Kardinál Cantalamessa: Stojíme na křižovatce, půjdeme s Bohem, nebo se světem?

Žijeme v době rychlých proměn. Změny, které dříve trvaly sto nebo dokonce dvěstě let, se dnes nezřídka odehrají za jediné desetiletí. A každá z těchto změn nás staví na křižovatku, před cesty, které vedou dvěma opačnými směry: cestou světa a cestou Boží, cestou smrti a cestou života, řekl kardinál Raniero Cantalamessa ve svém prvním postním zamyšlení pro Římskou kurii.

Jak zdůraznil v úvodu, cílem jeho letošních kázání je postavit Ducha Svatého do středu celého života církve, zvláště nyní, kdy probíhá synodální proces. Právě Duch Svatý je tím, kdo křesťanům pomáhá zaujmout postoj k probíhajícím změnám a udržovat evangelium stále nové.

Obnova, k níž je církev povolána, není nic menšího než obrácení, které se odehrává stále znovu a znovu. Tomuto postoji se můžeme učit od prvotní církve, ze Skutků apoštolů, Didaché a evangelia svatého Jana. Tato díla byla vlastně napsána v době, kdy křesťané již zakoušeli, jak Duch Svatý působí v jejich společenství.

Kardinál Cantalamessa poukázal na to, že tváří v tvář politickým, sociálním a církevním událostem a skutečnostem máme tendenci ihned zaujmout stanovisko, postavit se na jednu stranu a druhou démonizovat. Naším úkolem však je učit se vzájemné laskavosti a upřímnosti v diskusi. Příkladem nám v tom může být sv. František Saleský, od jehož smrti uplynulo v loňském roce 400 let, ale také metoda, kterou uplatňoval sv. Tomáš Akvinský.

„Od přírody máme sklon být nesmiřitelní k druhým a shovívaví k sobě, zatímco by to mělo být naopak: Být přísní k sobě, trpěliví k druhým. Už jen toto předsevzetí, vezmeme-li ho vážně, by nám vystačilo k posvěcování naší postní doby. Dispenzovalo by nás od dalších postů a připravilo by nás na plodnější a radostnější práci ve všech oblastech církevního života. Výborným cvičením v tomto směru je upřímnost, před tribunálem vlastního srdce, ve vztahu k člověku, s nímž nesouhlasím. Když si uvědomím, že ve svém nitru někoho obviňuji, musím si dávat pozor, abych se spěšně nepřiklonil na svou stranu. Musím přestat s neustálým opakováním svých důvodů pořád dokola, jako když žvýkáte žvýkačku, a místo toho se pokusit vžít do situace druhého člověka, abych pochopil jeho důvody a to, co mi možná říká,” doporučuje papežský kazatel. „Toto cvičení je třeba provádět nejen ve vztahu ke konkrétnímu člověku, ale také ve vztahu k myšlenkovému proudu, s nímž nesouhlasím, a jím navrhovanému řešení určitého diskutovaného problému (na synodě nebo jinde).

Svatý Tomáš Akvinský nám k tomu dává příklad: každou svou tezi uvozuje výčtem důvodů oponenta, které nikdy nezlehčuje ani nezesměšňuje, nýbrž bere je vážně, a pak na ně odpovídá svým "Sed contra", tj. zdůvodněním, které považuje za lépe odpovídající víře a mravům. Ptejme se sami sebe: Jednáme také takto?”