V aktuálním vydání Katolického týdeníku najdou čtenáři mimo jiné i text biskupa Antonína Baslera, který popisuje svou zkušenost se znovuobjevením modlitby svatého růžence.
Když začínala covidová doba, zaslechl jsem na Vatikánském rozhlasu výzvu modlit se ve 20 hod. svatý růženec. Řekl jsem si, že se přidám, ale že to spojím s rychlejší chůzí. Postupně jsem si oblíbil stále stejný pětikilometrový okruh, abych se mohl soustředit na modlitbu. Chodím každý den, nyní už čtvrtý rok – polovinu roku při zapadajícím slunci, polovinu roku pod hvězdami. Nemohu-li kvůli pracovním záležitostem večer, nahradím to v jiný den v brzkém ranním čase. Je to hodina intenzivního pohybu a hodina intenzivní modlitby.
Během doby jsem si ale uvědomil, že ač chodím stejný okruh, ve stejnou dobu a říkám v duchu stejná slova, moje modlitba se změnila. Už to není jen recitování slov, ale hluboký kontakt s osobami Nejsvětější Trojice a s Pannou Marií v duchu Kristových slov: „Miluj Pána svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší…,“ který mne plní velkou vnitřní radostí. Celý den se na toto večerní setkání s Bohem a Pannou Marií těším. Dokud mi to zdraví dovolí, chci vytrvat.
Také růžencová tajemství mne velmi oslovují. Například zvěstování, kdy Maria uvěří, že se splní Boží slovo, že od chvíle jejího souhlasu je v ní přítomen sám Bůh, je pro mne analogií k našemu křtu. I já jsem si hluboce uvědomil, a nikoli jen teoreticky, že od chvíle křtu je moje srdce příbytkem celé Nejsvětější Trojice. Při modlitbě tedy komunikuji nikoli s někým, kdo je kdesi daleko, ale kdo přebývá v chrámu mého srdce všude, kde jsem. Mariina stokilometrová cesta za svatou Alžbětou, kdy Maria jde s vědomím, že v sobě nese Boha, je pro mne velkou pobídkou, abych se také učil vědomě všude „chodit s Bohem“. A tak by bylo možno pokračovat. S vděčností Pánu za tento dar jej nabízím i čtenářům.
Mons. Antonín Basler, pomocný biskup a kancléř olomoucké arcidiecéze
(Celé vydání KT v elektronické podobě si lze zakoupit na www.katyd.cz.)