Kardinál Czerny na Ukrajině: Všichni jsme tváří v tvář této válce chudí, přestaňte útočit na civilisty

Mise papežského vyslance v Maďarsku pokračuje. Setkal se s místopředsedou vlády a navštívil pohraniční Barabas, kde se na pěti přijímacích místech shromáždily stovky lidí. Následoval přechod hranic a zastávka v ukrajinské vesnici Beregove v Zakarpatské oblasti, která zůstala bombardování ušetřena, ale kde se scházejí tisíce uprchlíků. Kardinál odsoudil bombardování nemocnice v Mariupolu: "Člověka z toho mrazí".

"Vítejte na Ukrajině," stojí na vybledlé ceduli pokryté suchými větvemi na hranicích mezi Ukrajinou a Maďarskem v Barabásu. Je to téměř hořký vtip, když se podíváme na stav, do kterého se tato východoevropská země dostala od 24. února, kdy zde vypukla krutá válka. Na hranicích čeká nejméně padesát aut na průjezd těsnou a velmi pomalou celní kontrolou. V 17.20 byla bílá dodávka s pěti lidmi na palubě v polovině fronty, před 20.00 postoupila o pouhých šest míst. V protější řadě, té, která označovala vjezd, stála jen policejní auta. Kardinál Michael Czerny, dočasně jmenovaný prefekt Dikasteria pro integrální lidský rozvoj, byl papežem vyslán do Maďarska, aby povzbudil ukrajinské uprchlíky, překročil hranice v pozdních odpoledních hodinách. Doprovázejí ho dva kněží, kteří se věnují pastoraci migrantů a řeckokatolický eparcha z Nyíregyházy Ábel Szocksa, který poskytl své auto, aby se mohl vydat "na druhou stranu", do Beregove, vesnice na Zakarpatí, která byla ušetřena bombardování, ale stala se jedním z hlavních shromaždišť uprchlíků.

Bombardování v Mariupolu: "Hrozné"

Před vstupem udělá eparcha znamení kříže. Spíše jako požehnání pro tuto misi než ze strachu z nějakého nebezpečí, vzhledem k tomu, že v posledních dnech často navštěvoval "bratry", kteří pomáhají prchajícím lidem a přinášejí jim jídlo a pomoc. Zatímco kardinál velmi dlouho čekal na kontrolu svých dokladů (některé údaje v italském pasu například byly nesrozumitelné a musely se překládat pomocí Google překladače), zastihla ho zpráva o bombardování dětské nemocnice v Mariupolu. "Bombardování a nemocnice, už z těchto dvou slov v jedné větě člověka zamrazí. Pokud pak čtete pediatrické... Kardinál Parolin má pravdu, je to nepřijatelné! Tyto útoky na civilisty musíme zastavit," říká.

V Beregove, místě setkání tisíců uprchlíků

Cesta do Beregove - pro Maďary Beregszász - trvá necelých dvacet minut. Předměstí je polopusté, v dálce je vidět nápadná dača, jeden z typických ruských venkovských domů. "Tam se ubytovávají bohatí uprchlíci," vysvětlují. Beregove je ve skutečnosti dějištěm boje mezi chudými: uprchlíci proti jiným uprchlíkům, bohatí proti méně bohatým, tyrani, kteří od těch nejslabších požadují jakousi daň nebo vlastní příděly potravin. Zdá se, že někteří Ukrajinci žádají až 2000 forintů za pomoc svým krajanům při překročení hranic nebo za potvrzení o špatném zdravotním stavu, aby obešli stanné právo, které je nutí zůstat v zemi. Mnozí z nich také nabízejí přepravu uprchlíků do Budapešti za přemrštěné ceny. Mnozí souhlasí, protože se obávají maďarských autobusů čekajících za hranicemi, zejména ženy, které mají strach, že je unesou a vyhodí na ulici. Tyto obavy nejsou neopodstatněné. "Obchodování s lidmi je skutečný problém," říká Czerny, "tragédie v tragédii, která se přiživuje na humanitárních krizích.“

Bratrství pro pomoc trpícím

Pár metrů od centra města, kde život zdánlivě plyne normálně, zastaví auto s kardinálem před rozestavěným bílým internátem. Původně to měla být ubytovna pro studenty, nyní se z ní stal azylový dům. Název je dlouhý a složitý, ale stejně dobře by se mohl jmenovat "Fratelli tutti" (Všichni bratři), protože spojuje úsilí katolíků (řeckokatolíků a římských katolíků), protestantů a reformovaných. "Neexistuje žádný rozdíl, všichni jsme nyní dobrým Samaritánem, který je povolán pomáhat bližnímu. Uvědomili jsme si, že pokud nebudeme spolupracovat, nemůžeme poskytnout skutečnou pomoc těm, kteří trpí," vysvětlil eparcha Nil Luschschak, když zasedli se zástupci různých konfesí k jednomu stolu. Každý z nich papežovu vyslanci vyprávěl o zkušenostech s přijímáním lidí na útěku, o setkání s dramatem rodin rozbitých smrtí či odloučením jednoho člena rodiny nebo o lítosti některých ruských vojáků, kteří si mysleli, že se účastní rychlé "vojenské operace", ale ocitli se uprostřed války. "Je to genocida," říká téměř šeptem biskup latinského ritu Péter Miklós Lucsok na adresu obětí. "Pro náš lid je to křížová cesta a mnozí jsou připraveni jít na Golgotu. Ukrajinci neutíkají, nevzdávají se, chceme bránit hodnoty svobody, pravdy a lidské důstojnosti."

