Jak voní víno? Prací a radostí

Na sklizeň vinné révy čekají vinaři každý rok. Je dnem, kdy se zúročí jejich celoroční tvrdá práce, zároveň slavností, kdy obdivujeme krásu Božích plodů.

„Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce“ (Jan 15, 1-8). V evangeliu přirovnává Ježíš svého Otce k vinaři a nás k vinným ratolestem, které se bez kmene neobejdou. Neproudí k nim míza, aby rostly a nesly ovoce. „Také vinný kmen však potřebuje své větve, protože na nich visí hrozny. Potřebují se navzájem, aby vydaly plody,“ kázal před dvěma lety papež František k tomuto vybranému evangeliu a pokračoval: „Právě v tom tkví křesťanský život. A co vinný kmen vyžaduje od svých ratolestí? Žádá, aby nesly ovoce. Co tedy – poněkud drze řečeno – od nás Ježíš ‚potřebuje‘? Svědectví.“

V době vinobraní jsme se vydali za jedněmi takovými svědky – k vinařům Tichým do Kobylí. Soška sv. Urbana, patrona vinařů, shlíží na dubové sudy vinařství Filiberk, kde zrají vína z minulých let. „Zaměřujeme se na tradiční odrůdy jako Veltlínské zelené, Rulandské bílé, Sauvignon blanc, André a také trochu Neuburské či Müller Thurgau – právě ty budeme letos sbírat jako jedny z prvních,“ představuje Daniela Tichá, která se věnuje vinařství se svým mužem Robertem. Velký rozhovor s nimi přinášíme na str. 13. Mluví o své práci, ale i o tom, jak při ní prosí o Boží požehnání.

Tradiční moravské vinobraní doprovází vystoupení folklorních souborů, cimbálové muziky, zábavy. Pro vinaře jde o vyvrcholení celoroční práce. Poznávají, jak se jim zúročila celoroční a vlastně i mnohaletá péče o vinici. „Každý rok před vinobraním si říkám: vždyť já nic nevím. Vinobraní je v našem vinařství ‚odklečený čas‘, kdy prosíme Pána Boha o pomoc. Cítím se, jako kdybych skládal maturitu, nejsem zdaleka připraven,“ popisuje vinař Tichý své obavy. „To se pak nedá jinak, než vše odevzdat Pánu, ale přitom maximálně napnout všechny své síly.“

Řez pro ratolest i duši

O další přirovnání péče o nitro s péčí o vinnou ratolest jsme požádali přírodovědce a teologa Karla Sládka. „Péče o duši má s péčí o vinnou révu mnoho společného. Život dnes nabízí mnoho cest a člověk toho touží zažít co nejvíc. Chtěl by vyrazit do všech koutů světa jako liána vinné révy. V určitém okamžiku se ale musí rozhodnout pro jednu z cest a musí to udělat v příhodný čas, obdobně jako se provádí řez v zimě nebo sklízí na počátku podzimu. Jinak by se vysiloval a postupně vyhořel,“ popisuje Karel Sládek, který absolvoval sommeliérský kurz, ve své knížce Víno, dar nebe i země (KNA 2020).

Obdiv ke stvoření, úcta k těm, kdo hrozny na vinicích sesbírali, poklona tomu, kdo umí víno vyrobit – to vše je pak spojeno v okamžiku, kdy víno ochutnáváme. „Každá profese má své ctnosti a neřesti, které jsou často znát na výsledcích práce,“ pokračuje teolog Sládek, „být trpělivý, mírný, rozhodný, otevřený novým zkušenostem, moudrý se pak promění jako odměna do vína. Být hamižný, netrpělivý, lakomý, zlostný, pyšný – myslíte, že potom vám půjde práce od ruky? Péče o duši se tak odráží na kvalitě péče o vinohrad a výroby vína. A je tomu i naopak, protože radost ze smysluplné práce se vždy odráží na stavu duše.“

Podobně jako v čase vinobraní, i kterýkoli jiný den v roce spojený s ochutnáváním vín obvykle doprovází milá setkání. „Víno má rádo, když se o něm mluví. A tak mu musí člověk trochu rozumět a musí o něm i rád povídat – a pokud to myslí od srdce, bývají to krásná setkání,“ říká Luboš Rohovský, bývalý obchodní zástupce vinařství Znovín Znojmo, dnes již penzista, který však „pro potěšení vlastní i rodiny“ má vlastní vinohrad. A tak i jeho čeká nyní sběr plodů.