Harachov rozezněly po 80 letech zvony

Stalo se tak poprvé v neděli 15. května v 18 hodin.

Slavnostní chvíle přítomné dojala. "Jsem zvědavá na první zvonění, moc se těším. Vždyť jsme se o nové zvony snažili už hezkých pár let," přiblížila harrachovská patriotka Lenka Konvalinková. Zvony světil biskup, pomocný biskup pražský, titulární biskup butrintský a generální vikář pražské arcidiecéze Zdenek Wasserbauer. Samotné zavěšení zvonů proběhlo v neděli. Nejprve byly za dohledu zvonaře Petra Rudolfa Manouška vyneseny na zápraží kostela svatého Václava, v jehož nitru čekaly na svůj den od 12. dubna letošního roku. Před jedenáctou hodinou dopolední na místo dorazil jeřáb obsluhovaný Karlem Polešovským. Zvony na lano uvazoval sám zvonař. Každý ze tří zvonů ještě na zemi úderem naposledy vyzkoušel. Pak se už po jednom zvedaly vzhůru do věže kostela. "Ono se to zdá, ale v podstatě se jedná o jeřábnickou rutinu. Musím dát pozor, abych zvonem někde neuhodil," podotkl Polešovský. Zvony přitom měly být ve věži už před rokem. "Tento čin jsme chtěli uskutečnit už před rokem, ale bylo třeba čekat, až skončí covidová situace, která nám v plánování a usazení zvonů bohužel bránila," poznamenal Manoušek, zřejmě nejslavnější z českých zvonařů. Jak se svěřil, "své" zvony doslova miluje. "Stačí říct jméno kostela nebo místa a mně se okamžitě vybaví, co všechno se kolem toho lití dělo," vypověděl muž, který před časem odlil třeba i zvon pro zvonici u kostela svatého Jakuba Většího v Železném Brodě. I on se potýká s nárůstem cen energií a materiálů. "S dostupností zvonoviny nebo spíš s její cenou je nyní problém. Došlo k brutálnímu nárůstu cen, zaznamenali jsme meziroční zvýšení o sto procent," poznamenal. Ani to však nebylo pro harrachovské zvony překážkou.

Na počest vynesení zvonů se v neděli na parkovišti před kostelem konala kulturní akce orámovaná proslovy zástupců harrachovské radnice, církve i Krakonoše s Trautenberkem. "Původní sen o nových zvonech se postupně stal myšlenkou, která se ztvárnila v návrzích, pak se stala skutečností," sdělil duchovní správce římskokatolické farnosti Harrachov Ivo Kvapil. Za zvony, jejich osazení do věže a další přípravné práce zaplatí církev až 1,25 milionu korun. Největší je zasvěcen Bohu, prostřední svatému Václavovi a nejmenší Panně Marii. S financováním pomohla i veřejná sbírka. Obyvatelé, věřící a přátelé Harrachova se na ně skládali čtyři roky. Přispěli cirka 300 tisíci korunami. Do sbírky vstoupilo i samo město. "Lidé pomohli výraznou sumou, velké díky patří investorovi, připojila se i radnice," vyzdvihl Radek Pilař, předseda Sdružení pro rozvoj cestovního ruchu Harrachov, které přichystalo doprovodný program, a jeden z příznivců návratu zvonů. "Pomáhali jsme organizačně a přispěli jsme sto tisíci korunami," doplnil starosta Harrachova Jaroslav Čech. Všechny tři zvony vyrobil světoznámý zvonař Petr Rudolf Manoušek ve své dílně v holandském Astenu, kam se na hlavní gró práce

vyrazili podívat i nadšenci z Harrachova. Vytvořit tři zvony do jednoho kostela není nic jednoduchého, musí být tónově sladěné. "Na výrobě je nejdůležitější výpočet budoucího tónu zvonu," vysvětlil Manoušek. Pro to slouží výpočty, které musí zohlednit velikost zvonu, sílu stěny a další.

V 18. století sloužil ke svému účelu v Harrachově dřevěný kostel, jenž měl tři zvony, na které se složili lidé ze širokého okolí. V letech 1822 až 1826 byl postaven v empírovém stylu kostel zděný, kam byly přeneseny zvony z dřevěného. Visely a zvonily až do let 1. světové války. Tehdy musely jít dolů a být roztaveny pro slávu Rakouska-Uherska. Po doznění posledních výstřelů lidé opět začali na nové zvony vybírat peníze. V roce 1922 byly tři nové zvony zavěšeny do věže kostela. Jeden zaplatila rodina hraběte Harracha, druhý tehdejší největší hoteliér Erlebach a třetí vzešel z veřejné sbírky. I tyto druhé zvony čekal osud první trojice. V roce 1941 byly sneseny a zrekvírovány pro slávu nacistického Německa. Jak víme, tak pomíjivou. Po skončení 2. světové války nakrátko vzplály snahy o nové zvony, komunistický převrat v roce 1948 však mnohé plány.

Po sametové revoluci se začalo o nových zvonech pro harrachovský kostel svatého Václava pomalu a potichu mluvit. Snaha věřících i laiků nakonec došla svého cíle. Lidé doufají, že třetí sada zvonů bude i poslední. (zdroj: denik.cz)