Dvojí vyjádření lásky k bližnímu

"Všichni jsme chudí tváří v tvář této válečné výzvě," řekl kardinál Czerný, kterého přítomní požádali, aby papeži poděkoval, že jej vyslal a za to, že "nechal ve Vatikánu zaznít zvon malé Ukrajiny". Kardinál vysvětluje, že do obléhané země dorazili dva lidé: on a kardinál Konrad Krajewski, který je v současné době ve Lvově. "Je to dvojí reakce, jednak okamžitá charitativní pomoc, jednak dlouhodobá, která je zaměřená na integrální lidský rozvoj. Závazek, který přetrvá staletí."

"Bylo by smutné reagovat na mimořádnou událost a pak se vrátit k chudému, rozháranému životu, který žije a kterým trpí tolik lidí na tomto světě," dodal kardinál. "Po této noční můře se nechceme vrátit k dřívějšku, ale vyjít z ní lepší jako lidé." Czerny také zopakoval papežovu ochotu "udělat vše, co je možné" pro mír: "Pokud máte nějaký nápad, co by se dalo udělat, neváhejte a navrhněte to." Vedoucí dikasteria se poté seznámil s některými z uprchlíků ubytovaných v internátu. Mezi nimi byl i čtrnáctiletý Glib, který s matkou a sestrami uprchl z Kyjeva. "Kam chceš jet?" "Nevím, chci jen jít domů."

Příběhy ze života v Barabasu

Stovky uprchlíků, kteří se tísní v centru Charity v Barabasu, které Czerný navštěvuje před a po své zastávce na Ukrajině, také mluví o domově. Někteří truchlí nad tím, že jejich domovy byly zničeny odstřelováním v Kyjevě, jiní mluví o domově v souvislosti s ubytováním, které je čeká v Německu, Rakousku nebo dokonce ve Spojených státech. Stejně jako Irina, která ráno utekla z Kyjeva a říká, že je "naštvaná" na pomalý dopravní systém, kvůli kterému jí uletí letadlo. Na druhou stranu není snadné zvládnout tempo příjezdů a přesunů. Během několika hodin, kdy si kardinál prohlíží budovu, ve které jsou připraveny postele a stoly s jídlem, hry a oblečení, je ohlášeno osmdesát lidí. "Pracujeme velmi málo. Jen 24 hodin denně...", vtipkuje koordinátorka Charity.

"Děkuji vám za vaši práci. Svatý otec mi řekl, abych vám přinesl jeho požehnání, a to také dělám," řekl Czerný uprchlíkům a dobrovolníkům. Žena, která do té doby ležela, vstala, aby mu na mobilním telefonu ukázala známý snímek ženy, kterou v Irpilu zabila bomba, když se snažila utéct se svými dětmi: "Tohle dělá válka. Nevinní lidé byli zabiti, ženy znásilněny.“ Někteří přikyvují, většina pokračuje v tom, co dělá: spí, balí, rozptyluje děti čtením pohádky nebo hraním na stavitele. Czerny prochází mezi postelemi, rozdá několik růženců, pohladí děti. Před budovou na něj čeká řada místních novinářů. Těm po papežově poslední modlitbě Anděl Páně vyjadřuje svou vděčnost: "Pokračujte ve své službě a jděte s papežovým požehnáním. Kéž pravda vyjde najevo, kéž pravda vyjde najevo."

Pracovat pro dobro

Odjezd kardinála, který se do centra vrátil pozdě večer, aby se s uprchlíky podělil o chleba a teplý nápoj, doprovázela píseň. Kolem něj se sbíhá spousta žen: "Spasiba," vykřikne rusky dívka s mahagonově zbarvenými vlasy; "trvalo nám šest dní, než jsme se přesunuli z jednoho kraje do druhého," říká jiná. Žena v kožešinové čepici vysvětluje, že v roce 2014 utekla z Doněcka a uchýlila se do bombami zničeného Charkova. Válka ji pronásledovala a nyní je opět na útěku. Czerny se jí chystá požehnat, ale jeho ruku zadrží Inna, starší básnířka z Kyjeva: "Jsem Židovka, mám ukrajinské občanství a mluvím rusky. Pán chce, abychom nesoutěžili, ale pracovali pro dobro."

Setkání s maďarským místopředsedou vlády

Druhý den kardinálovy mise byl zahájen setkáním s místopředsedou maďarské vlády Zsoltem Semjénem, který potvrdil podporu vlády církevním iniciativám v reakci na humanitární krizi: "Maďarsko prohlásilo, že přijme uprchlíky bez jakýchkoli omezení," řekl. Czerny doufá, že se tento vstřícný postoj stane trvalým a neomezí se pouze na mimořádné události: "Kéž je tato náruč stále otevřenější."

(pb)