Jon Fosse: Uprostřed nejhorší temnoty byl Bůh nejblíže

"Literatura existuje právě proto, že je v ní mnoho věcí, které se velmi těžko vyjadřují slovy. Proč bychom psali básně, romány nebo divadelní hry, kdyby se dalo všechno říct jednoduše a přímo," říká Jon Olav Fosse, letošní laureát Nobelovy ceny, a dodává, že mezi ty skutečnosti, které se těžko vyjadřují slovy, patří i jeho křesťanská a posledních 11 let katolická víra.

Norský nositel Nobelovy ceny o tom otevřeně píše ve své nejnovější knize Septologie. Své postavy staví do velmi obtížných, až patologických situací a ukazuje jim, jak žít svou víru a nacházet v ní spásu, jak se v takových situacích modlit a s důvěrou pronášet jednoduchá slova modlitby. S odkazem na tuto knihu Fosse zdůrazňuje, že v jeho životě mu byl Bůh nejblíže právě uprostřed té nejhorší temnoty.

Dnes večer převezme norský spisovatel ve Stockholmu Nobelovu cenu. Když si pro tuto příležitost připravoval projev, přiznal, že chce oslovit lidi, kteří prožívají těžké chvíle svého života, a kteří prožívají zoufalství nebo úzkost. "Chci jim podat pomocnou ruku," řekl letošní laureát Nobelovy ceny.

Když byl francouzským katolickém deníkem La Croix dotázán na svou víru, přiznal, že vyrůstal v luteránství, které v 16 letech opustil, ale přesto zůstal věřícím. "Skončil jsem s nenávistí k této církvi, kde si pastor myslí, že vám může racionálně vštípit pravdu, která není pravdou. Luteránství pro mě vylučuje tajemství víry," říká norský konvertita. "Přitom víra znamená právě jeho přijetí. Víry nelze dosáhnout rozumem. Je to zkušenost, musí se stát." Dodává, že na dlouhé cestě, která ho přivedla ke katolicismu, byla rozhodující četba děl Mistra Eckharta. Za další hluboký zdroj své inspirace označuje filosofii Martina Heideggera, kterou se velmi zabýval v rámci svého studia filosofie a komparativní literatury a o němž říká, že jej ovlivnil jako nikdo jiný.

“Snažím se psát co nejpřesněji,” charakterizuje svůj styl, v němž se dostávají ke slovu nejprostší životní situace, vystupující z pozadí existenciálního prázdna. U Fosseho se však toto prázdno může proměnit v ticho, ve kterém člověk zaslechne Boží hlas. “Myslím si, že bylo dobré, když jsem nastolil jakési ticho, a vím, že druhý jazyk, který je mezi slovy, v prázdných místech, také něco říká,” dodává na téma svého literárního stylu.

Po oznámení verdiktu Švédské akademie blahopřál Jonu Fossemu také papež František. Ujistil ho, že si váží jeho díla, a vyjádřil naději, že jeho nenápadné svědectví o víře a angažovaný literární hlas se nyní dostane k širokému publiku. "Vaše schopnost zvláštním způsobem evokovat dary milosti, pokoje a lásky všemohoucího Boha v našem často zatemněném světě jistě obohatí život těch, kdo sdílejí pouť víry," napsal papež.

Na české kulturní scéně není Jon Olav Fosse novou postavou. Do češtiny bylo přeloženo šest jeho románů, jeho drama Někdo přijde uvedla už v roce 2001 Malá scéna ND v Brně a následovaly další divadelní i rozhlasové inscenace. Před dvěma lety mu Janáčkova akademie múzických umění v Brně udělila čestný doktorát.

Zdroj: La Croix/ vaticannews.pl