Kardinál Czerny k Neděli pracujících na moři: Zaručit právo na vylodění

Na druhou neděli v červenci každoročně připadá Neděle pracujích na moři, která se slaví jako vzpomínka na námořníky, kaplany a dobrovolníky apoštolátu Stella Maris. Tento den se zrodil v Anglii v roce 1975 z iniciativy Apoštolátu moře, Misie námořníků a Společnosti námořníků, později získal mezinárodní a ekumenický rozměr. Přinášíme některé myšlenky z poselství zveřejněného v této souvislosti prefektem Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji.

Námořnictví je i nadále postiženo následky pandemie, a to i přes zlepšení situace ve světě, které vedlo k větší svobodě pohybu pro všechny, avšak nikoli pro pracující v tomto odvětví, byť byli očkováni. K tomu se přidávají důsledky války na Ukrajině, kdy jsou lodě nuceny čelit rizikové plavbě kvůli minám mezi Černým a Azovským mořem, což způsobuje jejich potopení a ztráty na životech. Na tento kritický obraz se zaměřuje poselství k Neděli pracujících na moři, podepsané kardinálem prefektem Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji, Michaelem Czernym SJ. Při tomto dni, který se slaví každoročně druhou neděli v červenci, letos tedy připadá na 10. července, si křesťanská společenství připomínají zásadní práci více než milionu pracovníků na lodích, přepravujících zboží.

Rozdílné zacházení v souvislosti s pandemií je podle poselství výrazem „nespravedlivé“ a „nemorální“ diskriminace této kategorie, jejíž „vrozená důstojnost“ jako lidské bytosti musí být vždy respektována. „Za předpokladu, že přijmou nezbytná opatření“, poznamenává prefekt dikasteria, „mají mít námořníci právo vystoupit na břeh a setkat se s lidmi, kteří se liší od jejich kolegů na palubě“, aniž by byli diskriminováni některými vládami nebo lodními společnostmi, na které se kaplani a dobrovolníci Apoštolátu moře - Stella Maris obrátili s žádostí o právo vystoupit na břeh.

Důvodem je zabránit zhoršení situace, která během pandemie způsobila, že více než 400 000 námořníků uvízlo na palubě a nemohlo po skončení smlouvy opustit loď a vrátit se domů ke svým rodinám. „Pracovali den za dnem“, komentuje kard. Czerny, „a násobili tak svou únavu. Posádky, které je měly nahradit, se nemohly dostat na lodě, což pro některé jejich členy znamenalo finanční katastrofu, protože se nemohli postarat o každodenní obživu svých blízkých“.

Proto je třeba zaměřit pozornost na tuto kategorii, která se často jeví jako „neviditelná“, upozorňuje kardinál Czerny. „Ti, kdo žijí ve vnitrozemí, mají jen zřídkakdy možnost vidět lodě nebo námořníky, kteří na nich pracují. I ti, kdo žijí na pobřeží, obvykle zahlédnou na hladině jedinou loď. Nikdo však nevidí tisíce lodí plujících za obzorem, jejichž posádku tvoří lidé, kteří nejenže hýbou světovou ekonomikou, ale také přímo ovlivňují každodenní život každého z nás. Den co den nám dodávají zboží, které používáme a spotřebováváme, takže bez nich by kvalita našeho života byla podstatně nižší“.

Nejen z toho důvodu je zapotřebí uznat jejich práva a důstojnost, aby byla lodní doprava bezpečná a mořské prostředí chráněné. Poselství zdůrazňuje, že v tomto smyslu je důležitá právě otázka dovolené na pevnině, jejíž poskytování je kvůli pandemii koronaviru stále pozastaveno, protože možnost opustit loď a vystoupit na břeh, byť jen na krátkou dobu, je pro blaho námořníků zásadní. „Většina z nás“, píše kard. Czerny, „považuje za samozřejmé chodit ven, užívat si otevřených prostor, procházet se po suché zemi nebo po měkké trávě a potkávat různé lidi. Námořníci tuto svobodu nemají. Nemohou opustit loď a každý den chodí po kovových podlahách a potkávají stejné lidi. Jediný způsob, jak mohou sdílet svobodu, které se těšíme my, je mít přístup k dovolené na břehu, byť jen na několik hodin, ale i to může mít velký význam“.

To, co se zdá jako nepatrný okamžik, uzavírá prefekt Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji, je ve skutečnosti velkým uznáním těm, kteří dávají do chodu společnosti maximum a pracují „každý den v týdnu, aby zajistili vše, co máme. Je načase jim poděkovat!“.