Kardinál George Pell: konec dobrý, všechno dobré?

Přinášíme vám komentář advokáta Jakuba Kříže k procesu kardinála George Pella.

V úterý Svatého týdne (7. dubna 2020) bylo australskou justicí definitivně ukončeno řízení proti kardinálu Pellovi ve věci údajného znásilnění dva chlapců, jehož se měl dopustit v sakristii melbournské katedrály v průběhu pětiminutového časového okna bezprostředně po mši svaté, ještě oblečen v bohoslužebná roucha. Nejvyšší soud Austrálie (High Court of Australia) jednomyslně (poměrem hlasů 7:0) dospěl k závěru o jeho nevině. Nenařídil dokonce ani zopakování soudního řízení, ale přímo trestní stíhání zastavil. Kardinál Pell tak mohl po 405 dnech strávených na samotce opustit vězení, do nějž byl nezákonně umístěn.

Proč soud takto rozhodl? O co v procesu šlo? A co vypovídá o společnosti a australské justici?
Čtyři instance trestní justice (policie, prokuratura, soud prvního stupně a odvolací soud) za mohutné podpory nevyváženého zpravodajství veřejnosprávní stanice ABC a dalších médií dospěly k závěru, že kardinál Pell znásilnil v 90. letech dva chlapce. O postupu těchto orgánů existovala již dříve řada pochybností, které podrobně shrnul článek publikovaný v Týdeníku Echo (ke stažení v příloze tohoto textu). Nyní je Nejvyšší soud tvrdě upozornil: byli jste tak zaujatí potřebou odsoudit sexuálního predátora, že jste si nevšimli, že z provedených důkazů jeho vina nevyplývá.

Odsuzující rozhodnutí nižších instancí byla založena na výpovědi jediného člověka – mladého muže, který o sobě tvrdí, že byl kardinálem znásilněn. Další oběť domnělého znásilnění již v době soudního řízení nežila (a jak známo, měla se před smrtí svěřit své matce, že ke znásilnění nedošlo). Jak už to tak u kauz případů sexuálního zneužívání bývá, žádní další svědci u incidentu přítomni nebyli. K soudu proto byli přizváni tzv. svědci příležitosti, tedy prakticky všichni dohledaní účastníci bohoslužeb z roku 1996. Z jejich svědectví si měly soudy udělat závěr o důvěryhodnosti výpovědi mladého muže.

Jím předestřený příběh o znásilnění v sakristii bezprostředně po slavnostní nedělní mši svaté byl na první pohled vysoce nepravděpodobný. Porota i odvolací soud dospěly k závěru, že mladý muž vystupoval jako věrohodný svědek a že ostatní provedené důkazy sice jeho výpověď nepodporují, ale spáchání skutku současně nevylučují. Nejvyšší soud nyní potvrdil, na co upozorňovali experti již dříve, že došlo k obrácení důkazního břemene. Soudy se nezabývaly tím, zda byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ale stačilo jim, že důkazy spáchání skutku nevylučovaly. Ke znásilnění prý mohlo dojít v 5-6 minutové pauze, v níž sakristán čekal na dokončení soukromé modlitby věřících po mši svaté. V ní se mohl Pell nikým nedoprovázen zjevit v sakristii a spáchat odporný čin. Jenže Nejvyšší soud ukázal, že tato pětiminutová modlitební pauza sakristána začala v době, kdy Pell s liturgickým průvodem (v němž byli i obě domnělé oběti) opouštěl katedrálu hlavním vchodem.
I kdyby se v tu chvíli chlapci z průvodu nepozorovaně vytratili, trvalo by přes tři minuty, než dojdou k sakristii, takže sakristánova pauza by byla prakticky u konce. Podle Nejvyššího soudu z provedených důkazů (a ty nebyly na zpochybněny ani prokuraturou ani žádným z nižších soudů) dále vyplývá, že mše svaté se zúčastnil asi tucet koncelebrujících kněží a tedy v kněžské sakristii byl po dobu 10 až 15 minut od ukončení liturgického průvodu značný provoz. Samotný Pell se podle svého zvyku od průvodu odpojil a strávil nejméně 10 minut na schodech katedrály, kde se zdravil s účastníky bohoslužby, přičemž jeho ceremonář ho doprovázel až do okamžiku odstrojení bohoslužebných rouch.

