Ve svých posledních slovech na rozloučenou vyzývá Ježíš své učedníky k odvaze, protože je to on, kdo zvítězil nad světem a kdo s nimi zůstane každý den až do konce. Kdo to nechápe, nechápe ani pravou podstatu církve, řekl kardinál Raniero Cantalamessa ve svém postním zamyšlení pro Římskou kurii. Ujistil, že při každé nové bouři, kterou církev prochází, říká Ježíš totéž, co řekl apoštolům během bouře na Genezaretském jezeře: Proč se bojíte malověrní, copak nejsem s vámi, copak bych se mohl potopit já, který jsem stvořil toto moře?
Papežský kazatel připustil, že někdy stále přetrvává deistická vize církve, v níž je Kristus pouze u jejího zrodu jako její zakladatel. Ten, kdo ustanovuje svátosti a hierarchii, a pak ji řídí prostřednictvím svého správce, jako by nebyl přítomen. Svatý Pavel nás ovšem učí, že je to Kristus, kdo je hlavou těla, jímž je církev. A tak tomu bude t navždy. On je jediným skutečným Pánem církve.
Kardinál Cantalamessa dále poznamenal, že starozákonním ekvivalentem Ježíšova příslibu jsou slova proroka Agea, promlouvajícího nad troskami chrámu:
“Nevystihují snad tato Ageova slova také současnou situaci katolické církve a v mnoha ohledech i celého křesťanstva? Kdo je mezi námi dost starý, se steskem vzpomíná na časy těsně po skončení Druhé světové války, kdy byly kostely o nedělích plné věřících, křty a svatby ve farnostech následovaly jeden za druhým, semináře a noviciáty přetékaly novými povoláními... A v jakém stavu je to všechno dnes? Můžeme se ptát s Ageem. Bylo by ztrátou času vyjmenovávat všechna zla, kvůli nimž někteří lidé vidí jen ruiny, které se příliš neliší od ruin starého Říma, které vidíme v tomto městě všude kolem sebe.”
Kardinál Cantalamessa poznamenal, že ani v tehdejší církvi nebylo vše dokonalé, protože kdyby tomu tak skutečně bylo, neměli bychom ani my dnes tolik problémů. Je však důležité znovu slyšet slovo Agea, který prorokuje nad troskami chrámu a připomíná jeho někdejší nádheru, a nevyzývá k nářku, nýbrž k odvaze a obnově. Ujišťuje, stejně jako Ježíš své apoštoly, že Pán bude s námi. Papežský kazatel se v této souvislosti podělil o své osobní svědectví ve vztahu k tomuto proroctví a jeho vztahu k Janu Pavlu II.
“V den, kdy mi generální představený dovolil ukončit výuku na katolické univerzitě, abych se mohl plně věnovat kázání, četli jsme v liturgii hodin právě toto Ageovo proroctví. Po modlitbě breviáře jsem přišel do baziliky svatého Petra. Chtěl jsem požádat apoštola, aby požehnal mé nové službě. V jednu chvíli, když jsem byl na Svatopetrském náměstí, ve mně toto slovo zaznělo s velkou silou. Otočil jsem se k papežskému oknu v Apoštolském paláci a nahlas vyslovil: "Odvahu, Jan Pavle II., odvahu, kardinálové, biskupové a všechen lide církve. A do práce, neboť já jsem s vámi, praví Pán". Bylo to pro mě docela snadné, protože pršelo a na náměstí nikdo nebyl. Teprve o několik měsíců později, v roce 1980, jsem byl jmenován kazatelem papežského domu a ocitl jsem se v přítomnosti papeže, abych zahájil první meditaci k postní době. Toto slovo ve mně znovu rezonovalo, nikoli jako citát nebo vzpomínka, ale jako živé slovo pro tuto chvíli. Vyprávěl jsem tedy, co jsem tehdy dělal na Svatopetrském náměstí, a pak jsem se obrátil k papeži, který poslouchal kázání z boční kaple, a s rozhodností jsem zopakoval Ageova slova: "Odvahu, Jane Pavle II., odvahu, vy kardinálové, biskupové a lide Boží, a pusťte se do práce, neboť já jsem s vámi, praví Pán. Můj Duch bude s vámi." A podle pohledů jsem viděl, že slovo plní to, co slibuje, dodává odvahu. Třebaže Jan Pavel II. byl asi posledním člověkem na světě, kterého by bylo třeba povzbuzovat k odvaze,” dodal s úsměvem papežský kazatel.
Na závěr svého postního zamyšlení kardinál Cantalamessa zopakoval totéž proroctví ještě jednou. Tentokrát je adresoval papeži, který je v nemocnici, a současným kardinálům a biskupům a zdůraznil, že nejde o citát, ale o živé slovo, které plní to, co slibuje.