Kardinál Lazar Ju Hungsik: Ve světě je mnoho hrdinských kněží

„Drazí kněží, ve vztahu k věřícím buďte trpěliví, ustavičně je povzbuzujte, buďte neúnavnými služebníky Božího odpuštění a milosrdenství – nikdy přísnými soudci, vždy milujícími otci“, píše papež František v poselství k sedmadvacátému Světovému dni modliteb za posvěcení kněží, který připadá na dnešní slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. „Mnozí kněží ve světě jsou hrdinové“, říká kardinál Ju Hungsik, prefekt Dikasteria pro klérus.

„Existuje mnoho krásných kněžských příběhů, nejen těch ošklivých a nepříjemných, o které bohužel není nouze“, říká prefekt Dikasteria pro klérus, Lazar Ju Hungsik, v obsáhlém rozhovoru pro Vatican News, v němž hovoří o kněžství, povoláních, seminární přípravě a církvi v Asii. Podle budoucího korejského kardinála se klerikalismus v církvi potírá za pomoci kněží, kteří jsou „otci“ a také „syny a bratry“ svých společenství. Jestliže církev vychová lidsky, duchovně a intelektuálně zralé kněze, „pak konečně uslyšíme méně o zneužívání a dalším známém zlu“.

Monsignore Lazare, co jste dělal, když jste se dozvěděl, že vás papež jmenoval kardinálem? Jaká byla vaše reakce?

„Byl jsem v Záhřebu na pastoračním pobytu a tu neděli jsem ve společnosti jednoho přítele navštívil tamní mariánskou svatyni, když mi náhle zazvonil mobilní telefon. Vzhledem k tomu, že se svatyně nachází na velmi vysokém místě, nebyl tam zrovna nejlepší signál. Telefonoval mi jeden známý: „Papež tě jmenoval...“ „Koho jmenoval?“, nechápal jsem. Stručně řečeno, sdělil mi, že mé jméno je na seznamu nových kardinálů. Vzpomínám si, že od Regina coeli u svatého Petra uplynulo asi 20 minut. Vypnul jsem tedy telefon, pomodlili jsme se před Nejsvětější svátostí a potom růženec, při kterém jsem prosil Pannu Marii o pomoc, abych dobře dostál tomuto novému povolání ve službě církvi, papeži a kněžím. Pak jsem znovu zapnul telefon a byl jsem zavalen telefonáty a zprávami. Pomyslel jsem si: „Nejsem toho hoden, ale pokud mě Svatý otec jmenoval, pak být kardinálem pro mě znamená ještě více milovat církev, lépe sloužit papeži, být nástrojem Boží milosti pro všechny kněze, jáhny a seminaristy na světě“.

Kardinálové jsou nejbližšími papežovými poradci. Jak si myslíte, že bude tuto roli vykonávat?

„Nikdy mě nenapadlo radit Svatému otci. Naopak, společenství s papežem jsem vždy považoval za velmi krásné. Pokud jde o mne, místo abych radil, snažím se spíše naslouchat Svatému otci, abych dobře pochopil, co očekává od mé služby, počínaje několika základními otázkami: Jaké kněze dnes církev potřebuje? Jak je vybírat? Jak je formovat? V tomto ohledu vidím velmi jasnou odpověď v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium. Důležité je žít podle Božího slova. Obecně říkáme, že kdo žije Slovo, je křesťan, a kdo ho nežije, nemůže se jím nazývat. Žít společně Slovo, jak si to přeje Svatý otec v encyklice Fratelli tutti, tedy být bratry a sestrami v evangelijní atmosféře vzájemné lásky. V apoštolské konstituci Praedicate evangelium dnes čteme, že evangelizace se uskutečňuje především svědectvím: svědectvím lásky, bratrské lásky. Kněží proto musí jako první uvádět do praxe ducha Praedicate Evangelium a spolu se svěřenými společenstvími prožívat realitu synodální církve“.

Reforma kurie popsaná v Praedicate Evangelium platí od neděle 5. června, slavnosti Letnic. Jaký vliv má na vaši každodenní realitu?

„Papež František, jakmile byl zvolen, ustanovil Radu kardinálů a pravidelně ji svolával, poslední setkání bylo tuším jedenačtyřicáté. Práce této Rady se však určitým způsobem týkala celé církve, a to právě s ohledem na novou apoštolskou konstituci Praedicate Evangelium, která není dílem jednoho člověka, ale mnoha autorů, kteří se modlili, vedli dialog a snažili se najít cestu pro církev v naší době. Osobně cítím, že mým úkolem je dobře žít v duchu Praedicate evangelium, aby se církev díky nasazení každého z nás stávala stále více tím, čím ji Bůh chce mít, a také aby v očích světa působila stále věrohodněji. A synodalita církve je svědectvím její nejkrásnější tváře“.

