Hry bez olympijských ideálů

Zimní olympijské hry v Pekingu začínají 4. února. Vyvolávají však mnoho kontroverzí kvůli porušování lidských práv v Číně. Řada států proto vyhlásila diplomatický bojkot her, které kritizují i mnohé náboženské skupiny či lidskoprávní organizace.

Zimní olympijské hry v Pekingu na první pohled působí jako velkolepý svátek sportu, navzdory olympijským ideálům jsou však problematické kvůli stavu lidských práv v Číně. Zatímco při letní olympiádě v Pekingu roku 2008 čínský režim o lidských právech jednal a sliboval nápravu, nyní o nich nepadla ani zmínka. A to i přesto, že se situace v zemi zhoršila. V reakci na perzekuci Ujgurů přistoupily mnohé státy k tzv. diplomatickému bojkotu her. K vyjádření nesouhlasu též vyzývají i rozličné církevní instituce či organizace zabývající se lidskými právy.

Účast na olympijských hrách považuje Čínská lidová republika za důležitý politický prostředek již od svého vzniku roku 1949. V minulosti takto úspěšně prosazovala svůj postoj vůči Tchaj-wanu, takže nyní tchajwanští sportovci nesmí závodit pod názvem svého státu ani pod svou vlajkou. Od začátku 90. let Čína též stojí o pořádání her, které vnímá jako možnost, jak utvrdit pozici Komunistické strany Číny doma i ve světě. Kandidatura na pořádání OH v Číně byla vždy pro demokratické státy i lidskoprávní organizace problematická. Peking se o pořádání her prvně ucházel těsně po masakru na náměstí Tchien-an men v roce 1989, kdy se ukázalo, že čínský režim se demokratizovat nehodlá a lidská práva respektovat nebude.

Už rozhodnutí o pořádání LOH 2008 v Pekingu vzbudilo vlnu nevole. Nejhlasitějšími kritiky byly zejména protibetské organizace poukazující na zásahy ČLR v betu i na žalostný stav ochrany lidských práv v celé zemi. Přípravy i průběh her v Pekingu provázely i další kontroverze. Režim při stavbě olympijského areálu neváhal zbourat historické čtvrti a nuceně vystěhovat jejich obyvatele. Bránil též zahraničním zpravodajům ve volném přístupu k informacím. Při přípravě her se přesto o lidských právech aspoň mluvilo a režim sliboval, že „získá-li čínská společnost společný cíl v podobě her, povede to k její demokratizaci a širší světové integraci ČLR“.

Situace v Číně se však zhoršuje. Od roku 2012, kdy se moci chopil generální tajemník KS Číny Si Ťin-pching, vláda zavádí rozsáhlou kontrolu obyvatel pomocí digitálních technologií, omezuje soukromé podnikání, uplatňuje větší cenzuru, se stále větší tvrdostí pronásleduje etnické i náboženské menšiny. Nejhorší perzekuci čelí Ujguři z Východního Turkestánu (Sin-ťiang). Podle odhadů se až dva miliony příslušníků tohoto muslimského etnika nachází v koncentračních táborech, kde jsou vystaveni krutému zacházení včetně mučení, nucených sterilizací či znásilňování. USA, Kanada, Francie či třeba Velká Británie to označují za genocidu. Právě proto řada zemí (včetně valné části zemí EU) vyhlásily diplomatický bojkot her, na OH tak nepoletí žádní političtí představitelé. V Česku k diplomatickému bojkotu vyzval Senát a vláda politiky nevyšle, přestože český velvyslanec v Pekingu i náš prezident hrám vyjadřují podporu.

Hry jako propaganda

ČLR s pomocí Mezinárodního olympijského výboru využívá hry k propagandě. Občanům i mezinárodnímu společenství vzkazuje, že je bohatou a úspěšnou zemí, která si může dovolit pořádání takto veliké a nákladné akce, ba dokonce je první, kdo uspořádá zimní i letní hry v jednom městě (jakkoli se podstatná část bude odehrávat ve dvě stě kilometrů vzdáleném Čchung-li, jinak proslaveném masakrem tisíce křesťanů komunisty v roce 1946). Téma lidských práv se do jednání o pořádání nyní vůbec nedostalo. Čínský režim zato staví na odiv svou alternativu v podobě státem řízeného hospodářského rozvoje.

Dva miliony Ujgurů v koncentračních táborech nejsou jediným důvodem k protestu. Jen namátkou lze zmínit i porušování autonomie Hongkongu či stupňující se tlak na Tchaj-wan včetně hrozby vojenského střetu. Čína též aktivně popírala existenci koronaviru, čímž výrazně přispěla k jeho celosvětovému rozšíření, a nyní uplatňuje přísná karanténní opatření včetně omezení pohybu obyvatel po svém území i do zahraničí. Běžní Číňané hry nemohou bez pozvání navštívit. Protipandemickými opatřeními bude režim pravděpodobně zdůvodňovat i další restrikce, které mimo jiné omezí práci zahraničním i domácím novinářům.

Bylo by na místě se zamyslet, nakolik jsou hodnoty, na které se odvolává Olympijská charta a které považujeme za vlastní i univerzálně platné, pro nás důležité. Pokud chceme usilovat o „prosazování sociální odpovědnosti, respektování základních univerzálních etických principů a vytvářet mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti“ (články 1 a 2 Olympijské charty), je zcela na místě zvážit i tvrdší reakci než jen politický bojkot.

Autorka je sinoložka a redaktorka portálu o současné Číně Sinopsis