Kardinál Cantalamessa: Ježíš je vzkříšení, již nyní, skrze důvěru

Ježíš jednoznačně ohlašuje vzkříšení těla v poslední den, ale zároveň ujišťuje, že pro toho, kdo v něj věří, začíná vzkříšení již nyní a projevuje se v naději, v důvěře v Boha navzdory všem protivenstvím, řekl kardinál Raniero Cantalamessa v dalším postním kázání pro papeže a římskou kurii. Letos jsou věnována pasážím evangelia, v nichž se Ježíš zjevuje slovy: Já jsem. Dnes se papežský kazatel zaměřil na slova pronesená k Martě před Lazarovým vzkříšením: Já jsem vzkříšení a život.

Kardinál Cantalamessa přiznal, že když studoval teologii, existovala tendence chápat po vzoru Bultmanna vzkříšení výhradně v existenciálním smyslu, jako probuzení vědomí. Přitom se zapomínalo, že žádná událost ze starověku není podložena tolika svědectvími z první ruky jako Kristovo zmrtvýchvstání, které je zároveň smyslem existence samotného křesťanství.

“Ježíš může říci: Já jsem vzkříšení, protože on je Vzkříšený! Před Janem to byl apoštol Pavel, kdo potvrdil nerozlučné spojení mezi křesťanskou vírou a skutečným Kristovým vzkříšením. Je vždy užitečné a spásné připomenout si jeho silná slova Korinťanům: Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, marné je naše učení, marná je i vaše víra.”

Papežský kazatel poznamenal, že abychom pochopili, v čem spočívá existenciální vzkříšení, je nejlepší podívat se na to, co přineslo fyzické vzkříšení Krista v životě apoštolů. Ukazuje to úryvek ze Skutků apoštolů, kdy Petr a Jan na cestě do chrámu potkávají chromého muže. Když je uzdraven ve jménu Ježíše, vstoupí do chrámu, vyskočí a chválí Boha. Něco podobného se může stát i nám," řekl kardinál Cantalamessa. “Příliš často se duchovně ocitáme v pozici chromého na prahu chrámu; neteční a vlažní, jakoby ochromení tváří v tvář těžkostem. Zde však kolem nás prochází Boží naděje, nesená Božím slovem, a promlouvá i k nám, jak řekl Petr chromému a jak řekl Ježíš ochrnutému: Vstaň a choď! A my vstáváme a konečně vstupujeme do srdce církve, připraveni znovu a s radostí se ujmout úkolů a odpovědnosti, které nám svěřila Prozřetelnost a poslušnost. To jsou každodenní zázraky naděje. Ona je vskutku velkým thaumaturgem, divotvůrcem; tisíce chromých a duchovně ochrnutých staví na nohy, a to tisíckrát.”

Kardinál Cantalamessa dále vysvětlil, že Kristovo vzkříšení plodí naději, učí důvěřovat Bohu navzdory všem těžkostem a protivenstvím. “Písmo neustále zdůrazňuje tuto pravdu, že soužení neubírá naději, ale naopak ji zvyšuje. (…) Naděje potřebuje soužení, stejně jako plamen potřebuje vítr, aby ho posílil. Pozemské důvody naděje musí jeden po druhém odumírat, aby se mohl objevit pravý, neotřesitelný důvod, kterým je Bůh. (...) Soužení nás zbavuje veškeré opory a vede nás k tomu, abychom svou naději vkládali pouze do Boha. Vede ke stavu dokonalosti, který spočívá v tom, že doufáme, i když se zdá, že naděje není (Řím 4,18), tj. že si v naději uchováváme důvěru ve slovo, které kdysi vyslovil Bůh, i když všechny lidské důvody k naději zmizely. Taková byla Mariina naděje u paty kříže, a proto ji křesťanská zbožnost nazývá Mater Spei, Matka naděje.”