Homilie arcibiskupa Graubnera na svátek Božího milosrdenství v Košicích

Přinášíme homilii arcibiskupa Jana Graubnera, kterou pronesl 7. dubna v Košicích při příležitosti svátku Božího milosrdenství.

Drazí přátelé, milí poutníci,

Bůh nám ukazuje své milosrdenství bez přestání, protože on je Milosrdenství samo. My si to připomínáme zvláště dnes o neděli Božího milosrdenství, ale myslíme i na to, že milosrdenství ukazoval Bůh hned na počátku světa, když lidé, které z lásky stvořil, zhřešili. Přivolali na sebe trest spočívající především ve ztrátě Boží přítomnosti, když se rozhodli nejednat v souladu s Božím slovem. Ztratili ráj, protože radost ráje spočívá v prožívání oblažující přítomnosti Boha. Tehdy se Bůh slitoval a přislíbil Vykupitele.

Mnohokrát a mnoha způsoby ukázal Bůh své milosrdenství v dějinách spásy, když si vyvolil Abraháma a uzavřel s ním smlouvu, když povolal Mojžíše, který vyvedl izraelský lid z egyptského otroctví do zaslíbené země. Bůh s ním uzavřel smlouvu na Sinaji, kde dal svému lidu pravidla pro šťastný život. Mnohokrát odpouštěl jednotlivé viny, zrady a selhání. Znovu posílal své posly proroky, skrze něž je napomínal, povzbuzoval a trpělivě poučoval.

Nakonec přišel sám ve svém milovaném Synu, který se stal člověkem, jak jsme slavili o Vánocích. Pán Ježíš, který vzal na sebe hříchy celého světa a zemřel na kříži jako smírná oběť, jak jsme to prožívali o Velkém pátku. Vstal z mrtvých, aby ukázal, že on je silnější než smrt, než Zlo, než celé peklo, jak jsme slavili před týdnem. Po čtyřiceti dnech oslavíme jeho nanebevstoupení, o němž sám řekl: Odcházím, abych vám připravil místo… a zase přijdu a vezmu vás k sobě. To všechno je, drazí přátelé, úžasný projev Božího milosrdenství, které se týká každého z nás.

A připomeňme si ještě poklad Boží moudrosti, který nám Ježíš otevřel svým učením. Po celé tři roky učil své stoupence žít jako vykoupení lidé. On ví, že nikdy nebudeme jako Adam a Eva před hříchem, že jsme slabí a hříchem zranění, proto nám nabídl skrze svátosti možnost získávat bohaté plody vykoupení. Od křtu, který je taky nezaslouženým darem jeho milosrdenství, můžeme žít jako svobodné Boží děti a dědici Nebeského království.  

Byli jsme úžasně obdarováni, a to nás zavazuje nejen k vděčnosti, ale i k novému způsobu života. Ježíš zval všechny takové, jací byli, ale učil je žít novým způsobem, učil je myslet a jednat jako on. Chtěl, aby se změnili, aby se naučili myslet jinak. To platí i pro nás. Byli jsme vykoupeni, takže už nemůžeme žít jako otroci hříchu. Ježíš nás vykoupil, tedy: koupil si nás a zaplatil za nás vlastní krví. To znamená, že patříme jemu, ne už ďáblu, ale ani sobě. Proto je namístě nehledat uskutečňování našich plánů, ale jeho plánů. Docela prakticky se při každém rozhodování ptát: Bože, jak to vidíš ty? Dej mi poznat své přání. Chci jednat podle tebe.

V evangeliu jsme slyšeli, jak dal Ježíš apoštolům moc odpouštět hříchy. Je dobré si připomenout i ta místa z evangelií, kde slyšíme: Neměl ses i ty smilovat, když já jsem se smiloval nad tebou? Jsme po velikonoční zpovědi. Kolik nám toho Bůh odpustil! Neměli bychom také my odpustit těm, kteří se provinili proti nám? Může se jednat o členy rodiny, přátele, či bývalé přátele, s nimiž jsme se rozešli, nebo sousedy.

Jako dítě jsem dostal od maminky na toto téma velkou lekci. Já jsem se narodil až po znárodnění, ale krátce po mém narození komunisté rodičům sebrali veškerý majetek, tátu poslali k PTP a vystěhovali nás do výminku u sedláka. Byli to konkrétní lidé, kteří rodičům ublížili. Maminka o tom ale nikdy nemluvila. Když jsme to slyšeli od jiných a ptali se jí na to, vždycky říkala: Já jsem to odpustila a pro mě to už neexistuje. Pán Bůh mi taky nepřipomíná žádné hříchy, které mi odpustil, protože co on odpustil, už neexistuje. Ona se tím skutečně netrápila, i když se jí nikdo za všechny křivdy neomluvil. Tak jsem pochopil, jak odpuštění osvobozuje a uzdravuje stará zranění. A ptám se: Kolik rodin by se zachránilo, kolik manželství by se nerozvádělo, kdyby si manželé dovedli opravdově odpustit? Není třeba čekat, až se druhý změní a omluví. Důvodem k odpuštění pro nás je, že Bůh odpustil nám. Bůh spustil uzdravující lavinu odpuštění a nás zve, abychom se do ní zapojili.

Dnes máme kolem sebe řadu lidí, kteří mají pochybnosti ve víře a podobně jako Tomáš v evangeliu říkají: dokud neuvidím, neuvěřím. Nemyslíte, že by pro ně bylo zjevením Božího milosrdenství, kdyby zažili nezasloužené odpuštění?

Milosrdenství však nejen odpouští, ono se slitovává nad bídou, chudobou, postižením a pomáhá potřebným. Kolik potřebných je však i mezi těmi, kterým zdánlivě nic nechybí, ale nepoznali Krista? Nečekejme na misionáře, kteří přijdou z daleka jako kdysi svatí Cyril a Metoděj. Smilujme se nad chudobou jejich víry a rozdělme se s nimi o poklad víry, kterou jsme dostali. Všímejme si dětí, které nemají v rodině zázemí jistoty a trpí nedostatkem lásky. Ty potřebují milosrdenství. Vás snad ještě nezasáhla pandemie nedostatku identity, kdy dorůstající děti nevědí, jestli jsou chlapci nebo dívky, ale musíte jí předcházet. Když objevíme v dítěti mimořádný talent na sport či hudbu, hledáme pro ně ty nejlepší trenéry. Každé dítě se narodí s talentem být mužem či ženou. Udělejme všechno pro to, abychom jejich talent rozvinuli dobrou výchovou k mužství či ženství. Posilněme jejich identitu důvěrným přátelstvím s Bohem, aby věděly, že jsou skutečně milované Boží děti.

Drazí přátelé, Boží milosrdenství je úžasný poklad a my buďme vděční, že můžeme být jeho spolupracovníky. Před pár lety jsem prožíval velmi těžký kovid. Už jsem přestal počítat s tím, že se uzdravím a myslel jsem na Boží soud, před který odcházím. Nejsilnější dojem, který mi z nemoci zůstal, byla myšlenka na Boží milosrdenství, které je mou jedinou nadějí. Nemám žádné skutky, které by mi mohly zajistit nebe. Bez Božího milosrdenství se nedovedu zbavit svých vin. Jen důvěra v Boží milosrdenství, které je bez hranic, mě naplnila úžasným pokojem, který přeji i každému z vás.