Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
Už od školy jsme bez ohledu na věk „naprogramováni“ na životní rytmus, v němž jsou letní prázdniny (a dovolená) časem obnovy. Protože jsme teprve v polovině léta, máme ještě šanci vyladit tento čas strávený společně v rodině. Pravda, není to jednoduchá disciplína.
Na prázdniny se děti těší už od jara a zážitky z nich provázejí celou rodinu hluboko do zimy. Bývají pevnou součástí životních vzpomínek i rodinné historie. Je ale těžké všechna očekávání sladit a naplnit tak, aby si pokud možno všichni přišli na své? Nedaří se vám to? Návod jsme hledali společně s dětským psychologem a terapeutem Jaroslavem Šturmou.
V první řadě je nutné připomenout si známý, ale chronicky přehlížený fakt: rodinu tvoří jednotlivci různého věku a rozličných zájmů. Ideálně by měla fungovat jako co možná nejlépe sladěný celek, v němž má každý svou roli, své pevné místo, kde se mu dostává přijetí a respektu. „Z pohledu každého člena rodiny by měly prázdniny vypadat trochu jinak. Každému by se podle možností mělo dostat toho jeho. Zároveň by ale každý – úměrně věku – měl být schopen přispět k tomu, aby i přání a potřeby druhých byly naplněné,“ zdůrazňuje dětský psycholog Jaroslav Šturma.
Jak říká, ideálně by měla rodina část prázdnin pokud možno strávit společně. Jsou-li děti malé (do začátku školního věku), měly by trávit s rodinou dokonce většinu času. Péče rodičů může být doplněna péčí blízkých osob – prarodičů, tet a strýců. Pokud rodiče nemohou být spolu s dětmi, je pro ně prospěšné, aby pečujícími osobami byly ty, které se s nimi dobře znají a děti je jako blízké osoby přijímají. Podpoří to i jejich schopnost odpoutat se od rodičů aspoň na několik dnů. K tomu je nutnou podmínkou, aby dítě postupně trávilo i nějaký čas mimo úzkou rodinu.
„V tom ovšem narážíme na odlišnosti povah i životních příběhů našich dětí. Některým dlouhou dobu stačí úzký svět nejbližších vztahů a cítí se v něm bezpečně. Úkolem výchovy je v těchto případech povzbuzovat dítě k novému typu zkušenosti, k rozšíření jeho obzoru,“ připomíná Jaroslav Šturma s tím, že prázdninový čas je k tomu ideální. Musí se tak ale dít, aniž bychom dítě k něčemu nutili, abychom v něm spíše probudili touhu po poznání něčeho nezvyklého či nových, zajímavých lidí. „Rozhodně není dobré dítě odvézt na tábor a nechat ho napospas. Je třeba respektovat jeho základní zaměření, povahu, naturel. Naproti těmto spíše uzavřeným dětem pak stojí ty, které mají odvážnější, dobrodružnější povahu a které míří za poznáním nového, aniž by k tomu byly vskutku zralé. Vycházejme jim vstříc, ale s vědomím, že všechno má svůj čas,“ radí dětský psycholog.
Od mladšího školního věku je dobré využívat možnost, aby děti strávily kus prázdnin se svými vrstevníky – např. na táboře či vícedenním setkání (farním, skautském, ministrantském, malých fotbalistů, přírodovědců, turistů apod.). „Zmínil jsem, že nejhorší variantou je odvézt stydlivější dítě na tábor mezi neznámé vrstevníky. Je proto dobře, když se na takový pobyt mimo domov dítě připraví pravidelnou docházkou do daného společenství třeba skautů či ministrantů. A než jej vypravíme na tábor, je dobré, aby každé dítě mělo za sebou se zdarem strávený víkendový pobyt mimo rodinu. Podobně jako děti zrají různě pro jiné činnosti (jako je např. škola), dozrávají individuálně i v sociální oblasti. Některé mají potřebu držet se domova déle, jiné nacházejí cestu k samostatnosti rychleji. Neuspěchejme to. Povzbuzujme, laskavě vybízejme, ale v žádném případě nenuťme. Zážitek z předčasného odloučení může být překážkou na cestě ke zdravé samostatnosti – zvláště pokud je spojený s pocitem selhání, či dokonce kritikou a výsměchem. Byť by to byli třeba jen sourozenci,“ upozorňuje Jaroslav Šturma.