Jste prefektem Dikasteria pro klérus, které se zabývá kněžími a jáhny. Papež František často odsuzuje klerikalismus. Jaké jsou podle vás konkrétní způsoby chování a návyky, proti kterým chce papež zasáhnout? A jak s nimi lze zápasit?

„Kněz předsedá společenství, slaví za ně a s ním eucharistii, je jeho otcem a průvodcem. Ježíš ustanovil kněžství také pro službu společenství, a proto bez společenství nemůže existovat služebné kněžství. Kněz je však rovněž synem této komunity, jejím společníkem v tom smyslu, že s ní kráčí a jí stejný chléb. Když tedy někdo absolutizuje roli kněze-otce, může z toho pramenit klerikalismus. Na druhou stranu, když je dobrý kněz skutečně otcem, ale zároveň v srdci cítí, že je synem a bratrem, pak bude milovat společenství celým svým srdcem, bude se mu věnovat na plný úvazek a nebude ztrácet čas honbou za osobními ctižádostivými touhami. Důležité je žít tento trinitární život společně se společenstvím“.

Jste znepokojen poklesem počtu kněžských povolání v mnoha částech světa?

„Ano, mám velké obavy. Téměř ve všech zemích povolání ubývá. Přesto chce mnoho mladých lidí napodobovat dobré příklady, o které není nouze. Jde tedy o to, nabídnout jim dobré příklady, tedy věrohodná svědectví těch, kteří žijí evangelium celistvě a umí tak ukázat, že Bůh je láska a že být s ním je naše jediné dobro, jediné pravé štěstí lidského srdce“.

Jak může z tohoto pohledu pomoci formační zkušenost ze semináře?

„Seminář není továrna, kde se vyrábějí kněží, ale spíše místo, kde žijí Ježíšovi učedníci a kde se postupně stávají jeho apoštoly. Proto je v semináři třeba především žít podle Slova, a to jak osobně, tak v životě společenství. Je totiž důležité dobře žít komunitním životem i v seminářích s malým počtem studentů. Jestliže celibát znamená také zřeknutí se lidské rodiny, aby se ovšem vytvořila větší rodina, musí se toto vědomí rodit a rozvíjet v srdcích kandidátů kněžství již v prvních letech formace“.

Pocházíte z Jižní Koreje. Na vašem kontinentu, v Asii, je mnoho církví svědkem rozkvětu kněžských povolání. Co by podle vás tyto církve mohly naučit ty, kde je krize povolání nejvíce patrná?

„Křesťanské dějiny Koreje jsou dějinami mučedníků a mnozí z nich přijali svou víru jako dar díky svědectví věřících laiků. V novodobých dějinách je sice pravda, že povolání ke kněžství přibylo, ale v současné době jich i zde ubývá, ačkoli církev se nadále velmi angažuje v podpoře a doprovázení povolání ke kněžství a zasvěcenému životu, a to jak mužských, tak ženských. Osobně vnímám povolání v Koreji jako dar, který nám Bůh dal a stále dává skrze naše mučedníky. Musíme se proto vrátit k příkladu mučedníků a myslím, že se to může týkat i jiných zemí“.

Jaké výzvy vidíte jako prefekt Dikasteria pro klérus pro kněze a jejich službu v současnosti jako nejnaléhavější? A jak by se měly řešit?

„Kněžství je velký Boží dar. Média často bombardují posluchače nikoli zcela dobrými zprávami o kněžích..... A přesto vidím, že existuje tolik hrdinských a dobrých kněží: farářů, misionářů ve službě Božímu lidu, zejména těm lidem, kteří jsou na okraji společnosti. Existuje mnoho krásných kněžských příběhů, nejen těch ošklivých a nepříjemných, o které bohužel není nouze“.

Papež František vyvinul mnoho úsilí, aby zvýšil pověst církve jako důvěryhodné a spolehlivé instituce, která dělá vše pro to, aby chránila nezletilé před zneužíváním. Jakou roli v tomto úsilí hraje vaše dikasterium?

„Cítím obrovskou bolest, když slyším o těchto zločinech kněží páchaných na nezletilých, jako jsou pedofilie a zneužívání obecně. Věřím, že pokud se nám podaří vychovat kněze, kteří budou lidsky, duchovně a intelektuálně zralí, nebudou využívat sexualitu k čirému potěšení, nebudou zneužívat nezletilé, ale naopak je budou respektovat a pomáhat jim, jak to ostatně dělala a dělá naprostá většina kněží. Jde tedy o to, aby se formovali pevní a zralí kněží, a pak, jsem si jistý, konečně uslyšíme méně o zneužívání a dalších známých nešvarech“.

Vraťme se ale k nárůstu kněžských povolání, který zaznamenávají asijské a africké církve.

„Každý kontinent prožívá svou vlastní situaci, ale není možné představit si církev bez kněží. Proto musí celý Boží lid v modlitbě vzývat dar nových kněží. V to doufám. A jsem si jist, že Pán nám tuto milost brzy udělí a ukáže nám cestu“.

Přeložila: Jana Gruberová