Jak je důležitý sociální smír

Nadcházející zima patrně bude testem soudržnosti naší společnosti a také toho, jak dokáže řešit konfl ikty. Uvědomujeme si vůbec, jak je sociální smír důležitý?

Dějiny hospodářství jsou i dějinami sporů mezi třídami. V 18. a 19. století, když se rodil kapitalismus, bylo mnoho továren poničeno a mnoho dělníků zastřeleno během divokých stávek a protestů. Marxova teorie, že podnikatel dělníkům dává co nejmenší mzdu a zbylé plody jejich práce si ponechá, na tehdejší poměry celkem seděla. Vyplývalo z ní trvalé nepřátelství mezi dělníky a zaměstnavateli, které marxisté ještě povzbuzovali: jako jediné řešení totiž vnímali násilný střet, revoluci, která smete dosavadní poměry.

Proč taková revoluce nepřišla? Několika způsoby se totiž podařilo rozpory oslabit. První řešení je spojeno – i když ne výhradně – se sociální demokracií. Jmenuje se sociální stát: penzijní pojištění, zdravotní pojištění, dávky v nezaměstnanosti a další formy podpory, které zabraňují, aby se lidé propadli do naprosté chudoby a bezprizornosti.

Druhým způsobem je zvyšování politické váhy a reprezentace nižších vrstev. Postupně se rozšiřovalo právo volit, rušily se staré feudální výsady a vznikla moderní demokracie. Ta umožňuje, aby odbory a sociálně orientované politické strany prosazovaly zájmy zaměstnanců u jednacího stolu, bez násilí. I nedemokratické režimy od fašistických po komunistické se snaží předstírat, že dbají na práva pracujících a jednají v jejich zájmu.

Třetí způsob potlačení konfliktů vznikl v USA a jeho průkopníkem byl výrobce automobilů Henry Ford. Ten se roku 1914 rozhodl zvýšit minimální mzdu svých zaměstnanců na dvojnásobek obvyklého dělnického příjmu. Staral se o své pracovníky i jinak, podobně jako později náš Tomáš Baťa pečoval o jejich ubytování a další potřeby. Výsledkem byli spokojenější a loajálnější pracující.

Tyto tři metody vedly k tomu, že třídní konfl ikt postupně přestal být starým Marxovým revolučním strašidlem obcházejícím Evropou. Nezmizel úplně, ale podařilo se ho z velké části zkrotit, zapřáhnout ho do celkového rozvoje společnosti. Nastoupil věk sociálního smíru.

Kvalita života

Sociální smír, tedy oslabení třídních konfl iktů a schopnost je řešit konstruktivně, je obrovská výhoda. Je to jeden z důvodů úspěchu některých zemí na poli kvality života – toho, že se v nich příjemně žije, a to chudším i bohatým.

V České republice posledních desetiletí to vypadalo po této stránce dobře. Vlastně až příliš dobře, pokud to srovnáme se zeměmi na západ od nás, kde si odbory nebo sociální demokracie dokážou vůči zaměstnavatelům víc dupnout. U nás jsou odbory poměrně slabé a u vysoce kvalifikovaných zaměstnanců nepopulární. A sociálně orientované strany, jako jsou sociální demokracie nebo lidovci, také slábnou.

Sociální smír nezakotvený v silných institucích může být křehký a málo efektivní. Nejspíš je slabý hlas zaměstnanců také jedním z důvodů toho, proč se v poslední době jen velmi pomalu blížíme životní úrovni Západu. Odbory nedokážou ani v ekonomicky příznivých dobách prosadit takové zvýšení příjmů, které by umožnilo rychlejší přiblížení. Když například v letech 2013 až 2017 Česká národní banka masivně oslabovala korunu, aby pomohla exportérům, nevyvolalo to žádné masové protesty. Přesto, že se to dělo na úkor zaměstnanců, tedy mnohem početnější skupiny. A přesto, že stranění bohatým a nedostatečný pokrok celkově podrývá důvěru lidí v politiky a ve stát.

Klid není samozřejmostí

Navíc mám dojem, že si u nás mnoho lidí, zejména příslušníků elit, neuvědomuje význam a důvody sociálního smíru. Považujeme ho za něco samozřejmého. Většina našich daní a povinných odvodů jde na sociální systém a zdravotnictví, ale málo uvažujeme o jejich smyslu a správném vynaložení. Málokdo z nás aspoň zhruba ví, kolik do systému odvedl, kolik vyčerpal a co ho v budoucnu čeká.

Brzy může nastat doba, kdy bude břemeno tak rozsáhlého sociálního systému neúnosné. Bude přibývat starých lidí, kteří z něho čerpají, a ubývat mladých, kteří přispívají. Sociální smír tak souvisí i s tím, kolik se rodí dětí, kolik mladých lidí odchází do ciziny a kolik cizinců se usazuje u nás. Reprodukční práva se u nás chápou skoro výhradně jako právo na interrupci. Důležité přitom je, jak lidem zajistit, aby mohli mít děti bez obav, že upadnou do chudoby a problémů. Jak dát rodičům malých dětí vhodné bydlení, jak zvýšit jejich příjem, jak umožnit ženám návrat do práce, jak otce a matky podpořit v jejich rodičovské roli a projevit jim náležitou úctu. Podobně u slova migrace nás napadnou hlavně zubožení lidé, kteří sem prchají z třetího světa. Přitom důležitější otázkou migrace je to, jak u nás mladým vzdělaným lidem z domova i z ciziny zajistit dobře placenou zajímavou práci, aby neodcházeli do ciziny a my zde v budoucnu dokázali udržet sociální smír.

Teď jsme v obtížném období. Sociální smír bude důležitější než dřív. Populisté nabídnou přitažlivá řešení, za která bychom však často museli zaplatit obrovskou cenu. Podstatné však je to, na čem sociální smír stojí: solidarita, odpovědnost, silné instituce včetně odborů a neziskovek i schopnost pomáhat těm, kteří to opravdu potřebují.