Kardinál Cantalamessa: Víra znamená přijmout Krista jako světlo světa

Ježíš neříká, že přináší světlo na svět, ale že on sám je jeho světlem, poznamenal kardinál Raniero Cantalamessa ve svém druhém postním zamyšlení pro papeže a římskou kurii. Letos vychází ve svých úvahách z pasáží Janova evangelia, v nichž se Ježíš zjevuje slovy "Já jsem...". Dnes se papežský kazatel zaměřil na tuto větu: "Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života".

"Tato slova," řekl kardinál Cantalamessa, "jsou tak pregnantní a krásná, že si je křesťané okamžitě vybrali jako jeden ze svých nejoblíbenějších Ježíšových výrazů. V mnoha historických bazilikách - například v katedrálách v Cefalu a v Monreale na Sicílii - je Kristus na mozaikách v apsidě zobrazen jako Pantokrator neboli Pán vesmíru. Drží před sebou otevřenou knihu a ukazuje stránku, na níž jsou napsána stejná slova v řečtině a latině: "Egô eimi to phôs tou cosmou - Ego sum lux mundi": "Já jsem světlo světa". (...) Tertullián vzpomíná na okamžik svého obrácení a křtu a popisuje jej obrazem dítěte, které se vynořuje z temného lůna své matky a je vyděšeno kontaktem se světlem světa. "Vynořujíce se," píše, "ze společného lůna téže nevědomosti jsme vkročili do světla pravdy: ad lucem expavescentes véritatis".

Jak papežský kazatel připomněl, radikální novost Ježíše spočívá v tom, že zjevení představuje sám Zjevený. On sám je světlem, nikoli ten, kdo světlo přináší. Proroci mluvili ve třetí osobě: "Tak praví Hospodin, Ježíš mluví v první osobě: "Já vám říkám"."

Jak také poznamenal kardinál Cantalamessa ve své postní úvaze pro papeže a římskou kurii, vždy platilo, že lidský rozum vystupoval jako konkurent světla, kterým je Kristus.

Ať už to byl svatý Augustin, Pascal nebo Jan Pavel II, dialog mezi vírou a rozumem v nich pokračoval. "Debaty o víře a rozumu - nebo přesněji o rozumu a zjevení - se vyznačují radikální asymetrií," řekl papežský kazatel. Věřící sdílí rozum s ateistou; ateista nesdílí víru ve zjevení s věřícím. Věřící mluví jazykem ateistického partnera; ateista nemluví jazykem věřícího. Proto je nejspravedlivější debata o víře a rozumu ta, která probíhá v jedné osobě, mezi vlastní vírou a vlastním rozumem. V dějinách lidského myšlení máme slavné příklady lidí, u nichž nelze pochybovat o shodném zaujetí pro rozum i víru: Augustin z Hippo, Tomáš Akvinský, Blaise Pascal, Søren Kierkegaard, John Henry Newman, a mohli bychom přidat Jana Pavla II, Benedikta XVI..... Každý z nich dospěl k závěru, že nejvyšším aktem lidského rozumu je poznání, že existuje něco, co jej přesahuje. To je také to, co rozum nejvíce zušlechťuje, protože to ukazuje na jeho schopnost překračovat sám sebe. Víra neodporuje rozumu, ale předpokládá rozum, stejně jako milost předpokládá přirozenost.”

Zdroj: stránka kardinála Cantalamessy