Ohledně výpovědi mladého muže Nejvyšší soud akceptoval, „že většina Odvolacího soudu nepochybila, když dospěla, k závěru, že svědectví ohledně prvního skutku neobsahovalo rozpory, ani neprojevovalo nesrovnalosti, jejichž charakter by vyžadoval, aby porota nabyla pochybností o vině“. Nelze ji ovšem posuzovat izolovaně, ale pouze ve vzájemné souvislosti s dalšími provedenými důkazy. Důkazy jako celek neumožnily vyloučit důvodné pochybnosti o žadatelově vině. Spáchání skutku nebylo rozumně možné.

Kardinál Pell tedy nebyl osvobozen na základě šikovné procesní kličky nebo složitě vytvořené právní konstrukce, ale jednoduše proto, že scházely důkazy o jeho vině. Jeho odsouzení a 405 dní strávených ve vězení tak představují skandální selhání justice. Proto otázka dalších dní musí znít: Jak se něco takového mohlo stát?

Stál na počátku zlý úmysl – jak naznačuje existence operace Tethering, tedy hon na Pella zahájený policií státu Victoria? Navázalo na něj rozhodování laické poroty učiněné pod tlakem nepříznivé společenské nálady přiživované médii? Byl následně korunován neúmyslnou chybou v úsudku dvou soudců odvolacího soudu? Anebo se jedná pouze o politováníhodnou souhru mnoha omylů?

A co onen mladý muž? Lhal? Existuje i jiné přijatelnější vysvětlení? Jedno z nich nabídl sám Pell: mohl být zneužit někým jiným a paměť mu s časovým odstupem (a v důsledku dalších psychologických průvodních jevů zneužívání) nabídla scénář, který prezentoval u soudu. Pellovi odpůrci, kteří se s osvobozujícím rozsudkem nesmířili, nabídnou i jiné vysvětlení: mladý muž byl Pellem skutečně zneužit, jen jindy nebo jinde nebo za jiných okolností, anebo se čin jednoduše nepodařilo dostatečně věrohodně prokázat.

Tento scénář nabídl také server Christnet.eu, když převzal tendenční a zavádějící komentář z The Guardian. Ne, není pravda, že rozhodnutí Nejvyššího soudu se zakládá na absolutní důvěře ve svědectví ceremonáře nebo že by soud poskládal veškeré nepravděpodobnosti, aby vznikla důvodná pochybnost. Ceremonáři důvěřovaly i nižší soudní instance, jen tvrdily, že jeho svědectví (a svědectví mnoha dalších předvolaných svědků) je kompatibilní s existencí pětiminutového okna, v němž mohlo dojít ke znásilnění. Nejvyšší soud pouze ukázal, že nikoliv.
Rozsudek soudu je k dispozici na tomto odkazu. Každý si o něm může udělat obrázek sám.
Existují nějaká poučení z tohoto případu? Mnohá se budou ještě hledat, ale jedno je k dispozici ihned. V honbě za vznešenými ideály je velmi jednoduché ve svatém nadšení „přehlédnout“ základní pravidla právního státu i fakta. Požadavek, aby vina v trestním řízení byla prokázána tak, že o ní nejsou důvodné pochybnosti, je pro trestní justici esenciální. Bez něj nelze hovořit o spravedlivém procesu.
 
Autor: Jakub Kříž, advokát
 

Soubory ke stažení

Test kardinálem Pellem_Echo_12_3.pdf