Přinášíme vám obsáhlý rozhovor s budoucím kardinálem Virgiliem do Carmo da Silvou z Dili, který se na konci srpna stane prvním kardinálem Východního Timoru.
Timor Leste neboli Východní Timor dostane svůj první "červený klobouk". Papež František jmenuje na srpnové konzistoři kardinálem Virgilia do Carmo da Silvu z Dili.
Při této příležitosti poskytl čtyřiapadesátiletý budoucí kardinál obsáhlý rozhovor pro Vatican News, v němž hovoří o svém malém ostrovním státě v jihovýchodní Asii s převážně katolickým obyvatelstvem.
Během rozhovoru se podrobněji věnuje realitě ve své zemi, svému vlastnímu povolání a spiritualitě a tomu, co považuje za nejdůležitější priority a výzvy církve v současné době.
Co jste dělal, když jste se dozvěděl, že vás papež František jmenoval kardinálem? Co podle vás motivovalo vaše jmenování?
Když to papež František oznámil 29. května, v neděli, kdy se slaví svátek Nanebevstoupení Páně, byl jsem se svými bratry v rekolekčním domě a nečekaně mi zavolal zástupce Svatého stolce tady ve Východním Timoru s blahopřáním: "Gratuluji!" Musel jsem se ho zeptat, proč mi gratuluje, a jakmile mi to řekl, nemusím říkat, že jsme okamžitě jeli zpátky do Dili. Pak přicházely další a další telefonáty a vzkazy, od věřících, vlády i řeholních bratří a sester.
V noci mě trápil pocit nehodnosti, a to celou noc, dokud jsem se neprobudil, abych šel na ranní mši. Ve svém zápase o přijetí "Boží vůle" jsem si uvědomil, že je to dar, který Bůh skrze Svatého otce učinil pro lid a církev Východního Timoru.
Katolická církev Východního Timoru, která nedávno dovršila 500 let své existence, a země, která právě oslavila 20 let od získání nezávislosti, si to zaslouží. [Není] to pro mě, ale pro Boží lid zde na Východním Timoru. Je to konkrétní příležitost potvrzující identitu této malé země v jihovýchodní Asii s 96 % katolíků.
Katolická tradice je základním prvkem národní identity Východního Timoru, a jak jste zmínil, vaše země právě oslavila 20. výročí nezávislosti. Jste prvním východotimorským kardinálem, co pro vaši zemi znamená jmenování kardinála z vašeho ostrova?
Znamená to velmi mnoho. Katolická identita v naší zemi je hmatatelná. Pro ilustraci, během oslav 20. výročí naší nezávislosti přijal národní parlament Dokument o lidském bratrství, který podepsal papež František a velký imám [Al Azhar] v Abú Zabí. Myslím, že jsme možná první asijskou zemí, která tak učinila.
Přijetí dokumentu je výmluvné a potvrzuje identitu lidí, kteří jsou většinově katolíky.
Zpráva o jmenování přinesla většině obyvatel Timoru velkou radost a hrdost. Také timorská vláda vysílá na konzistoř tři delegace.
Jste salesiánský kněz. Jak jste objevil své kněžské povolání a proč jste se rozhodl stát se salesiánem?
Historie mého povolání je velmi jednoduchá, protože když jsem skončil základní školu, moc jsem si přál jít na gymnázium a jediné, které bylo poblíž, vedli salesiáni, pro ty, kteří usilovali o to, aby se stali budoucími salesiány. Když jsem se obrátil na salesiány, byli tak laskaví a přijali mě, abych tam zůstal a studoval. Postupně jsem objevil své salesiánské i kněžské povolání.
Východní Timor je po Filipínách druhou nejkatoličtější zemí v celé Asii. Vaše země má drtivou katolickou většinu, více než 96 procent. Jaké jsou nejnaléhavější pastorační výzvy církve ve Východním Timoru?
Historie katolické církve ve Východním Timoru je jedinečná a přispěla k výzvám, kterým čelíme. I když první evangelizace začala dříve než v 16. století a proces evangelizace byl pomalý, během občanské války v letech 1975-1999 počet katolíků dramaticky a rychle rostl v důsledku různých politických, sociálních a ekonomických faktorů. V roce 2002 získal Východní Timor jako mladá země v jihovýchodní Asii s většinově katolickým obyvatelstvem znovu nezávislost.
Úkolem katolické církve v těchto dvou desetiletích byl zápas, neboť se snažila poskytovat dobré doprovázení a upevňovat a nechat dozrát víru lidí v tomto přechodném období.
V těchto letech se musíme zabývat formací a výchovou ve víře. Je třeba se těchto výzev ujmout. Musíme zajistit, aby ti, kdo poskytují formaci, byli dobře kvalifikovaní, zejména v seminářích. Musíme dobře formovat laiky, zejména katechety a další laické dobrovolníky, aby nám pomáhali prohlubovat víru lidu. Katecheté musí mít solidní formaci a je důležité, aby byly posíleny různé kategoriální skupiny, které existují v každé farnosti.
Cílovými skupinami našeho apoštolátu jsou především rodiny, děti a mládež, což jsou priority naší pastorace.
Jednou z naléhavých potřeb, které musíme věnovat pozornost, jsou mladí lidé, kteří opouštějí naši zemi kvůli chudobě a nezaměstnanosti. Církev stále zkoumá, jak poskytnout pomoc těm, kteří jsou daleko od své vlasti.
Dvacet let po získání nezávislosti je Východní Timor stále na konci mezinárodních žebříčků měřících ekonomický rozvoj a blahobyt. Co podle vás brzdilo rozvoj vaší země v posledních 20 letech?
Přispívá k tomu mnoho faktorů, ale hlavním z nich je politická nestabilita, zejména během těch dvou desetiletí před znovuzískáním nezávislosti. Tato situace často nepřesvědčuje investory, aby v zemi investovali z bezpečnostních důvodů. Covid-19 s sebou přinesl také řadu krizí s ním spojených
Asie je velmi rozmanitý kontinent. Jak byste popsal jedinečné místo Východního Timoru na asijském kontinentu a v jižní Asii?
Jedinečnost Východního Timoru v Asii spočívá v tom, že hovoříme o jednom ostrově, který patří dvěma zemím, Indonésii a Východnímu Timoru. Udržujeme mírové vztahy s naší sousední zemí Indonésií. Navzdory naší trpké historii v minulosti jsme se usmířili, odpustili si a zapomněli na svou minulost a nyní se těšíme dobrým vztahům.
I když katolíci tvoří v zemi většinu, těšíme se dobrým vztahům se všemi, protože jsme všichni dětmi této země.
Posledním papežem, který navštívil Východní Timor, byl svatý Jan Pavel II. v roce 1989, kdy země ještě nebyla nezávislá. Co tato návštěva znamenala pro Timořany?
Návštěva papeže Jana Pavla II. na Východním Timoru byla jedinečná a pro timorský lid velmi důležitá, protože byl a stále je prvním papežem, který tuto zemi navštívil. Nyní je tato země novou zemí. Papežova návštěva tehdy byla okamžikem, který světu manifestoval, že v tomto koutě světa žije společenství lidí, kteří touží po svobodě.
Papežova návštěva byla nejen okamžikem oživení víry lidí, ale také okamžikem naděje pro Timořany, kteří byli v těch letech utlačováni. Papežova slova z oněch let "Jste solí země a světlem světa" znějí v uších mnoha Timořanů dodnes.