Starší děti od středního školního věku a v době dospívání pak zájem o samostatnost prožívají poměrně intenzivně. I v tomto případě je dobré je k samostatnosti vyprovodit. Nikoliv za ruku k vlaku na tábor, ale svým zájmem. Ani adolescenty totiž není vhodné poslat na tábor bez znalosti osob (vedoucích), které za akcí stojí.
Ale zpět ke společně trávenému času prázdnin. Jak připomněl Jaroslav Šturma, čím jsou děti menší, tím větší těžiště by měly mít prázdniny v rodině a s rodinou. Prim by v plánech měly hrát limity slabších a zranitelnějších členů, jimiž jsou zejména malé děti a také senioři, pokud se o ně rodina stará. Někdy je při plánování zapotřebí dovedností sociálního inženýra a cestovní kanceláře. Důležité také je, že všichni budou muset čas od času nejen zatnout zuby a přiložit ruku i trpělivost ke společnému dílu. Každý z členů rodiny jistě ví, co by si přál. Bude však třeba k tomu na hromádku přidat i přání těch druhých. „Pěknou rodinnou dovolenkovou hrou může být, když se každý zamyslí nad tím, co by se asi líbilo těm druhým, vysloví to či napíše. A pak si navzájem ověříme, jak se v tomto ohledu známe a jak si můžeme vyjít vstříc. Má to samozřejmě své meze, protože během pár dní nestihneme všechno. Vznikne tak ale zásoba nápadů,“ nabízí zajímavé řešení psycholog Šturma.
Taková hra by měla být uzavřena plánem, v němž každý najde uskutečněné některé ze svých přání, ale zároveň přijme za své i představy a očekávání někoho jiného. Jednotliví členové rodiny tak nejen ukážou, co je pro ně důležité a co je zajímá, ale všichni se také procvičí i ve schopnosti vcítit se do světa druhých. Ne všichni jsou totiž například vášniví cyklisté, ale některý den s přihlédnutím k počasí můžeme uspořádat rodinnou či mezirodinnou vyjížďku.
Pro mnohé jsou právě prázdninové zážitky z dětství s rodiči cenným zdrojem životní síly. „Zaměřme se na to, aby tyto úseky společného života přinášely všem zúčastněným nové pozitivní zkušenosti, aby znamenaly růst a dobíjení sil. Jejich jádrem by mělo být prohlubování vzájemných vztahů a poznání: děti rostou a my bychom s nimi a skrze ně měli zrát. A pokud se nám začne zdát, že už nás děti tolik nepotřebují, berme to jako znamení jejich osamostatňování, ve kterém bychom je měli podpořit – aby v sobě nesli i do dalších období chuť do života a naději, že přijdou-li zkoušky, poperou se s nimi a se zdarem jimi projdou. Budou to třeba ty chvíle, kdy se k nám zpátky vrátí pro posilu. Jak víme, své děti vychováváme pro svět, nikoli pro sebe. Jsme jejich průvodci. A prázdniny jsou tím časem, kdy se spojenectví životů může utvrdit zvlášť pevně a natrvalo. Užívejme si toho,“ uzavírá Jaroslav Šturma.
Přepečliví rodiče často vedou své dítě k učení se o prázdninách. Psychologové i pedagogové se však shodují, že je to čas – jak už plyne z jejich názvu – „prázdna“ od školy. Smyslem prázdnin je odpočinek od školních povinností a obohacení života o jiné důležité složky (např. péči o tělo a jeho funkce, zejména pohybové). Obojí spolu souvisí. Správně praktikovaný sport a zájmové činnosti zaměřené na aktivní pohyb a zvídavost podporují harmonii těla a duše. K učení je dobré se uchýlit např. po doporučení pedagoga či v případě hrozící opravné zkoušky. Do prázdninového života lze učení v omezené míře začlenit, ale nemělo by být hlavním námětem prázdninových aktivit.
Naplánovat výlet pro aktivnější členy rodiny a také doprovodit méně pohyblivé na malou vycházku. I to je úkol pro celou rodinu o prázdninách. Nejen limity dětí, ale také seniorů v rodině však kladou nároky zejména na ty, kdo pečují a vychovávají. I oni, třebaže zdraví, si potřebují vydechnout a odpočinout od svých závazků, které celý rok naplňují. Pomáhají v tom nejen děti, ale na pár dní by měla i širší rodina nebo například společenství, v němž prožíváme svou víru. Existují také profesionální charitní zařízení, která jsou na určitý čas v řádu dnů či týdnů ochotná ujmout se členů rodiny odkázaných na každodenní péči.
Tisk
