Homilie apoštolského nuncia z velehradské pouti

Přinášíme celé znění promluvy, kterou během slavností poutní bohoslužby ke cti sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě 5. července pronesl apoštolský nuncius v ČR, arcibiskup Jude Thaddeus Okolo.

Drazí představitelé církve, vážení zástupci veřejného života, milí bratři a sestry v Kristu! Srdečně vás všechny zdravím.

Zdravím vás také jménem Svatého otce papeže Františka. Je to pro mě velká čest, že ho mohu ve vaší zemi zastupovat. S radostí vám přináším zvláštní požehnání Jeho Svatosti, který váš národ a zdejší církev dobře zná a miluje. 

Rád jako poutník přicházím sem na Velehrad, kde uctíváme dva velké misionáře, patrony Evropy, svatého Cyrila a Metoděje. 

Každý rok se shromažďujete na tomto posvátném místě a zůstáváte tak věrni kulturní a duchovní tradici svých předků. Přicházíte sem, abyste obnovili své duchovní závazky a svědčili o své víře. 

Svatý otec papež Jan Pavel II. vám zde vštěpoval odvahu, abyste přispívali k uchování sjednocené Evropy a jejího smyslu, abyste uváděli ve skutek přání, že Evropa má dýchat oběma plícemi, tedy východní i západní. Minulý rok jsme si tu díky slovům proneseným dnes již panem arcibiskupem Josefem Nuzíkem připomínali Sluhu Božího arcibiskupa Stojana, který se neustále zasazoval o velmi pozitivně hodnocené sněmy napomáhající jednotě křesťanů. 

Dnes bych se s vámi chtěl podělit o tři důležité záležitosti. První z nich je pallium, které pan arcibiskup-metropolita obdržel od Svatého otce a které mu bude za chvíli vloženo na ramena. Druhou záležitostí je duchovní odkaz svatých Cyrila a Metoděje. A třetí spočívá v docenění obdivuhodného dědictví slovanských národů, zvláště pak českého a slovenského, v kontextu vztahů mezi církví a státem. 

Co je pallium? Je to bílý vlněný pruh zdobený šesti černými hedvábnými křížky, který nosí arcibiskup na ramenou. Podle tradice je pallium utkáno z vlny beránků chovaných na pastvinách římského opatství Tre Fontane a požehnaných papežem 21. ledna na svátek svaté Anežky Římské. Symbolika beránka je velmi důležitá. Pastýři jsou vyzýváni, aby milovali a pečovali o lid, který jim byl svěřen. Stejně jako pastýř nese na ramenou beránka, tak i pastýři církve mají pečovat o duše věřících. 

Kromě toho tento bílý vlněný pruh symbolizuje autoritu arcibiskupa-metropolity, jeho jednotu s papežem a jeho roli jako představitele příslušné arcidiecéze. Původně byla vyhrazena římskému biskupovi, později ji papežové udělovali některým biskupům a arcibiskupům. Dnes je výsadou metropolitních arcibiskupů a symbolizuje jurisdikci ve společenství se Svatým stolcem. V našem případě označuje jurisdikci metropolitního arcibiskupa v rámci moravských diecézí. 

Nyní přejděme ke dvěma svatým, jejichž svátek dnes slavíme. 

Jak víte, svatí Cyril a Metoděj, známí také jako „slovanští věrozvěsti“, podstatným způsobem přispěli k rozvoji kultury, náboženství a identity slovanských národů. Jejich díla se stala základem právě kulturního, náboženského, politického a celkového rozkvětu těchto národů, zvláště v jihovýchodní a východní Evropě. Jejich působení zanechalo na Velké Moravě hluboké duchovní stopy. 

V nadcházejícím roce 2025, 2. června, oslavíme čtyřicet let od vydání encykliky „Slavorum Apostoli“, ve které Svatý otec Jan Pavel II. v kontextu slovanských věrozvěstů vysvětluje univerzální rozměr církve, když píše: „Jejich dílo je […] vynikajícím přínosem pro růst společných křesťanských kořenů Evropy, které svou pevností a vitalitou tvoří jeden z nejsolidnějších výchozích bodů, k němuž musí přihlížet každý vážný pokus o znovusjednocení našeho světadílu novým a aktuálním způsobem.“ 

Svatý otec Jan Pavel II. dále říká, že „Cyril a Metoděj jsou jakési spojovací články nebo duchovní most mezi východní a západní tradicí, které se slévají v jednu velkou tradici univerzální církve. Jsou pro nás příkladem a zároveň přímluvci v ekumenickém úsilí sesterských církví, západní a východní, které se dialogem a modlitbou snaží znovu najít viditelnou jednotu v dokonalém a plném společenství“. 

