Jsme v jistém smyslu průvodci jeden druhému, říká o své službě nemocniční kaplanka Jana Františka Majerčíková

Pojďte s námi nahlédnout do života těch, kdo slouží jako nemocniční kaplani. Jaká je náplň jejich služby, jak ji oni sami vnímají a co od nich pacienti nejčastěji očekávají? Oslovili jsme nemocniční kaplanku s. Janu Františku Majerčíkovou, která momentálně pravidelně dochází do tří brněnských nemocnic, a evangelickou farářku Eriku Petříčkovou, která působí jako dobrovolnice ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně.

“Návštěvu u pacienta začínám tak, že se představím a zeptám se na jeho zdravotní stav a na to, jak se v ten den cítí. Nechávám pacientovi prostor, aby mluvil sám a přirozeně. Zajímám se taky o jeho víru, ale nenásilně, jen tak, jak to vyplývá z rozhovoru. Každou návštěvu zakončím modlitbou a požehnáním - to je pro mě velmi důležité,” popisuje Erika Petříčková. Vzpomíná přitom na jednu konkrétní pacientku, která měla nádor na mozku: “Byla to upřímně věřící katolička, svůj život obětovala dcerám, kterým se nevydařilo manželství. Přiznala, že na Boha při tom všem zapomínala a že teď přišel čas pro ni a Pána Boha, že začne pracovat na svém vztahu k Němu. To na mě velmi zapůsobilo.”

Nemocniční kaplan je církví pověřená osoba, která vykonává pastorační péči ve zdravotnických zařízeních, popř. sociálních službách. Jeho úkolem je být průvodcem nemocného člověka a často i jeho nejbližších v náročné životní etapě, spojené s hledáním naděje, smyslu života a přijímáním obtíží souvisejících s nemocí. V rámci brněnské diecéze působí 18 nemocničních kaplanů a 10 dobrovolných spolupracovníků, za měsíc vykonají dohromady zhruba 1700 návštěv u pacientů, udělí na 150 pomazání nemocných a rozdají téměř 500 svatých přijímání. 

Nejčastějším pracovním nástrojem kaplana je rozhovor, bytí s člověkem teď a tady. Často si také pacienti vyžádají návštěvu kaplana spojenou s přijetím svátostí. Kaplana mohou kontaktovat buď přímo nebo skrze své příbuzné či zdravotnický personál v konkrétním zařízení. Občas může k navázání kontaktu s kaplanem pomoci hezká “náhoda”, jak vzpomíná na jednu ze svých prvních návštěv v roli nemocniční kaplanky sestra Františka: “Když jsem přišla poprvé sama na oddělení jedné z významných nemocnic, bylo mi řečeno, ať si obejdu oddělení. Pokoje byly označené čísly a z ničeho nebylo patrné, zda jsou na pokoji muži nebo ženy a v jakém věkovém složení. To byl pro mne první šok. Nesměle jsem zaklepala na pokoj číslo jedna. Otevřela jsem dveře a vešla. V jediné chvíli na mne upřeně koukalo osm párů očí mladých mužů. Všichni jsme byli tak překvapení, že jsem začala couvat ke dveřím a chtěla jsem odejít. Ale celou situaci zachránil jeden z pacientů. Zareagoval pohotově: ‚Počkejte, neutíkejte, nás to zajímá. Máte vlasy?‘“ A s úsměvem dodává, že se jednalo o člověka nevěřícího, který ale s velkým zájmem kladl otázky týkající se náboženství a života duchovních. 

Obě oslovené ženy se shodují v tom, že nejen že ony samy přinášejí pacientům naději a jsou jim průvodci a “spřízenou duší” v jejich nemoci, ale často se setkávají s tím, že je to i opačně: “ Rozhovory jsou častokrát velmi silné a zůstávají mi dlouhou dobu v paměti, Na některé pacienty a jejich životní osudy nikdy nezapomenu,” říká farářka Erika Petříková. A sestra Františka ji doplňuje: “V poslední době obdivuji rodiče některých vážně nemocných dětí. Jsou to oni, kdo uprostřed těžkého utrpení přináší naději. Například rodiče, jejichž dcerka je v paliativní péči, do nemocnice si už dlouho nechodí pro dobré zprávy, a přesto kráčí životem pokorně ve víře a naději, se srdcem stále více se otevírajícím Bohu a všemu neznámému a novému.” 

V době své nedávné hospitalizace využila návštěvy nemocničního kaplana maminka tří malých dětí Monika. Jak sama říká, o možnosti rozhovoru s kaplanem slyšela od zdravotnického personálu už při příjmu, ale v tu chvíli ještě necítila potřebu takové služby. Teprve po pár dnech si kontakt na kaplana sama vyhledala a požádala o rozhovor: “Za jeho návštěvu jsem byla velmi vděčná. Kromě vyslechnutí a modlitby pro mě bylo důležité, že pan kaplan nemocnici a její oddělení osobně znal. Na oddělení, kam mě pak přesunuli, osobně docházel hrát na kytaru a zpívat, povídal si s pacienty. Jeho slova mě uklidnila a pochopila jsem, že jde o bezpečné místo, kde mi můžou pomoci.”

V rámci Světového dne nemocných jste zváni na dnešní pouť nemocných v Žarošicích a také na sobotní pouť nemocných v kapli Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

O službě nemocničních kaplanů se můžete více dozvědět ZDE, kontakty na jednotlivé kaplany a dobrovolníky v brněnské diecézi najdete na našich stránkách.