Kardinál Herranz: František a Benedikt mě povzbuzují svými ctnostmi

Španělský kardinál Julián Herranz zveřejnil své vzpomínky na dva papeže, kteří jej, jak poznamenává, poctili svým osobním přátelstvím. Předmluvu ke svazku napsal papež František.

„Dva papežové“ (Dos Papas, Rialp) – takový název nesou memoáry kardinála Juliána Herranze Casada o jeho zkušenostech ve službách Benedikta XVI. a Františka, svědectví o cestě církve v posledních desetiletích. V předmluvě papež František autorovi děkuje za jeho práci na tomto díle: „Obdivuji jeho paměť a jeho mladý věk.“ A vzpomíná na chvíle sdílené s kardinálem Herranzem, kterého definuje jako 'muže církve, muže s církevním srdcem'.

Šest desetiletí ve službách šesti papežů

František dále vypráví, jak po konkláve, v němž byl zvolen Benedikt XVI., pozval kardinál Herranz na návštěvu k sobě domů kardinály Hummese a Bergoglia. Bylo to setkání, píše papež František, z něhož „jsme vyšli poučeni jeho osobností člověka s církevním srdcem.“ Kniha čítá dvacet jedna kapitol: exkurs od pontifikátu Benedikta XVI. po pontifikát papeže Františka a také vzpomínky na další papeže, kteří ovlivnili autorův život. Mezi probíranými tématy nechybí ani ta kontroverzní: VatiLeaks, pedofilie, reformy, papežova rezignace, dokonce i nepřátelství vůči papežům. „Díky jednomu z těch pohlazení Prozřetelnosti, za která jsem každý den srdečně vděčný, jsem měl to nepředstavitelné štěstí sloužit ve Vatikánu šesti papežům, od toho vzdáleného roku 1960 až do současnosti. Ne méně než šest desetiletí... a zvláště bezprecedentně s posledními dvěma,“ píše kardinál Herranz ve své knize.

Dva papežové: tvář Ježíše Nazaretského

Herranz vysvětluje zejména to, že „Benedikt XVI. a František odrážejí, každý svým způsobem a v aplikaci Druhého vatikánského koncilu, přátelskou tvář a radostné učení Ježíše z Nazareta, bez ohledu na údajné doktrinální rozdíly, které někteří zveličují z protichůdných a extremistických ideologií nebo prostě kvůli dočasným společensko-politickým zájmům.“ „Mnichovského arcibiskupa Josepha Ratzingera jsem osobně poznal v červnu 1977, jakmile byl jmenován kardinálem. Mé přátelství s kardinálem Bergogliem, arcibiskupem z Buenos Aires, zase začalo během konkláve v roce 2005, které kardinála Ratzingera zvolilo Benediktem XVI,“ připomíná autor. A zdůrazňuje, že „oba tito papežové mě utvářeli svými ctnostmi, a poctili mě svým přátelstvím a osobní důvěrou více, než jsem si zasloužil.“

Benedikt XVI., církevní otec

Když kardinál Julián Herranz označuje Benedikta XVI. za „církevního otce pro 21. století,“ zmiňuje, že jeho osobní charakteristiky „ho v jeho dvojím intelektuálním a pastoračním rozměru spojují s otci církve, kteří prožívali církevní a sociální události prvních staletí křesťanství se zvláštní doktrinální jasností a hlubokým smyslem pro pastorační odpovědnost.“ Autor také v Benediktu XVI. rozpoznává univerzálního pastýře, který se rozhodně zabýval velmi závažnými zločiny zneužívání dětí: „Ratzinger poprvé v rámci Svatého stolce poukázal na nutnost přehodnotit kanonické a pastorační soudní normy proti těmto velmi závažným zločinům, usnadnit jejich uplatňování a vyhnout se chybné praxi, která se do té doby uplatňovala.“ Byl také prvním papežem, dosvědčuje Herranz, který se „chtěl na svých pastoračních cestách setkat s oběťmi těchto zločinů a naslouchat jim.“

Benedikt XVI. a František: blízkost dvou magisterií

Herranz Casado ve své knize „Dva papežové“ rovněž zdůrazňuje blízkost a kontinuitu magisteria Benedikta XVI. ve Františkovi: „Zejména v encyklikách Laudato si' a Fratelli tutti navazuje na Benediktovu citlivost a starostlivost. Bůh Stvořitel a Otec je zároveň tím, kdo dává stvořené přírodě teologickou důstojnost a činí z nás bratry a sestry. Odtud pramení papežův nesmírný zármutek tváří v tvář 'svatokrádežné válce' na Ukrajině a mnoha dalším, které ve světě ďábelsky zpřítomňují ideologii cynismu“, píše kardinál a zmiňuje Františkovu velkou péči a oddanost při hledání míru.

František, papež „zamilovaný“ do chudých

Z osobních setkání s Františkem i z výměny osobních dopisů španělský kardinál s dojetím vzpomíná na papeže, který se v prvních dnech svého pontifikátu chtěl vydat na Lampedusu, aby se účastnil utrpení vyvolaném ztroskotáním migrantů: „Osobně jsem nadšeně chválil myšlenku, že jeho první pastorační cesta se neuskutečnila jako 'hlavy státu', ale jako 'náměstka Kristova', který dal přednost službě chudým, který s nimi šel 'snášet' bolest a úzkost tolika Kristů bičovaných nedostatkem klidu a práce.“ Španělský kardinál připomíná také vroucí modlitbu na Svatopetrském náměstí, kterou papež František vedl za lidi postižené pandemií v březnu roku 2020.

Redakčně upraveno