Kardinál Krajewski v Kyjevě: Budu slavit křížovou cestu tam, kde válka zanechala své mrtvé

Papežský almužník na Zelený čtvrtek předal druhou sanitku, darovanou papežem kardiologické nemocnici v ukrajinském hlavním městě, a dnes společně s apoštolským nunciem prožije velkopáteční obřady v oblastech nejvíce poznamenaných krutostí konfliktu: „Zasáhlo mě svědectví ředitele nemocnice, který léčil i ruské vojáky, to je čiré evangelium“, prohlásil kardinál Krajewski.

Výstup na ukrajinskou kalvárii, jejíž zastavení lemují vraky bojových vozidel, rozbořené domy, nepohřbená těla. Kardinál Konrad Krajewski se mohl na vlastní oči přesvědčit, jakou spoušť způsobila válka, kterou příliš mnoho televizních záběrů ukazuje v celé její nelítostné krutosti. A právě tam, v tomto scénáři naprosté opuštěnosti, jak říká vatikánským médiím, prožije svůj Velký pátek, zatímco papež ho bude slavit v Koloseu. Papežský almužník, který se na Ukrajinu vrátil již potřetí, ve čtvrtek dosáhl jednoho z cílů své cesty, totiž předání druhé sanitky jako symbolu, kterým papež František podle svých slov „líbá nohy ukrajinskému lidu“. Dalším cílem je prožít a sdílet velikonoční triduum a slavnost Zmrtvýchvstání s těmi, kteří již padesát dní prožívají pašije, a doufat, že každý den je dalším krokem ke vzkříšení.

Vaše Eminence, jak probíhalo předání sanitky?

Vše proběhlo velmi dobře, protože ředitel největší kardiologické nemocnice v Kyjevě okamžitě pochopil, o jaký symbol se jedná, a to nejen pro záchranu životů, ale také jako symbol možného vzkříšení Ukrajiny. Setkali jsme se s mnoha lékaři a dalším personálem a ředitel, který děkoval papeži za tento dar, který dostal v den památky Poslední večeře Páně, a tedy na znamení papežova políbení nohou ukrajinskému národu, řekl slova, která mi zůstala v srdci. Jsme lékaři, zdůraznil, a jako milosrdný Samaritán máme operovat nejen ukrajinské raněné, civilisty i armádu, ale musíme pomáhat všem, včetně Rusů. Je to pro něj obtížné, protože ví, že má co do činění s muži, kteří možná zabili mnoho lidí. Ale on řekl: »Znamená to být lékařem, Samaritánem a člověkem navzdory hořkosti srdce a pocitům, které v sobě člověk má«. Tato slova jsou pro mě čirým evangeliem: je to těžké, ale když se tím řídíme, nastane krásné jako a všechno kvete. Od tohoto ředitele jsem se toho tolik dozvěděl, že stálo za to cestovat tisíce kilometrů sanitkou, abych slyšel muže, který takto mluvil před zhruba sto padesáti svými zaměstnanci. Pro mě byl skutečným »kázáním« onoho dne.

Jakou atmosféru jste v Kyjevě zažil, zvláště teď, když se blíží Velikonoce?

Zdá se, že město začíná ožívat, ale není to pravda. Jsou tu zásahové jednotky, houkají sirény a lidé se schovávají. A pak stačí vyjet jen kousek od Kyjeva, abyste našli nejhlubší stopy války, až po mrtvé lidi. Pokusím se dostat právě do těchto míst a slavit tam křížovou cestu, zatímco papež ji povede v Koloseu. S nunciem se soukromě vydáme na křížovou cestu tam, kde se odehrává skutečné Ježíšovo utrpení, kde lidé trpí a umírají. Křížovou cestu však zakončíme zastavením, které připomíná vzkříšení.

Bude to kalvárie, na kterou musíme vystoupit společně s Ukrajinci...

Přesně tak to papež chtěl: abych zůstal celý týden a prožil triduum s Ukrajinci. Fyzická přítomnost je křestním jménem lásky. Papež rád říká, že kněz má být cítit ovcemi, a proto mě sem poslal: abych byl mezi lidmi, nefotil a necestoval, ale zůstal a modlil se.

Takže zůstanete až do Velikonoc?

Samozřejmě, a doufejme, že pro tuto zemi nastane nedělní vzkříšení. Budu je slavit v různých kostelech. Musíme si uvědomit, že pro pravoslavnou církev připadají Velikonoce na týden po naší neděli. Zde se tedy čas prodlužuje a my můžeme takříkajíc slavit Kristovo zmrtvýchvstání dvakrát, i když ho můžeme slavit při každé mši svaté.