Homilie arcibiskupa Jana Graubnera z bohoslužby za vlast

Vzácní hosté, milé sestry a bratři,

evangelium nás dnes zavedlo do Galileje, kterou si Ježíš zvolil za místo svého působení. To nebylo místo privilegované, spíše pohrdané. Samo evangelium dodává s narážkou na proroka Izaiáše vysvětlivku, že jde o Galileu pohanů, že tamní lid žije v temnotě. Je to krajina stínů a smrti. Ano, byl to prostě okraj společnosti. Daleko od Jeruzaléma, centra náboženského, kulturního i politického života. Pohraničí, kde se židé mísili skrze sňatky, myšlení i kulturu s pohanskými přistěhovalci. Ježíš, jemuž se po narození přišli do Betléma poklonit i pohanští učenci ze vzdálených krajin, jak jsme si připomínali na Tři krále, začíná své působení tady na okraji společnosti. Tady si taky vybírá první učedníky. A připomeňme, že jeho poslední příkaz učedníkům před odchodem do nebe, bude znít: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všem národům. On, který je světlo světa, začíná tam, kde je nejhorší tma. A začíná výzvou obraťte se, jak někteří vhodně překládají: začněte myslet jinak.

Jak aktuální! My jsme sice tady v hlavním městě, v katedrále na Hradčanech, v centru politického i církevního života, máme před sebou vystavené slavné symboly naší státnosti. Nacházíme se uprostřed voleb hlavy státu a máme hlavy plné starostí a strachu i snů a velikých plánů. A do této situace přichází i k nám Ježíš se svou výzvou: Začněte myslet jinak!

Právě teď je vhodný čas. Boží království je blízko, říká Ježíš a později vysvětlí, že jde o království pravdy, spravedlnosti, lásky a pokoje. A přidá důležitou radu: nikam za ním neběhejte a nedejte se zmást, když vám budou říkat, že je tam či onde. Boží království je ve vás, když v sobě necháte vládnout pravdu, spravedlnost a lásku, když budete vytvářet pokoj a ne napětí, když budete vyzařovat lásku a ne zlobu. Dokonce řekne, že Boží království je mezi námi, když dovedeme tyto hodnoty vnášet do našich vzájemných vztahů. Ba ujišťuje, že už tady na zemi můžeme zakusit i přítomnost jeho samotného, když dokážeme vyjít ze sebe, otevřít se, a být v jeho jménu, v jeho lásce. Jako by říkal: nespoléhejte na žádné izmy, ani na lidskou chytrost a taktizování či sílu a peníze mocných. I když se vám může zdát, že jste v dnešní společnosti jako ti Galilejští kdesi na okraji, ve tmě a ve stínu smrti, že ve světě roste nejistota, zmatek, strach a beznaděje, Boží království je blízko. I přes hrozné zprávy z války, která zuří, zabíjí a ničí v nedaleké zemi. Boží království je blízko, i přes ztrátu blahobytu, a dokonce konkrétní zkušenosti s chudobou. Jen otevřete oči, a taky srdce. Nepropadejte strachu! Nebojte se, když jsem s vámi, řekl učedníkům mnohokrát a říká to i nám. Jen my buďme s ním.

Ježíš nedělal složité výběrové řízení ani žádné volby. Těm, kdo byli okolo, řekl prostě: Pojďte za mnou! Ne všichni poslechli, ale skrze ty, kteří měli odvahu všeho nechat, opustit své jistoty a představy, začal měnit společnost k lepšímu, budovat Boží království na zemi. Oni se měli čeho zřeknout. Synové Zebedeovi opustili firmu svého otce a šli za ním do nejistoty. Kdyby ten krok neudělali, možná by ještě dnes existoval v Kafarnau velkoobchod Zebedeus a spol., ale pak by nemuselo dojít Boží království až k nám, nebo by v církvi i v naší kultuře mohlo všelicos dobrého chybět. Tak volá Ježíš každého z nás a každý z nás má svobodu, ale i zodpovědnost za následování Božího hlasu.

Velmi konkrétní radu jsme dostali od sv. Pavla v druhém čtení: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Jak aktuální! Všichni chceme ráj na zemi, ale každý podle svého a někdy to dokonce vypadá, jako bychom byli schopni ty, kteří vidí věci jinak, zadupat do země. Sv. Pavel vyzývá: dejte si pozor, abyste nepohltili jeden druhého.

V přítomnosti korunovačních klenotů, které nechal vyrobit největší Čech, císař a král Karel IV. a věnoval je svatému Václavu, věčnému knížeti české země, jehož lebku tu máme vystavenou, si uvědomujeme naši spoluodpovědnost za národ i základy, na nichž je budována jeho kultura i budoucnost. Mnozí chceme reformovat společnost, stát i církev. Máme mnoho lidských nápadů, ale tito velikáni nám svým svědectvím připomínají: Myslete jinak. Neptejte se jen svých zkušeností a těch, kteří jsou ve tmě stejně jako vy. Ptejte se toho, který je světlem světa. Najděte odvahu se mu otevřít, abyste dostali světlo pro nové myšlení a získali potřebný nadhled.

Zvažte, co chtěl asi Karel IV. vyjádřit, když do křížku na vrcholu svatováclavské koruny nechal vložit kousek trnu z Ježíšovy trnové koruny. Karel byl nejmocnějším vládcem v dějinách naší země, ale nespoléhal na svou moc. Hodně často se pokorně modlil před Králem nebe a země, před tím, který při největší události lidských dějin, když nás vykoupil svou smrtí na kříži, měl na hlavě symbol potupy, trnovou korunu. Přijal bolest a potupu takovým způsobem, že skrze jeho lásku dostaly výkupnou cenu a otevřely lidstvu nové obzory. Ti, kteří přijali jeho myšlení, se stali nejlepšími budovateli kultury úcty k člověku, pravdy a spravedlnosti, svobody a pokoje v srdci, v rodině i ve světě. Měli odvahu omezit sebe a být solidární s druhými. Takové tvůrce pokoje nazval Ježíš blaženými, šťastnými.

Ano, dnešní slavnost nám nechává silné poselství: Mějte odvahu myslet jinak, než jste zvyklí. Pak můžete všichni přispět k šťastné budoucnosti církve i státu. Všichni můžete zakusit, že Boží království je blízko.