Jáhni s rodinami a biskupem Davidem oslavili jubileum

V sobotu 15. února proběhlo v ostravsko-opavské diecézi slavnostní Jubileum jáhnů. Biskup Martin David spolu s trvalými jáhny a jejich rodinami oslavil mši svatou v katedrále Božského Spasitele v Ostravě. Po bohoslužbě následovalo setkání na biskupství, kde si zúčastnění mohli vyslechnout přednášku Pavla Kopečka, zaměřenou na specifika jáhenské služby.

Během mše pronesl biskup Martin David kázání o sdílení soucitu a svědectví o naději, také hovořil o jáhenské službě jako o Božím povolání a zdůraznil důležitost modlitby a rozhovoru s Pánem: „Služebník je jeden ze zástupů, ale zároveň ten, který je Ježíšovi blízko a kterého si Ježíš volá. Nejsme to my, kdo jsme si službu vymysleli, vysnili, získali, přivlastnili… Ale je to Pán, který si nás zavolal.“

„Díky za to, že jste součástí služby církve v naší ostravsko-opavské diecézi. Přeji vám, ať jste svou službou svědky naděje a, jejími moudrými a štědrými rozdavateli,“ poděkoval biskup na závěr všem jáhnům.

Jáhenská služba je nejen povoláním, ale také cestou, která ovlivňuje nejen samotné jáhny, ale i jejich rodiny. O tom svědčí i slova paní Flejberkové z Dolních Životic: „Manžel je trvalým jáhnem. Je tím dost zaneprázdněný, kromě slavení mší vypomáhá i v jiných farnostech a chodí k nemocným. Snažíme se ho podpořit a nedělat mu ostudu. Je to služba, což s sebou vždy nese jistá omezení, ale také velkou radost.“

Podobně to vnímá i Kateřina Pilnáčková z Košatky, jejíž manžel je rovněž trvalým jáhnem: „Jeho služba je pro mě velkou inspirací, ale zároveň je to pro mě někdy těžké, když v kostele s našimi dětmi sedávám sama. Ale uvědomuji si, že po té době přichází jistá obroda, že manžel dal svou službu na to místo, kam patří, a cítím to požehnání, které přináší. Jsem za to moc vděčná.“

Jubilea se zůčastnilo i několik dětí, pro které na biskupství připravila program Beata Sikorová z Ostravy-Zábřehu. Zároveň přišla jako blízká přítelkyně jednoho z jáhnů: „Studovali jsme spolu na teologické fakultě, což pro mě bylo požehnáním ho pozorovat, jak roste ve víře. Prožili jsme i jeho vysvěcení a nyní, když jsme spolu, je v tom i to jáhenské požehnání. Přátelství se tím pádem stalo ještě více duchovním.“

Samotní jáhni si jsou vědomi jak nároků služby, tak jejího hlubokého smyslu. Jiří Pilnáček, jeden z třiatřiceti jáhnů ostravsko-opavské diecéze, zhodnotil setkání těmito slovy: „Dnešek byl pro mě moc milý, i když v katedrále byla zima. Být jáhnem pro mě znamená určitě povinnost, službu. Ta vyžaduje nějaký čas a pozornost, ale také z ní plyne velké požehnání. Není to lehké – tak, jako kterákoliv práce, která se dělá autenticky.“

Setkání bylo příležitostí k vzájemné podpoře a sdílení radostí i výzev, které jáhenská služba přináší. Bylo také připomenutím toho, že jáhenské poslání není pouze osobní cestou, ale zasahuje do životů mnoha dalších lidí – manželek, dětí, přátel i celé církevní komunity.