Homilie arcibiskupa Jana Graubnera v Levoči

Přinášíme homilii arcibiskupa Jana Graubnera, předsedy ČBK, kterou pronesl v neděli 2. července na mariánské pouti ve slovenské Levoči.

Drazí bratři v biskupské, kněžské a jáhenské službě,

milé sestry a bratři, drazí poutníci,

připutovali jsme do Levoče z mnoha nejrůznějších míst a cítíme se tu u P. Marie jako doma u maminky. Všichni patříme do velké Mariánské rodiny.

Jak se to stalo, že patříme do její rodiny? Když nás Kristus vykoupil svou smrtí na kříži, vzdal se všeho. Svého ducha odevzdal Otci a svou Matku dal za matku nám. Tehdy nás přijala za své děti. Milující matka shromažďuje své děti. I když jsou rozptýlené po světě, k matce se vracejí s radostí. Tak jsme přišli i my dnes. Přicházíme k matce, abychom jí otevřeli svá srdce, abychom prožili rodinnou radost. Zpíváme jí. Chválíme ji. Každý z nás pro ni přinesl nějaký dar. Ale přišli jsme, abychom jí taky naslouchali. Je dobře se zaposlouchat do hlasu milující Matky, vždyť je to Matka Vtělené Moudrosti.

V evangeliu najdeme jejích slov jen málo. Ve chvíli zvěstování řekla Bohu své jasné ANO: Ať se mi stane podle tvého slova. Při návštěvě u Alžběty zpívá k Boží poctě chvalozpěv. S dvanáctiletým Ježíšem mluví v chrámě. Evangelium nám zachovalo jen jednu její radu: Učiňte všechno, co vám Ježíš řekne (J 2,5).

Jejích slov je málo… Maria však neučí jen slovy, ale vším, co činí. Byla dobrou posluchačkou božského Mistra. Všechna jeho slova uchovávala ve svém srdci. Věrně stála pod jeho křížem. Bděla s učedníky na modlitbách, když byl seslán Duch Svatý.

Tak učí dnes Maria i nás: Mějte odvahu říkat Bohu vždycky ANO. Nejen tehdy, když se vám to líbí, když je to pohodlné, když tomu rozumíte, když je to podle vašich představ. Říkejte Bohu ANO i tehdy, kdy vás jeho požadavky přesahují, kdy jim nerozumíte, když vás to mnoho stojí, když vás za to někdo odsuzuje. Tehdy pocítíte sílu a moc Božího slova, tehdy zakusíte, že Slovo se stane tělem, skutečností. Stanete se viditelným znamením Božího působení pro okolní svět. Díky vám a skrze vás bude Bůh znovu vstupovat i do tohoto světa, který se od Boha vzdaluje.

Buďte realisty, kteří vidí problémy a potřeby světa i lidí. Neukazujte však jen empatii, ale skutečný soucit, který účinně pomáhá. Jako Maria šla pomoci Alžbětě v její těžké chvíli, i vy přiložte ruce k dobrému dílu a neztrácejte čas zbytečnou kritikou a planým naříkáním. Nemluvte o skandálech či špatných příkladech, kterými se baví svět. Mluvte raději o velkých Božích skutcích, které mají místo ve vašich životech, chvalte a velebte Boha jako Maria v Magnificat.

Jako Maria mluvte se svými dětmi. Mluvte s nimi o Bohu a jeho skutcích ve vašem životě. Mějte odvahu projevovat víru, ale nejen jako tradici. Naslouchejte taky vašim dětem, protože i skrze ně k vám může mluvit Bůh. Nebojte se, když vám dítě, které zaslechlo Boží volání, řekne: Copak nevíte, že moje místo je v domě mého otce? (Lk 2,49) Přijměte jako velké vyznamenání povolání vašeho dítěte ke kněžství nebo k zasvěcenému životu.

Žijeme ve světě, který je složitý. U sousedů je válka, před níž nemůžeme zavřít oči a dělat, že se nás netýká. Ve válce se bojuje nejen zbraněmi, ale i lživými zprávami. Kdo hledá Krista, který je pravda, nemůže šířit lež. Z politiky jsou mnozí unavení a chtějí se schovat do své ulity. Věřte, že Bůh chce i tady na Slovensku, a i dnes vstoupit do dějin skrze ty, kteří mu ochotně řeknou ANO jako Maria. On říká ústy sv. Pavla: Mějte v ošklivosti zlo a držte se dobra, v horlivosti neochabujte, buďte stejného smýšlení a žehnejte všem, i těm, kteří jsou proti vám. Vy ukazujte sílu uzdravující lásky. (srov. Řím 12,9n) Budování pokoje od nás vyžaduje lásku, která dokáže milovat i ty, kdo nás nemilují, odpouštět, a milovat i nepřátele, či vlast druhých stejně jako svou vlastní. Aby se odstranilo nebezpečí války, je třeba odstranit ducha agrese, vykořisťování a sobectví, z něhož válka pochází. Musíme naslouchat svědomí jako Božímu hlasu v srdci.

Někteří lidé s velkým zájmem vyhledávají různá soukromá zjevení. Všimněte si, že v žádném z nich neuslyšíme nic většího než to, co řekla Maria na svatbě v Káně Galilejské: Učiňte všechno, co vám řekne Ježíš. (J 2,5) To je základ zdravé mariánské zbožnosti: Být otevřený Božímu slovu a radovat se z toho, že můžeme plnit Boží vůli. Proto správný Mariánský ctitel často otevírá Písmo svaté a naslouchá, co mu říká Bůh. Nechá se doprovázet Boží moudrostí a jako Maria Boží slovo uchovává ve svém srdci, aby ve správné chvíli mohl podle něho žít. Nenechá se deptat každodenními starostmi a trápeními, protože se umí s dětskou důvěrou svěřit Bohu. On je přece dost mocný na to, aby se postaral o to, co mu patří.

Když Pán Ježíš splnil své poslání na zemi, odešel do nebe, aby nám tam připravil místo. Znovu přijde a vezme nás k sobě, abychom i my byli tam, kde je on (srov. J 14,13). To je cíl našeho života. Apoštol Pavel o tom píše: Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje s Kristem všichni budou povoláni k životu… na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. (1Kor 15,22-23) První vstoupila do jeho slávy ta, která měla s Kristem nejpevnější pouto, Matka Ježíšova a matka naše.

Drazí bratři a sestry, dnes jsme přišli do Levoče navštívit naši Matku, která je už v nebi a tam na nás čeká. Toužíme se s ní v nebi potkat i my? To není jen řečnická otázka, na kterou bych očekával vaše zbožné přitakání. To je nesmírně vážná věc. Podívejme se na svůj život. Jaké jsou mé priority? Čemu věnuji nejvíce času? Co si mě získává tak, že tomu dávám přednost i před Bohem? Když spěchám na vlak, neztrácím čas povídáním se sousedem či prohlížením výkladní skříně. Když mám cíl, dovedu si věci zařídit podle toho.  Umím si zařídit život tak, abych mohl dosáhnout nebe? Je to moje priorita?

Na každé pouti o něco prosíme. Poprosme dnes o odvahu říkat Bohu ANO jako Maria a lidem přinášet lásku Boha, který je v nás, abychom se jednou mohli všichni sejít v nebi kolem Panny Marie.