K čemu nás volá Bůh? O volbě povolání a knihách pro děti a mládež s Oldřichem Seluckým

„V době dospívání se mi dostalo poučení, že Bůh ukazuje člověku jeho cestu, jeho povolání, skrze tři velmi přirozené prvky: zvol si tu činnost, která za prvé „ti jde“, tedy ke které jevíš schopnosti a předpoklady; která za druhé má hodnotu a význam pro druhé lidi, pro společnost; a která konečně za třetí tě také přitahuje a přináší ti do srdce radost.”

To jsou slova českého (doma i v zahraničí oceňovaného) spisovatele, scénáristy a ilustrátora Oldřicha Seluckého v rozsáhlém a velmi zajímavém rozhovoru o jeho životě, víře a tvorbě uveřejněném v únoru 2023 na webu pastorace.cz. V odpovědi na otázku, jak poznat, k čemu mě konkrétně Bůh volá, dále pokračoval: „Ten třetí moment pro mne hrál zásadní roli, vlastně ji stále ještě hraje. Ve chvílích hluboké, skoro bych řekl převratné vnitřní radosti, prožívané při nějaké činnosti nebo nad třeba nepatrným dílkem, u kterého jsem měl pocit, že se v něm něco významného povedlo, jako by se mi ukazovalo: ano, právě k této činnosti, k tomuto dílu tě Bůh volá, to je tvoje cesta.

Postupně mě tedy všechna ta tři kritéria vedla k tomu, co dělám teď: psaní a kreslení-malování. Kdyby ale v nich a skrze ně tak naléhavě nezaznívala ta nikdy neumlkající zásadní otázka „k čemu mě Bůh volá?“, kdoví, jestli by mě různé vnitřní a vnější tlaky, kterým je člověk v průběhu života nutně vystaven, nezavedly na jiné cesty. V tomhle smyslu se mi hledání „Božího povolání“ zdá být zásadní pro každého člověka, ne jen pro toho, kdo je povolán k duchovnímu stavu.”

Oldřich Selucký mluví o své tvorbě s velkou pokorou a vědomím štědrého Božího vedení a požehnání. Knihy pro děti tvoří s láskou a až hmatatelnou radostí. A na jeho tvorbě je to znát.

Po jeho první knize vydané v Karmelitánském nakladatelství s názvem Pavel, dobrodruh víry (2004), která vznikla ‘na objednávku’ zpracováním scénáře stejnojmenného filmu, byl Oldřich Selucký nakladatelstvím opět osloven, aby napsal ‘něco podobného o některém světci z našich dějin’. Vzhledem k rodišti autora byla volba hlavních hrdinů nasnadě: „Svatí bratři Konstantin-Cyril a Metoděj jsou mi blízcí od dětství. Velehrad patří do mého rodného kraje, chodili jsme tam na poutě, cyrilometodějské písně se mi zapsaly do duše, dodnes je rád zpívám. A Chřiby byly cílem našich skautských výprav, na horu svatého Klimenta i na blízkou skálu zvanou Kazatelna jsem vystoupil nesčetněkrát.” Přesto Oldřich Selucký nechtěl pouze ‘převyprávět průběh života svého hrdiny způsobem vhodným pro děti nebo mládež’. V dětství miloval především dobrodružné romány a tak se v jeho duši zrodila touha napsat skutečnou dobrodružnou knihu, napínavý román pro mládež – zasazený do doby Velké Moravy. Žádný ‘zbožný příběh o svatém člověku, povinnou výchovnou četbu’, kterou děti po prvních stránkách znuděně odloží. A tak přišel na svět Strážce ohně (2012). Na základě kladných ohlasů a povzbudivé odezvy následovala objednávka druhého dílu – světlo světa tak rok poté spatřila Vojmírova cesta (2013).

Po několika dalších románech pro mládež – Vzpoura v Assisi (2014), Bitva na řece Pádu (2015), Bratr Dominik (2016) a Cesta tří králů (2018) – se začala psát nová etapa tvorby Oldřicha Seluckého: Velkoformátové, celostránkově ilustrované knížky prvního čtení pro předškoláčky, školáčky, jejich prarodiče a rodiče. K těmto knížkám autor v rozhovoru pro Britské listy v listopadu 2022 dodává: „Nejraději vlastně jsem, když se dozvídám, že rodiče nebo prarodiče (ti možná mají více času…) otevírají knížku spolu se svými dětmi a vnoučaty. I na ty dospělé tedy při psaní myslím, snažím se jim podat pomocnou ruku, aspoň trošku jim být prospěšný v jejich snaze a touze mít vzdělané a ušlechtilé potomky. Není totiž snadné jen tak říci vnoučatům (a mít šanci na kladnou odezvu): ‚Pojď, budeme si povídat o kněžně Ludmile.‘ Ale když otevřete malovanou knížku, v dítěti se mohou první zvědavé otázky zrodit už při pohledu na obrázek. A každá kapitolka je nejen částí života českých světic a světců, ale i v sobě uzavřeným, napínavě a přístupně psaným příběhem (ze kterého se leccos nového může dozvědět i dospělý).“

