mě zázračným způsobem zachránila před smrtí... Sama mi prodloužila tento život, určitým způsobem mi ho znovu darovala. Od této chvíle patřím Bohu ještě více“.

Jak dále připomněl kardinál Parolin, za šestadvacet let svého „podivuhodného pontifikátu“ se Jan Pavel II. vydal do nejvzdálenějších koutů planety, jako neúnavný poutník „až na konec světa“, aby hlásal Ježíšovo evangelium. Za vrcholný okamžik jeho poslání označil vyhlášení Velkého jubilea roku 2000, s cílem přivést všechny rozměry skutečnosti, církve a lidské činnosti, „aby znovu objevily svůj význam ve vztahu k osobě Krista, ‚jediného Vykupitele člověka‘“.

Stejně jako kardinál Ratzinger už při pohřbu Jana Pavla II. prosil zesnulého papeže, “který na nás hledí z okna Otcova domu”, o požehnání a přímluvu, tak i dnes nespočet poutníků neustále přichází prosit o přímluvu k oltáři, kde odpočívá jeho tělo. A také my opakujeme: „Požehnej nám, Svatý otče, Jan Pavel II. Požehnej této církvi Páně na cestě, ať je poutníkem naděje. Požehnej tomuto rozervanému a zmatenému lidstvu, aby našlo cestu ke své důstojnosti a svému nejvyššímu poslání, aby poznalo bohatství milosrdenství, Boží lásky!“.

Závěrečná modlitba u hrobu svatého Jana Pavla II.

Na závěr mše svaté se liturgický průvod a představitelé občanské společnosti odebrali do kaple sv. Sebastiána, kde spočívá tělo polského papeže. Kardinál Dziwisz položil na hrob zapálenou svíci a kardinál Baldo Reina, papežův vikář pro římskou diecézi, přečetl invokaci: „Z nebeského okna nám dej své požehnání, požehnej církvi, kterou jsi tak miloval a které jsi tak odvážně sloužil na cestách světa. Stále slyšíme tvé mocné volání: 'Otevřete, otevřete dokořán brány Kristu'. Pomoz nám otevřít brány našich srdcí Ježíši.“

Zdroj: Vatican News, anglická sekce