Poslání těchto bratří mělo dva klíčové rozměry, a to evangelizaci národů a rozvoj nové, dynamické civilizace. Cyril a Metoděj přeložili do staroslověnštiny evangelium a liturgické texty západní církve, čímž oživili náboženský život vašich slovanských předků. Tyto překlady se staly základem pro literaturu a kulturu všech slovanských národů, posloužily k zavedení srozumitelného jazyka do posvátné i světské praxe a přispěly k formování určitého národního povědomí. 

S radostí tedy můžeme říci, že svatí Cyril a Metoděj nám zanechali trvalé dědictví, které je dodnes aktuální, protože klade důraz na to, jak důležité jsou pro budoucí generace víra, kultura a vzdělání. 

Jak jistě víte, někdy by bylo příjemné podívat se na svou krásnou vlast očima cizince. 

V průběhu staletí váš národ prošel mnoha zkouškami, které vytříbily váš pravý smysl pro lidskost. Nenechali jste se pokořit výzvami souvisejícími s vaší identitou a sjednocuje vás opravdový smysl pro vlast. Vaše státní hymna to vyjadřuje velmi výmluvným způsobem: „Kde domov můj?” 

Váš pocit sounáležitosti není výlučný. Naopak, umíte se o něj podělit s ostatními. Dokážete nabídnout ostatním, aby vlídným a jedinečným způsobem zakusili, kdo jste a kde máte domov. Způsob, kterým uvádíte inkluzivitu do praxe, charakterizuje přívětivost, laskavost, stálost a přátelskost. Ti, kdo se s vámi setkají na oné vyšší úrovni lidskosti, kde se snoubí otevřenost a srdečnost, kde plachost nahrazuje opravdu bratrské, upřímné a trvalé objetí, poznají, že máte skutečný domov, kde každý opravdový přítel najde také domov svůj a pozná, co to znamená mít skutečný domov. 

Jeden ze zakladatelů vaší moderní státnosti Tomáš Garrigue Masaryk to pěkně vystihuje následujícími slovy: 

„Opravdová láska k národu je věc velmi krásná; u slušného a čestného člověka se rozumí sama sebou; proto se o ní mnoho nemluví, tak jako slušný muž nevytrubuje do světa svou lásku k ženě a rodině. Pravá láska chrání, přináší oběti – a hlavně pracuje. Musíme milovat svůj národ pozitivně, ale nemusíme proto nenávidět národy jiné. Pravá láska se nedokazuje nenávistí, ale jen láskou.“ 

Podle Masaryka je opravdová láska k vlasti něco velmi dobrého a měla by být podněcována u všech lidí, protože nevylučuje ostatní, a zejména proto, že nepopírá lásku, kterou by ostatní měli mít ke svým národům. Podle něj totiž platí, a to je jádro mého poselství, že kdyby každý měl opravdový smysl pro lásku ke své vlasti, která nikoho nevylučuje, nedocházelo by k válkám a konfliktům. Možná je to utopie, ale má pravdu. 

Zdejším politikům a těm, kteří sdílí jejich názory, bych rád předal také následující slova uznání. Všiml jsem si laskavosti, s jakou se převážně politice věnují. Kampaně bývají mírné jakoby sametové. Neprovází je násilí, často ani agresivní slova. Téměř si nevšimnete, že nějaké politické kampaně probíhají.  

Tuto laskavost a smysl pro úctu vůči druhým je třeba podporovat. Člověk má pak před sebou národ, který se snaží žít podle ideálů. Uznávám váš smysl pro lidskost a úsilí při plnění toho, k čemu jste se zavázali. 

Na závěr bych chtěl poděkovat vašim politikům, kteří uznávají, že mezinárodní smlouva, kterou Svatý stolec vyjednává s Českou republikou, je pozitivním krokem vstříc spolupráci prospěšné pro dobro lidstva. Nejde o rivalitu nebo soupeření či projev moci nebo mezinárodního vlivu. Tato smlouva co do svého obsahu slouží k tomu, aby se úsilí o dobro všech stalo ještě plodnějším. Církev nebaží po privilegiích. Chce pouze plnit své poslání, které spočívá ve snaze o lepší svět, o prospěch celé společnosti. 

Ještě jednou děkuji vám všem za to, že zde společně můžeme slavit tuto bohoslužbu a radovat se. Kontext této radosti přináší a přinese mnoho ovoce. Kéž jsme zajedno a společně se podílíme na tolika obdivuhodných dílech, která jsou ke slávě Boží a k dobru lidstva. 

Přeji vám vše dobré. 

Ať žije váš slovanský národ! Ať žije vlast!