Jako věrný čtenář těchto knížek nemohu jinak než souhlasit. Příběhy mají bohatý, srozumitelně psaný děj, není v nich nouze o napínavé okamžiky i zajímavé informace. Autor v nich doposud zachytil odlesk tří hvězd českého katolického nebe. Svatou Anežku přiblížil v Příběhu české princezny (2019), Svatou Ludmilu v Příběhu české kněžny (2021) /psali jsme o knize »zde« / a svatého Václava v Příběhu českého knížete (2022) /o kterém se dozvíte více »zde«/. Příběhem soluňských bratří (2023) se navrací ke svému osudovému motivu, svatým Cyrilu a Metodějovi, jejichž životní pouť tak zpřístupnil i menším čtenářům.

Byl to vysoký stupeň svatosti hlavních hrdinů, který autora přiměl zasvětit své knihy právě těmto svatým? „Je pravda, že tyto velké osobnosti vynikají tím, že osou a smyslem jejich života bylo hluboce prožívané křesťanství. Rozhodně ale nebyli „duchovní“ v tom smyslu, že by se vznášeli v nějakém duchovním vesmíru, pobývali jen v kostele a všední život prostých lidí jim byl cizí. Mohou být vzorem a inspirací pro dnešní život právě proto, že láska k tomu Nejvyššímu je okamžitě obracela k těm nejnižším, posledním, nejpotřebnějším. Anežka pocházela z knížecího rodu – a srdce jí probodla ubohost jejího lidu natolik, že všechno, co měla, nakonec i sebe samu, dala péči o ty nejchudší. Podobně to platí pro svatou Ludmilu. A politika jejího vnuka, knížete Václava? Babička ho vychovala k tomu, aby jeho politika byla nesena především snahou pečovat o dobro naší země a zajistit pokojný život prostému lidu, který mu byl svěřen.“

V příběhu Cyrila a Metoděje se aura moudré rady – že člověk má jít v hledání povolání za hlasem svého srdce a do hlubin svých největších tužeb – snoubí s láskou k autorovu rodnému kraji a jeho patronům. Zcela nepochybně je to ale také láska k moudrosti a touha po vědění, schopnost naslouchání a rozlišování, cit pro spravedlnost a dobro, které spojují Oldřicha Seluckého se svatým Cyrilem a Metodějem a které hovoří z každé stránky jeho nové knihy.

Jaké je ohlédnutí za vznikem nové knihy od samotného autora?

„Při vytváření knížky "Cyril a Metoděj, příběh soluňských bratří" jsem se musel na slovanské apoštoly podívat způsobem, který je mi velmi blízký, ač není zrovna při prezentaci obou věrozvěstů běžný. Kniha je určena těm nejmenším čtenářům, co se tedy nabízí více, než vidět v Cyrilu a Metodějovi nejprve děti a dorůstající chlapce, s duší naplněnou touhami a přáními, někdy jen nejasně tušenými, někdy naopak až bolestně zřetelnými a (často) zdánlivě neuskutečnitelnými? Nebylo to nemožné, první životopisy nabízejí vhledy do událostí jejich dětství a dospívání, byť člověk musí počítat s jistou mírou stylizace běžné u hagiografů té doby. Nakonec z toho byla velká radost, při zápase o to, aby každá dvojstrana nabídla malému čtenáři krátký, a přesto napínavý příběh. A také – možná hlavně, vždyť kniha je celá malovaná – při vymýšlení a realizaci ilustrací, v nichž by děti – se svými rodiči či prarodiči – mohly hledat další momenty a podněty pro doplnění vyprávění.

Ale žádné obavy, nejde jen o dětství Cyrila a Metoděje, doputujeme s našimi národními patrony i na Moravu, ba i do Říma a s Metodějem do jeho - šťastně zakončeného - vězení v německém Řezně."

Příběh soluňských bratří můžete zakoupit i na e-shopu Cirkev.cz.