Kardinál Cantalamessa: Církev se neobejde bez teologie

Synoda se neobejde bez teologie a stejně tak se bez ní neobejde ani církev v žádném okamžiku svého života. Teologie je totiž slovo o Bohu, uvedl kardinál Raniero Cantalamessa ve svém postním zamyšlení pro papeže a římskou kurii.

Zdůraznil, že bez teologie by se víra snadno mohla stát bezduchým plácáním a chyběly by základní prostředky pro její inkulturaci. Papežský kazatel však dodal, že takto chápaná teologie sama potřebuje obnovu. ”Boží lid potřebuje teologii, která o Bohu nemluví vždy a jen ve třetí osobě, s kategoriemi často vypůjčenými z momentálního filozofického systému, nesrozumitelnými mimo úzký okruh zasvěcenců.

Je psáno, že Slovo se stalo tělem, ale v teologii se Slovo často stává pouze ideou! Karl Barth si přál příchod teologie, kterou by bylo možné hlásat, ale k tomu máme ještě daleko. (...) Jsem přesvědčen, že neexistuje žádný obsah víry, byť by byl sebevznešenější, který by nebyl srozumitelný každé mysli otevřené pravdě. Jestli se můžeme od církevních otců něčemu naučit, pak tomu, že je možné být hluboký, aniž bychom byli nejasní. Řehoř Veliký říká, že Písmo je "prosté a hluboké jako řeka, v níž může chodit beránek i plavat slon". Teologie by se měla tímto vzorem inspirovat. Každý by v ní měl být schopen najít chléb pro své zuby: prostý člověk obživu a učený člověk vytříbenou potravu pro své chuťové buňky. Nemluvě o tom, že to, co zůstává skryto moudrým a rozumným, se často zjevuje těm nejmenším."

Kardinál Cantalamessa je přesvědčen, že k takové proměně teologie dojde, pokud budou všechna hlavní tajemství víry vysvětlena na základě základního zjevení evangelia, že Bůh je láska. Papežský kazatel sám ukázal, jak toho lze dosáhnout, pokud jde o tajemství Trojjediného Boha nebo vtělení Božího Syna. Poukázal na to, že je to také láska, která je podstatou Ježíšovy oběti na kříži.

"Kristovo utrpení si zachovává veškerou svou hodnotu a církev ho nikdy nepřestane považovat za příčinu spásy, ale za znamení a důkaz lásky: "Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky." (Řm 5,8). Smrt je znamením, láska smyslem. Pro evangelistu Jana je klíčem k popisu umučení tato věta: “Protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti.” (Jan 13,1). Tím se z Kristova umučení odstraňuje konotace, která v nás zanechává zmatek a nespokojenost, totiž že jde o jakousi cenu a výkupné, které je třeba zaplatit Bohu, nebo ještě hůře ďáblu, o oběť, která má utišit Boží hněv. Ve skutečnosti je to spíše Bůh, kdo přinesl nesmírnou oběť tím, že nám dal svého Syna a neušetřil ho, stejně jako Abraham přinesl oběť, když neušetřil svého syna Izáka. Bůh je spíše subjektem než příjemcem oběti kříže!"