Květen – měsíc Mariin s sebou přináší poutě, litanie i růžencové pobožnosti. Pro někoho jde o hluboké meditace, jiní tvrdí, že je to neoslovuje. Jak tedy Marii objevovat?
„Panna Maria nikdy neměla potřebu, abychom z ní dělali sochy. Ale měla potřebu být blízko našemu srdci. Je ochotná jít i na křížovou cestu, kdy nebude moct ani mluvit, ale bude tam,“ vypráví u konvice bylinkového čaje na faře v Neratově Mons. Josef Suchár, který spravuje toto mariánské poutní místo. Je pár dnů po Velikonocích, za oknem létají sněhové vločky a my se snažíme slovem dotknout tajemství Mariina příběhu. Chvílemi pomáhá barvitý jazyk, třeba když otec Josef mluví o Marii jako o jitřence, o vstupní bráně, která s mateřskou něhou uvádí do Božích věcí.
Tyto dveře ale i někteří katolíci míjejí, tradiční projevy mariánské úcty můžou působit nesrozumitelně. Právě toto je podle Barbory Šmejdové z KTF UK výzvou dneška: jak mluvit o Marii autenticky a zároveň se vyhnout zbožným frázím. Sama teoložka cestu nachází při pohledu na Mariino lidství a obyčejnost. Že je takových přístupových stezek více, ukazuje i anketa na této straně.
„Je důležité hledat. Každý z nás roste a v různých životních etapách k nám Maria promlouvá různě,“ radí neratovský farář. „Uhas nenávist, zmírni pomstu, nauč nás odpuštění“ se ostatně modlili lidé v mariánských svatyních a nejen v nich na sklonku března po celém světě za mír na Ukrajině. Už to, že se vnitřně spojujeme s nebeskou matkou, je „samo o sobě vítězstvím nad zlem,“ podotkl arcibiskup Visvaldas Kulbokas, nuncius na Ukrajině.