Homilie kardinála Pietra Parolina při bohoslužbě v pražské katedrále

Přinášíme české znění homilie státního sekretáře Svatého stolce kardinála Pietra Parolina ze mše svaté slavené v kapli sv. Václava v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha u příležitosti podpisu dvoustranné smlouvy mezi Svatým stolcem a Českou republikou.

Drazí bratři v biskupské službě,

Drazí bratři a sestry v Kristu,

dnes se setkáváme v (této) starobylé kapli svatého Václava, tepajícím srdci víry a dějin českého národa, u příležitosti podpisu bilaterální smlouvy mezi Svatým stolcem a Českou republikou. Tento významný krok je nejen formálním aktem, ale také znamením naděje a obnovy, vybízejícím nás k hlubokému zamyšlení nad křesťanskou identitou a rolí víry při utváření společnosti.

Existuje jedna postava, která zvláštním způsobem prolíná dějiny univerzální církve s dějinami místní církve v této zemi: svatý Václav, nejoblíbenější z českých světců a ochránce českých zemí. Jeho památka žije nejen zde, na místech jemu zasvěcených, ale také v srdci křesťanství, ve svatopetrské bazilice ve Vatikánu, kde je jeho tvář zvěčněna v mozaice podle předlohy obrazu Caravaggiova žáka Angela Caroselliho z roku 1740. Jeho úcta v Římě, která sahá až do XIV. století díky olomouckému biskupovi (Hynkovi) Jindřichovi Berkovi z Dubé, svědčí o staletém a hlubokém spojení mezi Svatým stolcem a českým národem. Proto je správné a vhodné, že jsme se sešli právě zde, v této nádherné kapli, abychom Pánu vzdávali díky za všechno to, co se dnes uskutečnilo, a vyprosili si jeho požehnání pro budoucnost, která na nás čeká.

Svatý Václav, jehož mučednická smrt se nesmazatelně zapsala do dějin českého národa, je pro nás vznešeným příkladem spravedlnosti a milosrdenství. Jako panovník vedený neúnavnou touhou po míru a smíření šel tak daleko, že obětoval svůj život pro obecné dobro. Uctívaný kníže a mučedník tak vytyčil světlou cestu, která nás provází i dnes. Jeho zápal pro sociální spravedlnost a soucit s nejpotřebnějšími stále rezonují a činí z něj otce a ochránce všech ubohých (a chudých), jak nám připomíná jemu věnovaný hymnus a slavná vánoční koleda „Dobrý král Václav“, známá v daleké Anglii. Ve světě, který je často zmítán rozdělením a neshodami, nás svatý Václav učí, že pravá autorita je založena na pokoře a službě a že trvalý mír pramení z odpuštění a usmíření.

Vedle svatého Václava se skvěje postava svatého Jana Nepomuckého, uctívaného také na místě jeho hrobu, který se nachází právě v této katedrále. Svatý Jan, mučedník pravdy a věrnosti zpovědnímu tajemství, ztělesňuje vzácný příklad v době, kdy je pravda často překrucována nebo umlčována. Jeho svědectví nás povzbuzuje, abychom zůstali věrní svému svědomí, a to i tváří v tvář nátlaku a výhrůžkám. Stejně jako svatý Jan jsme povoláni bránit to, co je správné, a hlásat pravdu svými slovy i činy.

Smlouva, kterou jsme dnes podepsali, znamená důležitý krok vpřed ve spolupráci mezi církví a státem při respektování (jejich) vzájemné autonomie. Pastorální konstituce Gaudium et spes uvádí: „Stát a církev, každý ve své oblasti, jsou jeden na druhém nezávislí a autonomní. Obě společenství však slouží, i když z různého titulu, osobnímu i společenskému povolání člověka“ (čl. 76). Tato vzájemná autonomie neznamená izolaci, ale spíše výzvu ke spolupráci na společném dobru. Proto sama konstituce vybízí církev a stát, aby tuto službu vykonávaly ve prospěch všech prostřednictvím zdravé spolupráce, a to způsoby odpovídajícími okolnostem místa a doby. Církev, v odpovědi na tuto výzvu, prostřednictvím svého poslání, nabízí společnosti významný příspěvek, když podporuje lidskou důstojnost, spravedlnost, mír a solidaritu.

Dnešní setkání představuje obnovení tohoto ducha spolupráce, který svatý Václav a svatý Jan Nepomucký ztělesňovali ve svém svědectví víry. Jako křesťané jsme povoláni být světlem světa a solí země, podporovat společné dobro a stavět mosty dialogu. Dnes podepsaná smlouva je konkrétním svědectvím tohoto (našeho) poslání, pozváním ke společné práci ve prospěch společnosti, která má uznávat a respektovat duchovní rozměr lidského života.

Kéž se za nás svatý Václav a svatý Jan Nepomucký, spolu se všemi světci uctívanými v tomto národě, přimlouvají, abychom dokázali žít svou víru odvážně a čestně a přispívali tak k utváření spravedlivějšího, mírumilovnějšího a více bratrského světa. Ať se tak stane!